Červenec 2003

Jsme tak dobří, jak si myslíme?

Emanuel Mandler

Někdy, vlastně dosti často se mi poštěstí sledovat televizní zpravodajství, které připomíná vydařený horor. Jako by nestačily zprávy o mezinárodním terorismu, vidíme, že i u nás je všude samá loupež, krádeže, vraždy a spolu s tím rozsudky za násilné činy. Právě teď přišly do módy mordy lékařů. Za chvíli bychom si mohli zvyknout, že pacienti nechodí k doktorovi, aby ochránili své zdraví, ale aby ohrozili zdraví lékaře. Lidé se ptají: jak to? Co se to stalo, že je u nás pojednou tolik násilí, zločinů a vražd?

Přirozeně, že je na to velmi nesnadná odpověď. Naopak, lze připomenout, že potenciálních vrahů je u nás mnohem víc než těch, kterým se podaří jejich zločin uskutečnit. Když se chodec pokouší přejít frekventovanou ulici (po přechodu - a to má přednost), je to pravidelně malé dobrodružství. Každý třetí, čtvrtý řidič žene svůj vůz daleko přes předepsanou rychlost a před přechodem pro chodce se nenamáhá zpomalit. Pokud by se chodec někam neukryl, byl by synem smrti. Kdo za to může? Řidiči, mezi nimiž je ukázněných menšina, policajti, kteří vyhrožují, ale o takové maličkosti se nestarají, mnohdy i zastupitelstva obcí, například právě v Praze, která měla už dávno na dopravně angažovaných místech omezit autoprovoz. Nebezpečný autoprovoz svědčí o ledabylosti a nedbalosti k bližním mnoha a mnoha z nás.

Je známo, že u nás máme poměrně značnou svobodu a nedostatek práva, právních sankcí a právního myšlení. Důkazy? Sám život nám je předkládá.

První případ je takřka hrůzyplný. Každý občan České republiky bude nějakým způsobem zbaven přibližně tisíce korun, aby stát mohl zaplatit p. Lauderovi bezmála jedenáct miliard za to, že si Vladimír Železný přivlastnil jeho televizi. Jakkoli je to, opakuji, hrůzyplné, je CME v právu, když žalovala přímo český stát. Stát jsou vláda, parlament, různé mediální rady, stát poskytuje licence novinám, rozhlasovým a televizním stanicím i deníkům. Nikdo si příliš nevšímal toho, co páše pan Železný. Proč také, když krást je v Česku běžné? A obere-li někdo u nás pořádně cizince, pak se to v určitých kruzích považuje za přednost. Půjde-li to tak dál, přijdeme o cizí investice a nebude koho obrat. - Případ televize Nova nasvědčuje tomu, co je dávno známo, že totiž naší společnosti je velmi blízká tendence ke xenofobii.

Druhý případ není bohužel o mnoho méně hororový. Když byla zřízena komise pro vyšetření příčin havárie pražského metra o povodních, ti moudřejší z nás se domnívali, že pokud jde o viníky, nemusí se komise příliš namáhat, jsou známi předem. To je tak, za socialismu mohly za všechno jaro, léto podzim a zima. Řekněme, že teď je to opačně. V rozpuku našeho kapitalismu může za vše zima, podzim, léto a jaro. V každém případě příroda. A to je také výsledek, k němuž zatím došla komise: byla nepřiměřeně velká voda. Je to pravda. Kdyby totiž nebyla velká voda, ale jen sem tam někde zapršelo, nemuseli bychom platit za metro 7 miliard. Ale bez ironie: přijít na to, které podniky metro stavěly a kdo je udržoval, není právě obtížné. Nejspíš lze hovořit o vinících jen akademicky, protože příliš mnoho lidí zanedbávalo své povinnosti, příliš mnoho lidí nad tím zavíralo oči (a tedy také zanedbávali své povinnosti), příliš mnoho lidí si při stavbě metra přivlastnilo zadarmo a protiprávně, co jen mohlo. Případ metra je dokladem toho, jak špatně a neradi plníme své povinnosti a jak je oprávněné úsloví nebást se a nekrást.

Měly by se jaro, léto, podzim, zima polepšit? Demokratický režim bohužel neumí poručit větru a dešti. Nedokáže ani poručit svým občanům jinak než přísnými právními normami. Avšak ani nejdrakoničtější sankce nás nevyvedou z této typicky postkomunistické mravní krize. Co se týče ledabylosti, lhostejnosti k bližním, tendenci ke xenofobii, nechuti plnit samozřejmé povinnosti a nedocenění šetřit i cizí majetek - a o těchto nectnostech jsme tu hovořili -, nezbývá, než abychom se pokusili poručit sami sobě. Rozum dá, že než se nám to podaří, bude to nějaký čas trvat.

(www.bohumildolezal.cz)