Červenec 2003

Klaus vybírá do Brna

Tomáš Němeček

Dva současní ústavní soudci, dva dlouholetí politici, jeden známý advokát. Tak vypadá první várka kandidátů do Ústavního soudu ČR, kterou prezident Václav Klaus poslal ke schválení do senátu. Dá se z ní už něco vyčíst?

Nejspíš toto: jaký prezident, takový ústavní soud. Klaus při nástupu do funkce ohlásil, že ji „zcivilní“. Pokud tím myslel, že ji zbaví noblesy a přemění v běžný politický úřad, pak se mu to daří. V roce 2008, na konci jeho funkčního období, už jistě nikoho nenapadne, aby na Hradě hledal zastání, velkorysost a poslední pomoc v nouzi. Částečné „zcivilnění“ čeká i ústavní soud. V Havlově éře jeho jádro tvořili bývalí političtí vězni a exiloví právníci a tomu odpovídala i autorita soudu. Pokud Klausovy návrhy schválí senát, soud bude mít zhruba takovou noblesu, jaké jsou schopni mazaní advokáti a přední politici.

Dva potvrzení

Začněme tedy s tou lepší částí prezidentových nominací. Václav Klaus v minulosti dával opakovaně najevo, že dosavadní ústavní soud se mu nelíbí. Jeho členy prezentoval jako Havlovy vazaly a jejich verdikty očividně považoval za pokračování politiky jinými prostředky. Je tedy chvályhodné, že nakonec svou okázalou nechuť překonal a aspoň dva – Pavola Holländera a Vojena Güttlera – potvrdil na dalších deset let. Tito muži ztělesňují dvě různé kariéry. Pavol Holländer, jeden z mála bývalých komunistů v ústavním soudu, patří mezi uznávané akademické teoretiky; Vojen Güttler se v roce 1968 podílel na vzniku Klubu angažovaných nestraníků (KAN) a většinu života dělal podnikového právníka. Oba mají za sebou řadu dobrých rozsudků: Holländer psal třeba první nález, jímž soud rušil vyhlášku o regulaci nájemného, Güttler prohlásil za protiústavní vazbu „lovce komunistů“ Vladimíra Hučína.

Ani jednoho bohužel nelze považovat zrovna za liberála nebo za příznivce přirozeného práva. Jejich nominace je však správná už jen proto, že důležitou vlastností ústavního soudu je i kontinuita, setrvávání u předchozích názorů.

Teď budu nestranný

Větší potíž je s kandidáty Pavlem Rychetským a Miloslavem Výborným. Mezi politiky se oba těší takovému uznání, že v senátu takřka jistě projdou. Bylo by to dobře?

Rychetský jako vrchní legislativec ČSSD zodpovídá za všechny zákony posledních pěti let. Až teď bude jako „nestranný arbitr“ hodnotit, jestli jeho práce byla v souladu s ústavou, k jakémupak výsledku asi dospěje? On sám ve svém přestupu nevidí problém a poukazuje na francouzskou ústavní radu, složenou z politiků. Ale náš ústavní soud vznikal po vzoru amerického a německého – a kdy do těchto institucí naposledy přestoupil některý aktivní ministr? A to nikoli ledajaký ministr, ale loajální člen ČSSD, který ji hájil, ať vyváděla cokoli včetně útoků na svobodu slova.

Ale nakonec budiž, Pavel Rychetský je aspoň sociální demokrat i v tom dobrém smyslu: osobně poctivý, soucitný a nesnáší rasismus. O Miloslavu Výborném po třinácti letech v politice nevíme ani to. Jakoby zázrakem ho minulo jakékoli obtížné rozhodování, takže se stal ztělesněním lidovecké bezbarvosti. Právníci se mohou ptát, co kdy Výborný napsal nebo řekl o ústavě nebo o nálezech brněnského soudu. Pro ostatní občany je ještě podstatnější otázka: Bude to vlastně spravedlivý soudce?

Proti Vatikánu

Pátým z Klausových kandidátů je Aleš Pejchal, první advokát, který porazil Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva. Pejchal tehdy zastupoval dědice továrny Rakona s velkou obratností a případ vyhrál díky procesní chybě českých soudů (i když pak s advokátským přeháněním vykládal, jak Štrasburk „zcela nekompromisně vyslovil, že naše soudy pošlapaly základní lidská práva“). Mnohem častěji ale v restitučních sporech zastupoval stát, zejména Národní galerii. Do boje proti soupeřům z řad církve a šlechty se pustil s takovou vervou, že mu deník Právo loni věnoval oslavný článek „Muž, který státu zachránil miliony“. Pokud si prezident přeje v ústavním soudu někoho, kdo bude vyvažovat tamní vstřícnost k restituentům, nikoho lepšího než doktora Pejchala si nemohl vybrat.

Do července má prezident jmenovat osm soudců. Z logiky dosavadního výběru plyne, že mezi nimi bude i „někdo za ODS“. Podstatná je však jiná věc: důvěru v ústavní soud podstatně oslabí, pokud se lidé na jeho rozsudky začnou dívat jako na výsledek politického ujednání mezi jeho členy. Ještě horší je, že tak si to zřejmě Klaus přeje.

(Respekt)