Srpen 2003

Nejdřív admirál, pak regent, nakonec diktátor. Celkem 24 let strávil MIKLÓS HORTHY v čele meziválečného Maďarska, z trůnu ho sesadil až Adolf Hitler

Marek Čejka

Zda osoba kontroverzního admirála přinesla Maďarsku skutečně něco pozitivního, je více než diskutabilní. Není ale pochyb o tom, že Miklós Horthy je jednou z nejvýraznějších postav maďarských dějin 20. století. Miklós Horthy se narodil roku 1867 v uherském Kenderesu ve východní části dnešního Maďarska. Poté, co dokončil gymnázium v Soproni, nastoupil na námořní akademii, a to i navzdory faktu, že jeho bratr zahynul při nehodě právě na válečné lodi. Po dokončení studií postupoval vzhůru v kariéře námořního důstojníka. Na začátku 1. světové války byl jmenován pobočníkem císaře Františka Josefa I. a posléze kapitánem bitevní lodi Habsburg. Na konci války se stal posledním admirálem a vrchním velitelem rakousko-uherského loďstva. První světová válka skončila mj. porážkou a rozpadem Rakouska-Uherska. Po podepsání trianonské mírové smlouvy byl Maďarsku nejen odříznut přístup k moři, ale ztratilo i 60 % původního uherského území. Tyto události značně vybudily Horthyho nacionalismus. Už v roce 1919 se mu podařilo svrhnout Maďarskou republiku rad bolševika Bély Kuna. V lednu 1920 odhlasoval maďarský parlament restauraci uherské monarchie a Horthy se stal jejím regentem. Podařilo se mu dokonce zmařit pokusy sesazeného rakousko-uherského císaře Karla I. vrátit se na habsburský trůn. Po Karlově smrti v roce 1922 se Habsburkové s Horthyho odporem k jejich restauraci smířili. Admirál bez moře tak mohl strávit následujících 24 let v čele Maďarska. Politický režim v meziválečném Maďarsku ovšem nabyl značně autoritativních rysů. Hluboce konzervativně a nacionalisticky smýšlející regent začal také sympatizovat s fašistickými idejemi. Když se začala rýsovat možnost získání ztracených území "Velkého Maďarska" za pomoci Hitlerova Německa, Horthy se jí chopil. V předvečer druhé světové války získalo Maďarsko na úkor Československa třetinu Slovenska a vzápětí i Podkarpatskou Rus. V roce 1940 byla tzv. vídeňskou arbitráží připojena k Maďarsku i většina Transylvánie, která po první světové válce připadla Rumunsku. Další část území získalo Maďarsko od Jugoslávie.

Druhá světová válka

Maďarsko vstoupilo do 2. světové války po boku Hitlera. V roce 1941, po spuštění operace Barbarossa, i ono vyhlásilo válku SSSR. Osobní vztahy obou diktátorů však byly zdráhavé a nezřídka i značně napjaté. V roce 1944 se Horthy pokusil uzavřít separátní mír se Spojenci. Na to Hitler odpověděl vysláním okupačních vojsk do Maďarska. Dalším z důvodů, proč nacisté obsadili Maďarsko, byla i jistá shovívavost maďarské vlády vůči židům. Ti byli sice i před německou okupací vystaveni bezpráví maďarských rasových zákonů, avšak byli Horthyho režimem chráněni před fyzickou likvidací. S Němci ale začaly masové deportace židů do koncentračních táborů. Na nátlak britského a švédského krále, prezidenta Roosevelta, papeže a některých osobností maďarského veřejného života Horthy deportace zastavil. Krátce nato ale v Maďarsku převzala moc ultrapravicová strana šípových křížů vedená nacistou Ferencem Szálasim a židé byli znovu masově vyhlazováni. Horthy byl Němci uvězněn a převezen do "ochranné vazby" v Německu, kde setrval až do příchodu Rudé armády.

Až odejdou sovětští vojáci

Konec 2. světové války byl i koncem Horthyho kariéry. Přestože např. Jugoslávie požadovala jeho stíhání jako válečného zločince, nebyl nikdy souzen žádným válečným soudem. Horthy byl dokonce přizván jako svědek obžaloby na norimberský válečný tribunál a v roce 1946 propuštěn. O dva roky později mu byl umožněn odchod do Portugalska ovládaného tehdy diktátorem Salazarem. Kromě šlechtického titulu "von Nagybanya" (správně: Nagybányai Horthy Miklós, poznámka red. CS-magazínu) používal Horthy titulu "admirál" a nosil admirálskou uniformu až do konce svého života. Jeho životní dráha skončila v portugalském Estorillu v roce 1957. Zemřel ve věku 89 let. Ve své poslední vůli Miklós Horthy požádal, aby "jeho tělo nebylo navráceno na půdu rodné vlasti, dokud ji neopustí poslední sovětský voják". Jeho dědicové závěť respektovali, a tak až v roce 1993, kdy skončilo 48 let sovětské vojenské okupace Maďarska, bylo admirálovo tělo pochováno v jeho rodném Kenderesu.

(Lidové noviny)