Červenec 2003

V EU již jsme. Čekáme jen na razítko

říká hudebník a "Evropan" Jaroslav Hutka, který v unii jako emigrant strávil jedenáct let

(s hudebníkem hovořila Renata Kalenská)

Václav Klaus je slabý prezident a svoji funkci neustojí, tvrdí písničkář Jaroslav Hutka. V případě přímé volby chce na prezidenta kandidovat sám.

Lidové noviny (LN): Jste obdivovatel Evropské unie?

Tak obdivovatel... To by bylo zase přehnané. Mně je ta unie sympatická. Je to prostě prostor, který je normální. Nebo se snaží být normální.

LN: Cítíte se být spíš Evropan, nebo Čech?

Evropan.

LN: Jak hodnotíte vládní eurokampaň?

Senátor Ruml o ní řekl, že je přiblblá, opozice byla ještě ostřejší... Abych pravdu řekl, tak jsem si jí ani moc nevšiml.

LN: Což je chyba. Je tedy špatná?

Ta kampaň je určitě nedůrazná a nepůsobivá. Vztah naší vlády ke kampani mě udivuje, protože to vypadá, jako bychom měli vstupovat někam na Mars mezi Marťany. To je přístup jako z devatenáctého století. Jako bychom my byli uzavřený nárůdek někde mezi horami a kdesi v dálce byli nějací cizinci, mezi které bychom měli vstoupit. Jedni říkají, že jsou to přátelé, jiní zas že nepřátelé. Ale skutečnost je taková, že my v té unii už žijeme. Jsme v ní už na padesát, nebo spíše na osmdesát procent. Se zeměmi EU jsme propojeni ekonomicky, kulturně... Po všech stránkách. Hromada mladých Čechů už tam i bydlí. A hromada lidí z EU bydlí tady. Náš vstup je víceméně už jen čekání na potvrzení našeho vztahu s EU.

LN: Jinými slovy - jen čekáme na razítko?

Přesně tak.

LN: Jak bychom žili bez toho razítka?

No tak... Švýcaři taky žijí bez razítka.

LN: Ovšem jejich životní úroveň je vyšší.

No právě. Jde o to, jestli my máme na to, abychom nečlenství zvládli. Abychom nezahořkli a nebyli otrávení. Myslím, že bez toho razítka na to prostě nemáme. Kdybychom do unie nešli, tak bychom z toho pak měli strašlivou kocovinu.

LN: Nemáte rád ODS. Přesto souhlasíte s jejím názorem, že vládní eurokampaň lidi spíš odradí, než přesvědčí? Prezident Klaus dokonce mluví o cílené provokaci.

To jsou takové poťouchlé řeči! ODS tím jenom škádlí, vůbec bych ty jejich řeči nebral vážně. Každý na tom druhém hledá nějaké blechy.

LN: Nakolik věříte lidem, že k referendu přijdou? Kolik by jich podle vašeho odhadu mohlo být? Koneckonců, k volbám chodí také čím dál méně lidí. K posledním parlamentním přišel historicky nejnižší počet. A i vy říkáte, že "nevolit je taky volba".

Myslím, že přijde dost lidí. Ale ono to v Čechách tak trochu záleží na počasí. A hlavně kolem sebe cítím, že Češi unii zas tak neprožívají. Drama z toho dělají ti, co se jim EU nezdá komunisti a ODS.

LN: No právě. Pokud to lidi tak dramaticky necítí, tak k referendu třeba vůbec nepřijdou.

Stejně myslím, že půjdou.

LN: Přesvědčoval jste Romy, aby k referendu šli. Věříte, že se vám některé z nich podařilo zlomit?

To si nemyslím. Ti, kteří by šli k referendu, by šli i beze mne. Ta moje návštěva v Chánově... Přišly hlavně děti, takže jsme si zazpívali a o Evropě, nebylo moc co mluvit. Starší Romové, kterých se to týká, vlastně vůbec netuší, jestli je EU taky jejich záležitost. Chánov je takové ghetto. Oni se bojí, aby o ně nepřišli, protože tam žijou celý život. Vůbec nevědí, jestli je za hranicemi tohohle ghetta něco přátelského. A vysvětlit jim, že EU by byla výhodná hlavně pro ně, to by si s nimi o tom člověk musel dlouze a zjednodušeně povídat.

LN: A vy jste radši zazpíval.

Budeme to muset odvolit za ně, no.

LN: V Evropské unii jste žil. Kde vám bylo lépe? Tam, nebo tady?

Co se týče jazyka, tak tady. To je logické. Ale co se týče nějaké občanské jistoty... Lépe se mi žilo tam, protože jsem se mohl na stát spolehnout. Cítil jsem, že mě bere vážně a že se tam uplatním. Například byrokracie tam skutečně funguje.

LN: Ovšem právě o životě v Holandsku jste rovněž řekl, že je tam chladno, čímž jste nemyslel zrovna počasí. Před pár dny jsem mluvila s Václavem Bělohradským a ten řekl, že by ho zajímalo, jak se zrovna vám žilo v "tom igelitovém Holandsku".

Ale my nevstupujeme do Holandska, ani do Německa, ani do Francie. My získáváme rovnocenný prostor v Evropě. Je pravda, že Holanďané jsou na naši mentalitu studení. V něčem jsou příšerně spolehliví a v něčem jsou prázdní.

LN: Já se vás ptám na život v Holandsku, protože by mě zajímala jedna věc - jak by se podle vás mohl po našem vstupu změnit život normálních lidí poté, co se staneme členy EU?

Začnou tady platit pravidla, která platí tam.

LN: Tak některá už platí a další začnou platit i bez toho, že bychom do EU vstoupili. Tedy máte-li na mysli legislativu.

Ale je rozdíl v tom, když je něco na papíře, a když se to aplikuje do života. To tady bude zřejmě velmi pomalé a nerozhodné. Já si myslím, že v momentě, kdy do EU vstoupíme, to ani nepoznáme. Ale bude tu tlak na dodržování těch pravidel. Zatím to tady funguje tak, že se občanům nechce pouštět si stát k tělu. Lidé, aby přežili, se snaží státu vyhýbat.

LN: Čekáte, že by se třeba změnilo chování některých úředníků?

To se nezmění. Češi zůstanou Čechy. Ono se toho naším vstupem do Evropy opravdu moc měnit nebude. My už v ní tak strašně jsme! Ale když mluvíme o běžném životě - když vlezete do hospody v Rakousku, taky tam narazíte na číšníka, který je otrávený z toho, že mu tam někdo vleze.

LN: Když vstoupíme, nic moc se tím nezmění, ale když nevstoupíme, bude to pro nás katastrofa, protože zůstaneme jen izolovaným ostrůvkem mezi zeměmi EU?

No, když tam nevstoupíme, tak to taky nebude žádná velká katastrofa. Budeme žít dál. Kolem nás nebudou nepřátelské státy. Jen se dostaneme ekonomicky do méně významné pozice. A ostatní na tom budou lépe. To je asi tak celé.

LN: Zdá se, že nikdo, ani ministr zahraničí, nepočítá s tím, že by referendum dopadlo negativně. Neexistuje žádný krizový scénář...

No, s tím opravdu nikdo nepočítá. S tím už nepočítají ani komunisté. ODS se pořád tváří kriticky, ale to dělá jen proto, aby - když bychom v EU měli nějaké problémy - mohla říkat: "No vidíte, my jsme tam nechtěli. Teď teprve vidíte, jakej to je problém!" ODS si tím jen sbírá body.

LN: Takže jen a jen taktika?

Určitě.

LN: Ještě ke srovnání s Holandskem. Řekl jste, že je mnohem vyspělejší, co se týče demokracie. Jak se to projevuje?

Ona každá z těch zemí má jakýsi lokální vztah k demokracii. Každá z nich má evropská pravidla, ale už se liší v tom, jak s nimi nakládají. Holanďané se snaží, aby volby byly otevřené, do městských rad mohou vstupovat i cizinci, kteří nemají občanství. Takhle se v Holandsku snaží rozvíjet demokracii: "Když už tady ti Marokánci bydlí a platí daně, tak aspoň ať mohou do městských zastupitelstev." Každá země má něco specifického. To jsou právě ta lokální zabarvení.

LN: Jak jsou lokálně zabarveni Češi?

Češi jsou zabarvením podobní Němcům. Jsou nedůvěřiví k vládnoucím. A skeptičtí. A Češi se v rámci společnosti naučili žít každý sám pro sebe.

LN: Zahrádky, chatičky...

Zahrádky, chatičky. A pokud možno, vyhýbat se placení daní. Prostě držet si stát co nejvíc od těla. To se může změnit, když začne stát fungovat dobře. Zatím ale funguje blbě.

LN: A co říkáte takové ztrátě národní identity? Tou straší odpůrci unie. Nejsou to jen prázdná slova? Není to tak, že kdo tu identitu cítí, tak o ni nepřijde?

Ztráta národní identity je blbost. V Česku je tohle problém. Je to problém mladého národa, který si ještě neporadil s obrozeneckým romantismem. Obrozenci si vymysleli model české historie - jsme výjimečný národ. Jsme příšerní hrdinové a trpitelé. A taky jsme příšerně vzácní! Tu vzácnost si musíme hájit, tváříme se jako bohatá nevěsta, které bude nejlépe, když zůstane sama, protože tak na tom nejvíc vydělá. A když už tedy ty ostatní státy chtějí, abychom mezi ně šli, tak to nebude zadarmo! To je prostě romantická, hloupá, překroucená představa. Vždyť my pořád myslíme jako Josef Kajetán Tyl!

LN: Tak jsme chudá, ale pěkná nevěsta?

Nejsme ani chudí, ani pěkní. Jsme normální. Co se týče té chudoby, my jsme dnes srovnatelní s Řeckem nebo Portugalskem. Do EU nebudeme vstupovat jako zaostalý a chudý člen. Nějak už fungujeme. Jde o to, jakou pozici si zvolíme. Třeba Řekové si z unie čerpají podpory a moc s tím nedělají. A zůstávají zaostalí. Vyrovnávání mohlo Řecko využít třeba jako Irové, kteří už jsou dál. Záleží na nás, co se sebou uděláme. My žijeme v souvislostech. Zbytek Evropy pro nás není cizina. Vždyť si vezměte, jaká byla třeba v sedmnáctém století invaze českých muzikantů do světa! K nám zase přicházeli ze zahraničí stavitelé...

LN: Chcete tím říci, že v první řadě jsme součást Evropy, a až pak Česká republika?

Ano, takhle bych to řekl.

LN: Začal jste se učit francouzsky a - jak sám říkáte - opět jste pocítil touhu cestovat "tam domů, do Evropy". Jak tomu mám rozumět? Vy se tady budete cítit více doma, až budeme mít to razítko?

Budu mít lepší pocit. Mně se líbí ta představa, že to skutečně bude oficiální a nafurt.

LN: Když jste ten Evropan, dokázal byste dnes žít v jiné zemi?

Dokázal. Problém je, že bych se tam jako písničkář neuživil. To je ten hlavní důvod, proč jsem tady.

LN: Jak se cítíte v zemi, jejímž prezidentem je Václav Klaus?

On ten vývoj po převratu je velmi podivný. Najednou, třináct let po pádu komunismu, jsou komunisté opět v pozici, kdy rozhodují o našem životě. A politici, jako je ten Klaus, jim v tom pomáhají. To je pro mě sprostá smlouva mezi prezidentem a komunisty.

LN: Kromě toho, že jste Václava Klause před časem nazval novodobým bolševikem, jste také řekl: "Bylo by neštěstí, kdyby Klaus místo na léčení k psychiatrovi šel na Hrad."

No jo. My teď na prezidentskou standardu zavádíme heslo: "Pravda vyděsí." On tou svojí privatizací samozřejmě nezničil ekonomiku naší země. A svým prezidentstvím nezničí naši politiku. Ale komplikuje ji a chaotizuje. Řada lidí se teď uzavírá do pocitu samoty. Ne do pocitů sounáležitosti.

LN: Myslíte? Ať už má Klaus jakékoli důvody, ať už si tím třeba jen posiluje vlastní popularitu, on jezdí mezi lidi. A zdá se, že oni jsou nadšeni.

To nadšení... Takové výzkumy dělají komerční agentury, které zjišťují taky popularitu Vondráčkové a Gotta. A ptají se toho beztvářného šedého publika. Tito lidé reagují jako ovečky a "dělají" Gottovi a Klausovi popularitu. Ale právě tato část lidí je nejméně spolehlivá. Ta pak může Klause lehce zradit.

LN: Myslíte, že těmto lidem příští den někdo prostě "zazpívá" lépe?

Tak. Přesně tak. Je to publikum hvězd. Tohle je jednorázová popularita. V tom může Klaus pohořet. Klaus by měl být populární i u té elity. A navíc, on je také tím, kdo nás reprezentuje v zahraničí. 8. června bude mít za sebou svých 100 dní. Za tu dobu si to stačil rozházet v Americe. Rozházet si to s představitelem největší demokratické země na světě, to je pro nás nepříjemné. S těmi sousedy se mu to taky nijak zvlášť nedaří. Vůči zahraničí se chová jako zahořklej dědek. A nás jako zemi potápí. My nejsme moc populární země. Havel byl naštěstí populární a na této vlně jsme se tak nějak vezli. Podívejte se, jak se pozornost Ameriky a NATO soustřeďuje na Polsko.

LN: Protože aktivně podpořilo útok Američanů na Irák.

To taky. Ale Poláci se navíc snaží dělat svoji politiku do světa. My neděláme žádnou. Jsme vystrašení, úzkoprsí, malincí. A Klaus začíná být představitelem ustrašenosti. I když se tváří suverénně.

LN: O Klausovi jste jednou dokonce řekl, že kdyby se opět dostal do čela státu, vy byste emigroval. Spousta lidí říká, že by emigrovala v případě, že by se k moci dostali komunisté...

No, kvůli němu samozřejmě emigrovat nebudu. Je ale smůla, že máme zrovna teď slabého prezidenta. Jsem přesvědčen, že on tu funkci nakonec neunese. Protože na ni nemá. A bude to čím dál zřetelnější. Čím dál víc bude hysterický. Uvidíme, jaká estrádní čísla nám ještě předvede.

LN: Jak dnes hodnotíte Vladimíra Špidlu? Asi před dvěma lety jste řekl: "Klaus? Neštěstí. Zeman? Vidlák. Špidla? Je čestný, ale neumí to." Špidla má dnes za sebou tři čtvrtě roku řízení vlády. Změnil jste na něj názor?

U Špidly mám trochu smutný pocit, že to moc neumí. Pořád jsem ochoten věřit, že je čestný a nejede v mafiích a korupci. Ale jako šéf bohužel působí strašně bezradně. Neví, co by měl dělat.

LN: Je tu nějaký politik, kterého si vážíte?

Opravdu mě nikdo nenapadá.

LN: To už vás nenapadá dlouho. Byl jste na totéž tázán asi před pěti lety a odpověděl jste stejně.

Je to smutné.

LN: Prohlašoval jste o sobě, že byste v přímé volbě prezidenta kandidoval. Zdá se, že příště už budou prezidenta opravdu volit lidé, tuto ústavní změnu již schválila vláda. Takže se vás ptám vážně: Budete kandidovat?

V rámci Balbínovy poetické strany kandidovat budu.

LN: Řekl jste, že byste byl barevnější kandidát. Nebyl byste jen předvolebním plakátem, neříkal byste lidem věci, na které jsou od kandidátů zvyklí. Co by to bylo?

Říkal bych jim věci, které by možná nechtěli slyšet. Asi by to byly řeči o českém nacionalismu, o problémech sudeťáků, o problémech cikánů. Takové věci lidi nechtějí slyšet, protože v tom třeba mají i namočené prsty. Co se týče cikánů, tady je bohužel tvrdý apartheid. Lidi u nás pořád žijí v nějakém hořkém ohrožení z cizinců, hlavně těch sudetských Němců...

LN: No, skoro bych si tipla, že se prezidentem nestanete.

Člověk může jít do volby třeba kvůli tomu, aby něco předvedl. Ne aby zvítězil. Ano, chci lidem předvést, že lze kandidovat i bez lhaní a falešné propagandy, bez podvodů. S tím výsledkem, že prohraju. Jen chci ukázat, že to jde. Každý, kdo jde do politiky, má totiž najednou pocit, že překročí magickou hranici, za níž je povoleno vše. I podvádět a lhát.

(Lidové noviny)