Červenec 2003

Reformu justice svému nástupci připravím,

říká ministr spravedlnosti Pavel Rychetský, který zřejmě poputuje z vlády do Ústavního soudu ČR (výňatek z rozhovoru)

LN: Pokud vás senát schválí a vy odejdete z vlády, bude premiér v dost těžké situaci. Označil byste českou justici za nemocnou?

Ty přívlastky nejsou nejdůležitější. Požadavek na reformu justice není nic specificky českého. Stejný problém mají země od nás na západ i na východ. Evropská unie kodifikuje kolem devíti set směrnic ročně. Ani se tedy není moc co divit tomu, že české soudnictví rozhodně nedává žádný důvod ke spokojenosti. Troufám si otevřeně říct, že s jeho stavem nejsem spokojen. Můžu připustit váš termín, že je justice nemocná, i když je to trošku paušální. Faktem je, že každý občan má právo očekávat od soudů dvě věci. Aby rozhodovaly včas a efektivně. Tedy aby se občan dožil svého rozhodnutí. Druhým požadavkem je - když jde k soudu - aby alespoň z osmdesáti procent tušil a mohl předvídat, jestli k tomu soudu jde právem a jak dopadne. Ani jeden z těchto požadavků u nás prakticky není plněn. Nedá se říci, že délky všech soudních řízení v této zemi jsou neuvěřitelné. Ale bohužel se to dá říci o jistých oblastech.

LN: Tedy?

Téměř žádné spory starší tří let nenajdeme u jihočeských soudů. Zatímco největší problémy mají soudy Ústeckého, Ostravského kraje a Brněnského kraje. Bohužel ty nevyřešené spory se počítají na desetitisíce.

LN: Proč zrovna tyto kraje mají problém?

Příčin stavu českého soudnictví je ohromné množství. To by bylo na knihu. Výsledkem špatné práce soudů vloni bylo, že přišlo české vládě celkem padesát žalob na Českou republiku ze Štrasburku. Tři z nich jsou rozhodnuty a Česká republika byla odsouzena. V jednom z těch případů šlo o péči o nezletilé dítě. Ten spor trval třináct let. Takže dítě mezitím dospělo a spor šel úplně do prázdna.

LN: Je to ostuda?

Je to ostuda! Ale kdybychom použili statistiky, zjistíme, že na jiné státy je podáno mnohem víc stížností. Jiné státy jsou odsouzeny mnohem častěji, než ČR. Ale to není tím, že je u nás lepší soudnictví. Je to tím, že naši občané si ještě nezvykli jezdit do Štrasburku a dávat tam žaloby.

LN: Takže se můžete jen děsit toho, až si na to lidé u nás zvyknou. A ty základní příčiny?

Bohužel většina rozsudků soudů vyšších stupňů se vůbec nezabývá meritem věci. Soudy se zabývají procedurálními záležitostmi a vrací spisy soudům nižších stupňů. Je to až profesionalistická posedlost, která z malicherných důvodů vede k tomu, že se soudy nezabývají vlastním rozhodováním. To bude nutné změnit. Když odvolací soud zjistí, že soud prvého stupně pochybil, protože nevyslechl pana Vonáska z Kralup, tak nechť si ho vyslechne sám. A případ kvůli tomu nevrací. Druhou příčinou je naprosto špatná organizace práce na soudech. Na větších soudech jsou soudci jako osamělí běžci, kterým kancelář soudu nepodléhá. Soudci jí odevzdají kazetu, na které je nahrané hlavní líčení a rozsudek a nevědí už, jak ta kazeta poputuje kancelářemi. Nevědí, do kdy kancelář rozsudek napíše. Soudci nemají svoji vlastní kauzu pod kontrolou. Takže je potřeba soudce obklopit přímými podřízenými. Na takové věci si nikdo nestěžuje, ale zjistil jsem, že u jednoho okresního soudu na Moravě uplynul více než rok ode dne, kdy byly vyneseny trestní rozsudky, do dne, než byla napsána odsouzení. My jsme v tu chvíli zjistili, že vůbec nejsou doručena! Ten odsouzený si samozřejmě nestěžuje, že mu ještě nepřišel rozsudek, že je vinen. V devatenácti věcech jeden malý okresní soud prostě nedoručil rozsudek! To je alarmující!

LN: Můžu pozměnit svoji původní otázku, kdy jsem se ptala, zda je česká justice nemocná? Tak tedy je v české justici "bordel"? Omlouvám se za to slovo, ale když vás poslouchám, nic jiného mě nenapadá.

Tím se dostáváme ke třetí příčině stavu českého soudnictví. A to jsou hanebně nízké platy odborného aparátu na soudech. My jsme zřídili justiční školu v Kroměříži. Tam se několik let středoškoláci skutečně učí soudcovskou práci u soudu. My je vyškolíme a oni utečou pryč. Protože všude dostanou vyšší plat! Výsledkem je, že na soudy nastupují stále noví lidé, kteří to neznají, a stávají se tak naprosto katastrofální věci, které někdy vyvolávají i mezinárodní roztržky. Nedávno u mne byla velvyslankyně jedné významné země EU, že nebylo založené do spisu včas podané odvolání proti rozsudku. Ta úřednice ho prostě dala někam jinam. Účastník soudního sporu přišel, viděl, že tam nebylo podáno odvolání, požádal o doložku k právní moci a zahájil exekuci. A někomu, kdo se včas a řádně odvolal a byl v právu, byl najednou exekutorem zastaven veškerý majetek a nemůže dál podnikat! To se stalo jedné významné britské firmě. Já nechci, tak jako vy, použít slovo bordel, ale dokud se nezvýší platy soudních úředníků, tak se tyto chyby budou opakovat.

LN: To už je otázka stanovení priorit. Přidávat do školství, zdravotnictví nebo soudnictví?

Nechci se vyjadřovat k resortu kolegyně Buzkové, ale zatímco všichni víme, že učitelů je pomalu víc než žáků a že objem na pracovníky ve školství je dostatečný a řešení je v podstatě ve snížení počtu učitelů, tak v oblasti soudních úředníků je potřeba objem finančních prostředků v rozpočtové kapitole skutečně zvýšit.

Ministra spravedlnosti se ptala Renata Kalenská

(Lidové noviny)