Červenec 2003

Plukovník na velbloudu a uprchlík v balónu

Petra Procházková

Vesničce jménem Andrejevskaja, ve slunném Krasnodarském kraji na jihu Ruska hrozí genocida. Obyvatelé obce jsou odhodláni hromadně vybít své slípky. Podřežou krky kurům ve jménu dodržování zákona. Místní policisté se totiž rozhodli, že za každou slepici, která bez dohledu, obojku, doprovodu a vodítka přejde projíždějícímu autu přes cestu, bude muset její majitel zaplatit pokutu. A ne ledajakou. Hnedle 1000 rublů, což je zhruba 30 dolarů podle oficiálního kurzu z tohoto týdne. Vzhledem k tomu, že většina obyvatel vesnice jsou důchodci s penzí odpovídající chabému ruskému průměru, dluh si s sebou zcela jistě vezmou do hrobu. Policisté to ale se zákony a hlavně s dopravními předpisy, jak už to bývá, myslí zcela vážně a první oběti si již rvou vlasy z hlavy. Důchodkyně Natálie Ustimenková a její kamarádka Lidie Kosogurová začaly své opeřence popravovat a konzumovat. Vůně slepičího vývaru však ekonomickou ztrátu nevyrovná.

V Dubaji soud první instance odsoudil na šest měsíců vězení a k pokutě přes 500 dolarů amerických šestadvacetiletou Němku a stejně mladého Australana. Líbali se vášnivě na veřejném místě, což ve Spojených arabských emirátech odporuje zákonům. Měli štěstí milenci, co zapomněli na zákony. Prokurátor žádal tři roky kriminálu. A v nedalekém Íránu známá herečka Gochar Heirandiš při předávání cen na kinofestivalu kratičce políbila na čelo vítěze, který byl bohužel opačného pohlaví. Teď si mohou vybrat. Rok vězení nebo 74 ran bičem za amorální chování. Je to přesně podle zákona, který se nám, Evropanům, může zdát stejně kuriózní, jako ruský “slepičí” předpis. V Singapuru dva Němci dostali oficiálně nařezáno za to, že odhodili na ulici nedopalky cigaret. V některých státech USA je přísně zakázáno lovit ryby sedě při tom na velbloudu, kdo přijde v Baltimoru do divadla se lvem, byť i na vodítku, zaplatí pokutu 500 dolarů. Ale zase mu nenařežou, to zákon nedovoluje, ba přímo to zakazuje.

Plukovníka Jindřicha Sittu, exvelitele proslavené 6. polní nemocnice, která naposledy tak zazářila v Afghánistánu, vyrazili bez pardonu z armády. Je přece v nejlepších letech, ve skvělé formě a má spoustu nápadů, takže co s ním jiného, než ho poslat na nezasloužený odpočinek. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík nijak srozumitelně nevysvětlil, proč se tak stalo, ale zdá se, že pan plukovník cosi porušil. Možná zákon, který se do válečného stavu nehodil a v zájmu obrany života svěřených vojáků se jevil jako nesmyslný. Nebo třeba předpis, který znemožňoval včasný odjezd nemocnice do daleké Asie a tak oddaloval možnost zachraňovat životy nebohých Afghánců. Například opravil hygienické buňky, aniž vyhlásil soutěž, výběrové řízení či něco takového. Kdepak, já to nevím a už vůbec to nemám potvrzeno z oficiálních zdrojů. Jen tak, ve světle zákonů o slepicích, milencích či velbloudech pábím a snažím se představit si, co by u nás asi tak mohlo být tím srovnatelným zločinem s veřejným polibkem v Dubaji. Jak se mi Čechy jeví, tak nejspíš porušení nějakého paragrafu, který třeba praví: “soutěž na opravu protiatomového krytu za státní peníze musí být vyhlášena i v případě, že jaderný úder je již za námi a omluvou nemůže být ani fakt, že přežil pouze jeden jediný podnik.” Kdyby plukovník Sitta v obci Andrejevskaja jezdil po návsi na velbloudu, chytal si rybky a měl na udici jako návnadu přivázaného lva, dával by si ovšem pozor na slepice, nic by neporušil a mohl by v klidu dosloužit v armádě až do věku vhodnému k odchodu do penze.

Zákony jsou pro to, aby byly dodržovány. Takže je dobré, dávat si při jejich vytváření dost velký pozor, aby nepůsobily víc zla, než užitku. Na konci druhého čtení novely cizineckého zákona a zákona o azylu se přihlásil poslanec za ODS pan Kladívko a přečetl pozměňovací návrh. Mimo jiné by se jemu a jeho blízkým líbilo, aby každý, kdo k nám utíká přes bezpečnou zemi, musel na výsledek své žádosti o připuštění k azylovému řízení čekat za branami naší pohostinné země. Tedy třeba někde v příkopu v polském, či slovenském pohraničí. Tam se matkám s dětmi bude dařit stejně, jako slepicím ve vesnici Andrejevskaja a Sittovi v naší armádě. Bude to špatný zákon, jestli ho tedy naši poslanci přijmou v této nehumánní podobě. A neobstojí ani argument, tak módní dnes, že bude odpovídat evropskému trendu a že se přece nějak do té unie musíme zařadit i svojí legislativou. Je-li hloupá, kontraproduktivní, pak může odpovídat čemu chce, ale na kvalitě jí to nepřidá. Jsme obklopeni jen a jen bezpečnými zeměmi. Takže uprchlík se k nám dostane pouze balónem, pokud ho nějaký nástupce plukovníka Sitty nesestřelí. Nevadí, máme alibi – zákon přece. Bez uzardění si uchováme svou česko-moravskou kotlinu etnicky co nejčistší. Uprchlíci si o nás budou myslet zhruba to, co si my myslíme o výprasku za líbání. Jiný kraj, jiný mrav - nemrav.

(LN)