Červenec 2003

Jak funguje kapitalismus

Benjamin Kuras

“Hlavní problém českého národa spočívá v tom, že padesát procent Čechů pořád neví, jak funguje kapitalismus,” řekl mně nedávno známý český bavič a podnikatel. “A nic se na tom nezlepší, dokud to někdo nevysvětlí srozumitelně a zábavně ve třech minutách, protože déle dnešní člověk neudrží pozornost.”

Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc pochybuji, zda padesát procent je odhad realistický, spíš bych hádal na sedmdesát. A protože trpím chorobným návykem atakování nepřekonatelných překážek, tak se o ten tříminutový úkol pokusím. Takže vyndejte si stopky a stiskněte!

1. Kapitalismus je proces produktivního využití kapitálu.

2. Kapitál je trvanlivý nebo dlouhodobě využitelný majetek, který se dá “kapitalizovat”, neboli přetvářet v peníze, aniž se prodává, což je hlavní zázrak kapitalismu.

3. Tento majetek může být nemovitý, movitý, hmotný, intelektuální nebo úplně pomyslný, jako pověst, jméno, známosti nebo národnost.

4. Vlastník kapitalizovaného majetku je kapitalista, zatímco přetvořitel majetku v peníze je pouhý katalyzátor kapitalizace, čili “kapitalizátor”, jinak též zvaný podnikatel.

5. Podnikatel není kapitalista, nýbrž pracující.

6. Prací podnikatele je od někoho něco kupovat a někomu něco prodávat.

7. Když podnikatel někoho zaměstnává, kupuje od něho jeho práci a čas.

8. Dokud někdo někomu něco neprodá, nikdo nic nevydělá.

9. Jestliže podnikatel neprodá za víc, než kupuje, zkrachuje.

10. Kapitalista není pracující, protože za něho pracuje jeho majetek.

11. Kapitalista se ale může stát pracujícím podnikatelem, když začne sám podnikat s vlastním nebo cizím kapitálem.

11. Podnikatel se může stát kapitalistou, když kapitalizuje majetek podnikáním získaný.

12. Kapitalistou se může stát každý pracující i nepracující, který něco vlastní a dokáže to kapitalizovat.

13. Podnikatelem se může stát každý, kdo umí kapitalizovat něčí kapitál.

14. Podnikatel, který kapitalizovaný kapitál ukradne nebo zašantročí, není podnikatel, nýbrž zloděj a patří za mříže.

15. Kapitalizace nemůže fungovat bez zákonem chráněného osobního vlastnictví majetku, bez něhož by nikdo nevěděl, kdo, komu a jak může co kapitalizovat a komu v případě ukradení či zašantročení co přisoudit.

16. Podnikatel používá kapitalistova kapitálu k vytváření nadhodnoty, z níž část patří kapitalistovi, část podnikateli. Této nadhodnotě se taky říká zisk.

17. Vytváření nadhodnoty čili zisku je jedním z hlavních motivů, proč ve svobodné společnosti někdo něco dělá. (Dodatečnými motivy mohou být altruismus, touha zlepšovat život, posedlost tvořením, nebo nuda).

18. Část této nadhodnoty se používá i k zlepšení života pracujících i nepracujících, kteří nejsou ani kapitalisty, ani podnikateli.

19. Dělá se to kromě altruismu taky proto, aby bylo v okolí dost lidí schopných kupovat, co podnikatel prodává, za cenu, kterou podnikatel potřebuje, aby nezkrachoval.

20. Peníze nejsou kapitál, nýbrž měřítko tržní hodnoty kapitálu, která je proměnlivá.

21. Tržní hodnota je smluvní částka transakce, při níž jak kupující tak prodávající hodnotí každý víc to, co dostává, než to, čeho se vzdává, jinak by výměnu neprováděli.

22. Tržní hodnota je trvale proměnlivá.

23. Peníze se mohou kapitálem stát dočasně a smluvně, a to formou, které se říká finanční investice.

24. Finančním investorem je každý, kdo má nějaké úspory, které mu vydělávají nějaký úrok.

25. Práce není kapitál, nýbrž komodita, za kterou musí podnikatel platit, a představuje tedy finanční pasivum.

26. Práce se ale kapitálem může stát, když podnikateli přispívá k vyššímu zhodnocení kapitálu.

27. Tím práce získává vyšší tržní hodnotu.

28. Tržní hodnota práce jako každé komodity závisí na poměru mezi nabídkou a poptávkou: Má vyšší tržní hodnotu, je-li míň pracovníků než pracovních míst, a naopak.

29. Tržní hodnota téže práce a týchž kvalifikací u téhož člověka se tudíž může podle nabídky a poptávky den ze dne měnit.

30. Proto je v zájmu pracujícího průběžně zvyšovat tržní hodnotu své práce tak, aby ji z komodity přeměňoval v kapitál.

31. Jakýkoli pracující může stát kapitalistou.

32. Ve svobodné společnosti svobodného trhu se tržní hodnota práce - jako každé jiné komodity včetně kapitálu - řídí smluvním jednáním.

33. Součástí smluvního jednání může být i kolektivní odepření práce formou stávky, aby se zvýšila po práci poptávka a tím její hodnota.

34. Tato metoda však může být prospěšná jen tehdy, jestliže zvýšená cena práce podnikateli uchová dostatečnou nadhodnotu, aby nezkrachoval.

35. Musí-li následkem toho podnikatel zvýšit ceny nebo objem prodeje, vzniká inflace.

36. Jestliže podnikatel zkrachuje, zkrachují všichni.

37. Před takovým zkrachováním se snaží všechny chránit soustava pravidel a zákonů, které se říká demokracie.

38. Ta soustava se musí průběžně upravovat a reformovat, podle toho, jaká je po úpravách poptávka a jaká je v nich nabídka.

39. Nabídka a poptávka ve věci zákonných úprav se řeší smluvním jednáním demokratického parlamentu, který je výsledkem demokratických voleb.

40. Veškeré teoretické představy o tom, kolik by kdo měl za jakou práci bez ohledu na nabídku a poptávku dostávat, jsou prvním krokem od kapitalismu k socialismu. A ten už všichni známe.

No dobře, tak je to šest minut. Kterou polovinu byste z toho chtěli zatajit?

(www.AAAWebPages.cz)