Červenec 2003

Efemérní ostrov Česko

Petruška Šustrová

Česká kotlina i s Moravskou branou jsou místa notoricky suchozemská, to ví každý. V duchu si myslím, že to věděl i William Shakespeare, a že v Zimní pohádce své Bohemii přisoudil moře jen tak, z rozmaru. Dnes už by to asi žádný britský dramatik neudělal, a kdyby přece, každému by bylo jasné, že to není omyl, ale rafinovaná narážka na zeměpisný omyl jeho nejslavnějšího jmenovce.

A přece je právě teď Česko ostrůvkem v modrém evropském moři, neboť všechny země, se kterými sousedí, buď členy Evropské unie jsou, anebo jejich občané ve všeobecním referendu vyjádřili svou vůli do ní vstoupit. Jsme poslední, kdo bude ve střední Evropě o vstupu hlasovat.

Kdybychom měli odhadovat výsledky referenda podle toho, jak se politici a mnozí novináři vyjadřují o vládní kampani, informující o tom, co české občany v unii čeká, museli bychom být na rozpacích. Nebudu snad ani opakovat všechny výtky, které se na podobu kampaně snesly, protože by to nemělo smysl. Každý, kdo sleduje veřejné dění, je zná.

Je to trochu směšné. Kdybychom totiž měli běžně k dispozici slovenské, maďarské a polské noviny, mohli bychom si tam přečíst o tamních kampaních stejné výtky, občas dokonce doslova stejné. Skutečně si nedovedu představit, jak by taková kampaň měla vypadat, aby se na ni nesesypala kritika. A přece Maďaři, Slováci a Poláci nakonec k volebním urnám v dostatečném počtu přišli a vstup své země do unie doporučili.

Zřejmě to bude tím, že se Středoevropané nerozhodují až na poslední chvíli, že přece jen nějaké informace mají – a také tím, že kampaně nejsou zdaleka tak špatné, jak by se dalo podle zmíněné kritiky soudit. Pak je tu ještě jedna dost důležitá věc: lidé podle všeho nespojují otázku vstupu do EU se svým vztahem k vládě. I když v každé z postkomunistických zemí mají vůči svým vládám ledasjaké výhrady, dobře vědí, že vlády se střídají, žádná není ideální a nevyhovuje každému, ale zeměpisná poloha jejich země trvá, a výhody Evropské unie převažují nad nevýhodami. A nejspíš to tak dopadne i u nás, protože průzkumy veřejného mínění dlouhodobě naznačují, že čeští občané jsou už rozhodnuti hlasovat pro vstup.

Česko ovšem má ale přece jen ve všeobecném středoevropském předreferendovém čase své specifikum. Čeští komunisté vyjádřili ústy svého předsedy obavu, že by mocenské orgány mohly výsledky referenda zfalšovat. A pan Grebeníček prohlásil, že si to jeho straníci ohlídají. Je to vskutku žertovné, leč historicky opodstatněné. Na rozdíl od nás ostatních přece mají právě komunisté s falšováním voleb své zkušenosti.

Grebeníčkovcům se do unie nechce, doporučují svým voličům, aby hlasovali proti vstupu. Není divu, že by chtěli, aby Česko zůstalo ve střední Evropě ostrůvkem, vždyť i oni sami jsou v tomto prostoru jakýmsi ostrůvkem, fosilií, která nebere ohled na běh času a setrvává při podobě, jakou už všude jinde odnesl čas. Kdyby bylo na nich, mohli bychom se o výsledcích referenda klidně dočíst už v novinách, které vyjdou dřív, než referendum skončí. Tak tedy hlídejte, soudruzi, hlídejte, určitě je to role, která vám sluší víc, než kdybyste volby řídili sami, jak jste to v naší zemi dělali desítky let.

(BBC)