Červenec 2003

Rusko čeká největší přesídlení od dob Stalina

Petra Procházková

Kreml už nehodlá dotovat neprosperující oblasti na severu země a chce, aby odtud lidé odešli do teplejších oblastí. Hůře než za komunistů se nyní vede lidem na severu Ruska. Noví soukromí majitelé dolů a podniků totiž snížili těžbu a výrobu a omezili sociální dávky. 800 tisíc lidí už oblast opustilo.

Přes 600 tisíc lidí čeká největší přesídlovací akce od dob vlády Josifa Vissarionoviče Stalina. Dvě věci ale současné plány ruské vlády od komunistických deportací odlišují. Nyní se budou obyvatelé nehostinných oblastí stěhovat "do lepšího", a pouze pokud sami chtějí. V severních částech Ruska žije dnes přes 10 milionů lidí, tedy asi sedm procent z celkového počtu obyvatel Ruské federace. Ruská vláda už v 90. letech konstatovala, že státní pokladna další dotování severních částí státu nevydrží. Lidem žijícím za polárním kruhem se začalo dařit ještě hůř než v komunistických dobách. Gigantické podniky, doly na uhlí, zlato a barevné kovy přešly v rámci privatizace částečně do soukromých rukou a noví majitelé omezili jak těžbu, tak i sociální dávky, příplatky na topení, elektřinu, zdravotní ošetření, nájmy. Některá hornická města, jako Vorkuta, která vznikla původně jako trestanecké lágry, jsou dnes odsouzena k zániku. Těžba uhlí ve věčně zmrzlé půdě se nevyplatí, špatně postavené paneláky by se nedaly vytopit ani ve střední Evropě. Vorkuta je dnes osídlena alkoholiky, potomky vězňů a horníky, kteří sem v rámci socialistického nadšení odjeli za tehdy vysokým výdělkem. "Kam mám jít? Narodil jsem se tady, ale nepatřím sem. Šachtu zavřeli, jinou práci neseženu. Táta byl vězeň a já jsem vlastně vězeň taky," říká dvaačtyřicetiletý horník Vladimir Polanski, který se svou ženou a třemi dětmi žije z nicotné státní podpory. Odpůrci přesídlení poukazují na to, že sever produkuje pětinu národního důchodu, právě odtud pochází 60 procent ruského exportu. Pokud by se uskutečnil vládní program a do severních krajů by se jezdilo pracovat jen na směny, bylo by možné dobývat jen 10 procent surovin oproti současnosti. Jenže obyvatelé studených krajů začali odcházet sami. Nehostinné oblasti opustilo už 800 tisíc lidí.

Sníh barvy síry

Většina ostatních chce odejít také, ale nemá peníze ani na to, aby si koupila lístek na letadlo či vlak. Podle statistik umírají lidé na severu v průměru o 10 let dříve než v přívětivých oblastech Ruska. Novorozenecká úmrtnost je zde dvakrát tak vysoká. Ti, kteří sem přišli za výdělkem nebo se narodili vyhnancům a propuštěným vězňům, jimž nebylo dovoleno ani po odpykání trestu vrátit se domů, se nedokázali klimatu přizpůsobit. V extrémních podmínkách severu je za rok méně než 70 dnů, kdy se ručička teploměru vyšplhá nad nulu. Topit se musí 300 dnů v roce. Norilsk, který byl původně trestaneckou kolonií, gulagem, je nejznečištěnější město celé Ruské federace. Místní děti si myslí, že sníh má žlutou barvu jako síra, kterou dýchají. V srpnu loňského roku byly zahájeny přípravy na pilotní projekt, do kterého byla nakonec zařazena města Vorkuta, Norilsk a okres Susuman v Magadanské oblasti. Zatím se odtud chce dobrovolně přestěhovat 1800 rodin, další čekají, jak to s prvními odvážlivci dopadne. Jen tato pokusná akce stojí ruskou vládu a Mezinárodní banku pro rekonstrukci a rozvoj 49 milionů liber. Možná že za několik let zůstanou na severu pouze původní obyvatelé. Z malých národů severu ale zbyla jen hrstka - 185 tisíc lidí. Vyhubila je necitlivá snaha civilizovat je, zbavit je kočovného způsobu života, naučit je pracovat v socialistických podnicích a po práci pít vodku. Právě alkohol a bezvýchodnost se staly zhoubou. Dodnes v rámci celého Ruska příslušníci severních nárůdků vedou v oblastech sebevraždy, vraždy a dalších nehod většinou spojených s alkoholem. "Úrazy" - tak se souhrnně označují násilné smrti - jsou nejčastější příčinou smrti těchto severních lidí. Až 60 procent lidí umírá násilnou smrtí. Těžko bychom na planetě hledali podobný příklad. Možná, že přesídlovací akce bude mít dvojí efekt. Ti, kteří sem byli posláni násilně, se konečně vrátí domů, ti, kterým byl vnucen nový způsob života, se možná ještě dokážou vrátit k souznění s přírodou.

(Lidové noviny)