Červenec 2003

Německý státní zástupce vyšetřuje 60 let starý zločin německé armády

Tomáš Krystlík

Starý pán hovoří ztěžka. Ano, pamatuje se ještě, kdo velel jejich rotě, odpovídá státnímu zástupci a líčí, co se stalo před 60 lety na podzim roku 1943 na řeckém ostrově Kefalónia. Tehdy velitel jejich roty rozkázal jeho kamarádovi zastřelit zajatého italského vojáka. Kamarád se bránil rozkaz vykonat a s plnil jej teprve pod přímou hrozbou velitele, že bude sám zastřelen. Za několik měsíců padl. „Po tomto zážitku možná podvědomě vyhledával smrt,“ vysvětluje vrchní státní zástupce Ulrich Maaß.

Jako státní zástupce severoporýsko-vestfálské Centrály pro zpracování zločinů nacionálního socialismu v Dortmundu postupně vyhledává na 4 000 bývalých vojáků, kteří by mohli podat svědectví ke válečnému zločinu Wehrmachtu na Kefalónii nebo z něj obviněni. „Nikdo mi neujde,“ říká. Vyšetřování se týká válečného zločinu, který již během procesů v Norimberku byl označen jako „jeden nejnečestnějších zločinů Wehrmachtu.“ Navzdory tomu dodnes nebyl nikdo za něj pohnán k odpovědnosti.

Na Kefalónii dostaly v září 1943 jednotky horských myslivců pod velením generála Huberta Lanze úkol odzbrojit své bývalé spojence, italské vojáky, poté, co italský stát uzavřel 8. září separátní příměří se spojenci. Italští vojáci se však složit zbraně zdráhali. Němečtí horští myslivci poté, co se vzdali, jich 5 tisíc postříleli. „Byl to jeden z největších zločinů německé Wehrmacht v druhé světové válce, alespoň z těch zločinů, které se dají jednotlivě vydělit,“ říká Maaß.

General Lanz stanul v roce 1947 před norimberským tribunálem v jednom z dalších procesů, byl odsouzen k 12 letům vězení, ale za jiné zločiny. V roce 1951 byl omilostněn. Na popud Simona Wiesenthala otevřelo státní zastupitelství v Dortmundu v roce 1964 případ Kefalónia. Vyšetřování trvalo čtyři roky a z dnešního hlediska neakceptovatelných důvodů bylo zastaveno. Tehdy bylo vyslechnuto na tři stovky bývalých německých vojáků, kteří masovou vraždu potvrdili. Někteří viděli velkou díru ve skále zaplněnou až nahoru těly mrtvých italských vojáků, jiní dosvědčili, jak Italové byli odváděni ve velkých skupinách na popravu, jiní tvrdili, že alespoň jednomu ze zajatců zachránili život, když jej angažovali jako pohaněče mul. To všechno slyší nyní státní zástupce Maaß znova. „Občas mám dojem, že se svědci předem domluvili, jak budou vypovídat,“ říká. Ne však všichni. Popudem pro nové zahájení vyšetřování bylo zveřejnění ukázky z deníku jednoho z horských myslivců v Süddeutsche Zeitung před dvěma roky, kde v souvislosti s událostí na Kefalónii se vyjádil, že je hanba, jak se tam němečtí vojáci chovali.

Mezitím pátral Ulrich Maaß po všech německých vojácích v té době na ostrově. Dokonce i v archivech východoněmecké Stasi i v Itálii ve spolupráci s vojenskými žalobci v Římě. Do vyšetřování zatáhl i italskou justici, což, jak se ukázalo, byl politicky významný čin, protože pro italskou historii hraje objasnění válečných událostí na Kefalónii velkou roli. Na podzim tohoto roku jsou naplánovány k 60. výročí vzpomínkové akce za účasti italského prezidenta Carla Azeglia Ciampiho, který očekává při té příležitosti německou omluvu.

Ze čtyř tisíc vojáků, kteří mohou být svědky i viníky, jsou tři tisíce jmenovitě známi. Kolik z nich dosud žije, se přesně neví - v Rakousku je jich ještě 145. Maaß dostává denně hory odpovědí od německých přihlašovacích úřadů, zda v jejich městě nebo vesnici nějaký z tehdejších vojáků nežije, nebo kdy zemřel. Odhaduje, že naživu bude takových 15 a ž 20 procent z nich. Mrtev je i velitel roty, který vojáky nutil k popravám. Někteří tvrdí, že nic neviděli, že u toho nebyli. Dokázat jim něco po tak dlouhé době bude těžké. Sám Maaß odhaduje, že před soudem stane jen asi 10 z nich.

Na mysl se dere všetečná otázka. Kdy s něčím podobným začněte v Česku?