Červenec 2003

Soud zastavil stíhání Minaříka. Případ komunistického špiona poslaly úřady už podruhé k ledu

Luděk Navara

Brno, Mnichov - Městský soud zastavil trestní stíhání agenta komunistické policie Pavla Minaříka, který byl obžalován z pokusu o atentát na rozhlasovou stanici Svobodná Evropa v Mnichově v polovině sedmdesátých let. Je to již podruhé, kdy se české soudy pokusily případ poslat k ledu. Včerejší verdikt však ještě není pravomocný, do případu může zasáhnout vyšší instance. "To přece není možné! Jak se to mohlo stát? Nevím, co bych k tomu řekla," uvedla Libuše Čeřovská, která pro mnichovskou stanici v době své emigrace v Německu pracovala. Rozhodování tuzemských soudů nerozumí. Brněnský soudce Aleš Dufek své rozhodnutí odůvodnil tak, že se nepodařilo prokázat, jaká škoda mohla při útoku vzniknout. "Když nevíme, jaká škoda mohla vzniknout, nevíme také, zda lze počínání obviněného vůbec pokládat za trestný čin," řekl Dufek včera ČTK. Jenže jeho odůvodnění není všem úplně jasné. Existují nezvratné důkazy, že Minařík osobně o atentát usiloval, a dokonce nakreslil plánek, kde mají být rozmístěny nálože. Iniciativa dokonce vyšla od něj, nikoli od pražské centrály tajné policie. "Myslím, že pan Minařík na sebe vypracoval obžalobu sám, když nakreslil plánek s rozmístěním náloží. To je podle mne dostatečná skutková podstata k tomu, aby byl obviněn z organizování teroristické činnosti," řekl bývalý ředitel českého vysílání Rádia Svobodná Evropa Karel Kašpárek, který dnes žije v Mnichově. Odůvodnění verdiktu brněnského soudu považuje za nesmyslné. Soud už dříve několikrát usiloval o to, aby dostal přesné vyčíslení možných škod, a mohl tak Minaříkovo jednání zařadit do příslušné "škatulky" podle odhadované výše způsobené škody. České úřady nakonec od německých kolegů odhad možných škod získaly. "Z Mnichova přišlo vyhodnocení možné škody a bylo založeno do spisu," řekl Karel Srb z Úřadu pro dokumentaci zločinů komunismu. Soud však plánovaný atentát označil za pouhou myšlenku, která se nedostala do stádia skutečné přípravy.

Fakt, že soud znovu poslal k ledu případ agenta Pavla Minaříka, Karla Kašpárka rozhořčil. "Případ agenta StB Pavla Minaříka se vleče 13 let," stěžuje si Kašpárek. Za svého působení v rádiu měl možnost se detailně seznámit s Minaříkovým případem. Byl předsedou zaměstnanecké rady a musel se zabývat případy propouštěných zaměstnanců. Tedy i Minaříka.

Co říkáte rozhodnutí brněnského soudu, který trestní stíhání zastavil?

Vycházejme z toho, že brněnský soudce podrobně pročetl hlášení kapitána Minaříka, která posílal z Mnichova řídícím orgánům StB od roku 1969 až do roku 1976. Je-li tomu tak, pak ve svém rozhodnutí zastavit Minaříkovo trestní stíhání totálně minul jádro věci. Pavla Minaříka vedla šílená nenávist proti rozhlasové stanici Svobodná Evropa a vášnivá touha po kariéře, nehledě na prostředky. Soudce brněnského soudu se v Minaříkových hlášeních orgánům StB musel dočíst, že Minařík vypracoval podrobné plány, jak, kdy a kde položit výbušniny v mnichovské budově Svobodné Evropy. Původně chtěl položit bombu do vozíku, kterým se rozvážela pošta, později chtěl vyhodit do povětří kabelová vedení v budově a nakonec plán "vylepšil" nákresem, kde v budově rozmístí výbušniny, aby dosáhl co nejničivějšího účinku.

Plyne z dokumentů, že iniciativa vycházela od Minaříka?

Minařík opětovně urgoval řídící orgány, aby mu dodaly vysoce výbušné trhaviny, o ostatní že se postará sám. Navrhoval centrále StB, že by se měl výbuch plánovat na dobu konání olympijských her v Mnichově, neboť by to mělo na německou veřejnost negativní účinek, protože by se cítila ohrožena a žádala by vystěhování Svobodné Evropy z území Spolkové republiky Německo.

Měli by stát před soudem i ti, kteří Minaříka řídili ze svých pražských kanceláří?

Stejně jako Minaříka nelze zbavit viny jeho řídící orgány, které nikterak nepovažovaly Minaříkovy plány za naivní. Vedly s ním o tom naopak diskusi, vyplatily mu odměnu za iniciativu. Dotazovaly se ho na různé podrobnosti. Nikdy nenaznačily, že plán považují za neproveditelný nebo nereálný. V jednom posudku dokonce konstatují, že Minaříkovi není třeba stanovit úkoly, neboť si vhodné cíle najde sám.

Co říkáte argumentu, že není-li známa výše škody, není možné nikoho za plánovaný útok potrestat?

Soudce zřejmě nyní vůbec nepřihlížel k tomu, že Minařík vypracoval podrobný plán teroristické akce, za což západní soudy vyměřují mnohaleté tresty vězení. Své rozhodnutí vázal na to, jaká škoda mohla po pumovém útoku vzniknout, a to se podle něho neprokázalo.

Vy jste v rádiu pracoval, dokážete tu škodu odhadnout?

Minaříkovu myšlenku položit bombu v mnichovském sídle Svobodné Evropy převzala o 15 let později rumunská tajná služba SECURITATE a najala skupinu mezinárodních teroristů, aby to provedla. Ta nerozmístila více náloží, jak kdysi navrhoval Minařík, nýbrž pouze jednu bombu, a ne uvnitř budovy, ale u vnější zdi. Ta způsobila hmotnou škodu 1 milion dolarů a těžce zranila čtyři zaměstnance, z toho tři české a slovenské kolegy. K tomu jen dodám, že Minařík požadoval z Prahy tak účinnou výbušninu, aby mohla prorazit třicet centimetrů silnou zeď. Účinnost náloží uložených uvnitř by byla mnohem vyšší než venkovní.

Vraťme se do doby, kdy Minařík zažíval svůj triumf: je 29. ledna 1976, v budově Svazu československých novinářů se na tiskové konferenci schází neuvěřitelné množství zpravodajů. Celkem 137 z 16 zemí. Nechybějí zpravodajové z Kuby, Japonska a Číny. Jen novinářů z tehdejšího Československa přišlo 94. Byla to Minaříkova hvězdná hodina. Vlastně dvouhodina - tak dlouho trvala tisková konference. Rozvědčík Pavel Minařík "odhalil skutečnou tvář" mnichovské vysílačky Svobodná Evropa, kterou tajně poslouchaly i tisíce lidí v komunistickém Československu a která byla pražským vládcům trnem v oku. "Mé poslání, které jsem v Mnichově měl, bylo plně odůvodněno obranou zájmů mé vlasti a světového socialismu," prohlásí Minařík před nabitým sálem. Druhý den už beseduje v rozhlase. O Minaříkovi píší všechny sovětské deníky, a o pár dní později začne Rudé právo otiskovat dokonce reportážní seriál. O Minaříkovi přinesou obsáhlé zprávy všechny celostátní deníky v Rumunsku a sovětská televize připraví půlhodinový pořad. A v téže době také zazní oslavná píseň o "statečném" kapitánu Minaříkovi. Později bude ještě oceněn řádem Rudé hvězdy.

Ve skutečnosti po "hrdinném" kapitánovi Minaříkovi zůstane v Německu jedna nešťastná žena (kterou těžce zranil svým autem), stejně tak nešťastná německá manželka (rozvod za něj bude vyřizovat tajná policie), vykradený trezor ředitele československého oddělení stanice a hlavně překvapení kolegové, které Minařík ve východní Evropě za peníze pomlouvá, kde může. Ostatně neplatili ho špatně. V době svého pobytu v západním Německu dostával od československého ministerstva vnitra ročně 10 000 západoněmeckých marek. Samozřejmě k tomu měl i svůj plat redaktora, 1 560 marek měsíčně.

Minařík (narozen 29. 6. 1945) se vyučil elektroinstalatérem, krátce působil ve východočeském divadle jako kulisák, než zakotvil v brněnském rádiu. Mezitím se staly dvě důležité události: večerně vystudoval střední školu a podepsal spolupráci s československou tajnou službou. Ta ho připravovala na vysazení do západního Německa. Kdyby se mu nezdařil průnik do Svobodné Evropy, měl působit v okolí Frankfurtu nad Mohanem. Jenže průnik do Rádia Svobodná Evropa se mu zdařil více než dobře. "Byl velice aktivní. Až někdy i pražská centrála z toho byla paf. Zřejmě za tím byla ctižádost," říká Karel Pacner, který se problematikou špionáže dlouhodobě zabývá. Německé hranice překročil Minařík 5. září 1969. Dostal rozkaz předstírat emigraci. Jako krycí jména si zvolil Ulyxes, později Play. A v letech 1969 až 1975 dostává rozvědka od Minaříka skutečně stovky zpráv.

V roce 1970 předkládá Minařík první návrh na akci s krycím jménem Panel. Nešlo o nic menšího než o návrh vyhodit do povětří budovu Rádia Svobodná Evropa. "Tehdy jsem si dal dosud před nikým nevyřčený slib přispět ze všech svých sil k odstranění této hanby éteru. Vím, že je to úkol pro jednotlivce až příliš smělý," napsal později Minařík v předmluvě ke své knize Návrat rozvědčíka. O plánech na výbuch ve Svobodné Evropě se Minařík bavil na schůzce se svým řídícím důstojníkem přímo v Mnichově. Výbuch měl vyřadit z provozu celkem pět vysílacích stanovišť, především sekce zaměřené na vysílání do východní Evropy včetně Československa.

První nákres uložení náloží předložil Minařík 12. června 1972. Nadřízení jej přijali s oceněním. 22. července 1972 přikládá Minařík další plán a popisuje technické možnosti destrukce tak, aby nedošlo k ohrožení životů. Ve spise jsou dobře zachovány jeho nákresy uložení bomb: jednou do vozíku, v němž se vozila pošta (podobný jako v samoobsluze), podruhé do krytu kabelů. V září 1973 usiloval znovu o souhlas centrály s uložením náloží, naposledy v roce 1975. Jenže pražská centrála souhlas nedala. Naopak, v lednu 1976 byl Minařík rychle stažen zpět. "Můžeme dedukovat, že se to centrále zdálo riskantní," říká Pacner. Rozvědka pak Minaříka sama odhalila a udělala z něj nástroj své propagandy. Jenže Minaříkův plán paradoxně nezapadl. Myšlenka atentátu se zalíbila rumunskému diktátorovi Nicolae Ceau?escovi a jeho tajná policie skutečně do Mnichova vyslala najaté komando. Výbuch v dubnu 1981 zranil čtyři zaměstnance rádia. Jenže spojitost mezi Minaříkovými plány a akcí rumunské tajné služby se nikdy neprokázala. "Na druhé straně není jasné, zda si tu informaci mezi sebou soudruzi neřekli," dodává Pacner. Faktem je, že nálož byla uložena jinde, než zamýšlel Minařík.

Po návratu do Československa se Minařík bál, že Německo bude žádat jeho vydání, a nechal se vyslat na studium do Kyjeva (tam studoval pod krycím jménem Neumann). Po návratu si nechal zajistit pohodlný život za státní peníze: stal se šéfredaktorem časopisu Signál (stále byl placen ministerstvem vnitra). V roce 1986 získal hodnost plukovníka. Chtěl prý psát a plánoval (neskromně) trilogii o studené válce. Finančně na tom nebyl špatně. Když ho poprvé obvinili z pokusu o atentát v roce 1991, nechal se propustit z vazby na kauci 400 tisíc korun. V té době už podnikal: měl bezpečnostní agenturu Mink, na jejíž rozjezd dal ÚV KSČ půldruhého milionu. Jenže pád komunismu znamenal i pozvolný pád rozvědčíka. Nejdřív mu utekla jeho ukrajinská manželka, dcera prvního tajemníka komunistické strany Ukrajiny, s níž se seznámil v Kyjevě. Údajně si s sebou vzala i 20 milionů korun schovaných pod hromadou uhlí, jejichž krádež Minařík nahlásil české policii. Minařík (počtvrté ženatý) je nyní trestně stíhán za pojišťovací podvod ve výši více než 5 milionů korun.

Minařík byl oslavován komunistickým režimem jako málokdo před ním. Zpěvák Josef Laufer o něm nazpíval dokonce oslavnou píseň (po revoluci vysvětloval, že to byla legrace).

DOPIS SVOBODNÉ EVROPĚ

Vy, co jste po nocích

ladili dráty

učili sousedy potomkům lhát

slyšte o prorocích

s tupými drápy

jak se jim zhroutil

ten upíří hrad.

Ztratili obličej

to dolar byl důvod

po boku Goebbelsů je

jim Ou Kej

ztratili obličej

i jazyk a původ

teď hrají z partesů

hlas Sí Aj Ej.

Refrén: Díky vám, díky vám

chlapíku statečný

za vaši odvahu, rozum a sílu

Vy jste náš kapitán

Oni jsou zbyteční

Přidal jste blankytu

do křídel míru.

Do pupku hadího

jim kapitán hrábl

a sedm let vypíjel

prolhanou žluč

Ty "svobodný rádio"!

Už ti dech zchladl!

Od našich hrdinů

pravdě se uč!

Utekli - bezmocní

a zradili mámu

i tátu, co někde má

bez jména hrob

chtějí nám - nemocní

zasadit ránu

za konto Lloydů na ptačí zob.

Nad naší hranicí

nebe je čisté

nechceme stanici

s nápisem HNŮJ

Uřvi si bránici

ty špinavé klíště

a nepleť se do veršů

KDE DOMOV MŮJ

Refrén: Díky vám, díky vám

chlapíku statečný

za vaši odvahu, rozum a sílu

Vy jste náš kapitán

Oni jsou zbyteční

Přidal jste blankytu

do křídel míru.

Bývalý komunistický rozvědčík Pavel Minařík sice minulý týden unikl trestu za plánování atentátu na mnichovskou rozhlasovou stanici Svobodné Evropy, ale prakticky ve stejnou dobu dorazila do téže budovy brněnského krajského soudu jiná obžaloba. Podle ní se bude bývalý agent tajné policie zodpovídat z pokusu o pojišťovací podvod za čtyřicet milionů korun. Minařík čelí obvinění, že v roce 1996 nechal na Ukrajinu vypravit kamion naložený skelnými vlákny, který byl pojištěn na gigantickou částku 41 milionů korun. A co se nestalo? Kamion havaroval, sotva přejel ukrajinskou hranici: na úseku silnice mezi obcemi Širokoje a Velká Kopaňa. Zpočátku to vypadalo, že se nehoda skutečně odehrála tak, jak byla ohlášena a jak ji prý vyšetřili ukrajinští policisté. Podle jejich zprávy dostal kamion smyk na olejové skvrně. Několik let se nic nedělo, ale příslušné pojišťovně se částka zdála hodně vysoká, a tak z ní proplatili jen zlomek: asi jeden milion za znehodnocený náklad. Vloni se však objevil nový důkaz, který umožnil Minaříkovu obžalobu. Ta byla odeslána krajskému soudu před třemi týdny. Minaříkovi hrozí trest pět až dvanáct let vězení. Zajímavé je, že pokud by byl poté odsouzen ještě za přípravu mnichovského atentátu (případ zatím pravomocně neskončil), trest by se mu podle úvahy soudce patřičně zvýšil. Jen za atentát mu soudce původně navrhoval čtyři roky vězení. Minařík nebral ve své kanceláři telefon a na vzkaz na záznamníku neodpověděl. "V této chvíli se k tomu nechce vyjadřovat, je to čerstvě u soudu," řekl jeho advokát Milan Staněk. Minařík má na Ukrajině dobré kontakty z doby, kdy tam po svém návratu z "rozvědčíkovské akce" studoval pod krycím jménem Neumann. Vzal si za manželku dceru prvního tajemníka komunistické strany Ukrajiny, s níž se později rozvedl. Kamion měla na Ukrajině údajně přebírat ukrajinsko-německá firma a zboží prý bylo určeno do některé z arabských zemí.

(MfD)