Červenec 2003

Průvodce světem rodokapsu (recenze)

Josef Šebek

Dvojice autorů Pavel Janáček a Michal Jareš připravila komentovaný soupis sešitových románových edic. Publikace Svět rodokapsu je první bibliografickou příručkou sledující oblast české populární četby.

Publikace nazvaná Svět rodokapsu přináší vedle vlastního soupisu titulů celkem třinácti edičních řad z období 30. a 40. let dvacátého století také rozsáhlou úvodní studii Pavla Janáčka a několik rejstříků, a je tak komplexním zdrojem informací o tomto nižším, literární vědou stále ještě opomíjeném patře literatury. Název dala rodokapsu první a nejrozsáhlejší sešitová řada populární četby, Romány do kapsy, která vycházela od roku 1935 a ve svých deseti ročnících obsáhla přes čtyři sta čísel. Zaměřovala se převážně na "četbu pro muže", tedy na westerny a jiné dobrodružné žánry. Označení "rodokaps" se pak vžilo pro určitý publikační typ nabízející populární žánry v typickém formátu větší A4 s lákavou obálkou. Autoři Světa rodokapsu respektují uvedené vymezení a ve své bibliografii evidují nejen dobrodružné romány, ale celou produkci vycházející v rodokapsových řadách, včetně vyhraněně "ženských" řad sentimentální četby, jako byly již legendární Večery pod lampou. Do soupisu přitom zařazují vždy jen titulní romány jednotlivých sešitů, další beletrie a publicistika je případně zmiňována nebo citována v komentářích. V soupisu překvapivě nenajdeme řadu známých autorů populárních knih, jako třeba Vlastu Javořickou - vzhledem k tomu, že publikovali mimo vytčený okruh rodokapsu. Na druhé straně se zde objevují jména spisovatelů, kteří si k zábavné četbě jen "odskočili", například Olga Scheinpflugová nebo Karel Schulz.

Na obranu braku

Autoři pojímají rodokaps jako specifický literární komunikační okruh. Pro porozumění jeho fungování jsou cenné zvláště jejich komentáře k vybraným číslům edičních řad a také rejstříky, především obsáhlý, slovníkově pojatý rejstřík autorský. Z něj mimo jiné zřetelně vysvítá zmiňované prolínání zábavné četby s "vyššími patry" literatury. V heslech autorů náročné literatury jsou vždy zdůrazňovány filiace jejich díla k populární oblasti. Do komentářů k sešitovým řadám jsou zařazeny rovněž pozoruhodné citace z článků, v nichž redaktoři rodokapsu reagovali na soudobé diskuse o lidové četbě, které přerůstaly v tiskovou kampaň proti "braku". "Pokleslý" charakter a masové rozšíření rodokapsu - mnohdy statisícové náklady se mohly dostat až k milionu čtenářů - totiž provokovaly zastánce exkluzivní kultury. Autoři obranných statí se snažili definovat specifickou povahu a funkci zábavné četby v protikladu k náročné literatuře. Eduard Fiker, šéfredaktor melantrišské sešitové edice Rozruch a autor detektivních románů, například doporučoval striktně rozlišovat mezi dokonale řemeslně zvládnutým zábavným románem a vlastním "brakem".

V sešitových řadách však vycházela také díla, která byla všeobecně uznanou součástí náročné literatury. Tento typ využití staršího textu označuje Pavel Janáček v úvodní studii jako neintencionální autorství, na rozdíl od prací intencionálních autorů, kteří psali speciálně pro komunikační okruh rodokapsu. Od obou předchozích se pak liší autoři insitní, vzešlí z řad čtenářstva, které bylo intuitivně dokonale seznámeno s žánrovými pravidly a vyprávěcími postupy své oblíbené četby. Z "vysoké" literatury byly tištěny hlavně romány se silným dobrodružným nebo sentimentálním potenciálem, vedle Dumase a Stevensona také díla Balzakova, Hawthornova nebo Jiráskova. Čtenáři, jejichž vnímání ovlivňoval žánrový kontext rodokapsových próz, ovšem zřejmě četli díla neintencionálních autorů způsobem podstatně odlišným od obvyklé recepce těchto děl. To je jeden z mnoha zajímavých teoretických problémů, které rodokaps a zábavná četba přinášejí.

Rehabilitace okrajových žánrů

Autoři se v publikaci vyhýbají estetickému hodnocení rodokapsové produkce. Je zřejmé, že tato literatura musí být posuzována podle specifických měřítek svých vlastních žánrů a ve svém vlastním komunikačním kontextu. Dagmar Mocná, která se soustavně zabývá dějinami české konzumní četby, ve své studii o Červené knihovně zdůrazňuje, že hodnocení kvalit těchto žánrů je dáno úhlem našeho pohledu. Styl dobrých autorů zábavné četby tak můžeme hodnotit jako vytříbený a kultivovaný, ale také jako "projev naprosté umělecké sterility" - pokud mu podsouváme funkce, které mu nejsou vlastní. Moderní populární četba byla vylučována z dějin české literatury s poukazem na to, že jejím cílem není dosažení uměleckého účinku. Rodokaps a další typy zábavné četby však byly významným jevem dobového literárního a společenského života, s nímž se musí literárněvědné zkoumání vyrovnat. Kniha Pavla Janáčka a Michala Jareše přináší nejen neocenitelný materiál, získaný pracnými rešeršemi, ale také jeho základní teoretické zhodnocení, a je tedy jedním z kroků k poznání a k určité rehabilitaci okrajových žánrů.

Pavel Janáček - Michal Jareš: Svět rodokapsu. Komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století. Vydala Univerzita Karlova v Praze - Nakladatelství Karolinum, Praha 2003. 449 stran, náklad a cena neuvedeny.

(Lidové noviny)