Srpen 2003

Ocenění Edvarda Beneše: zlepšovací návrh

Vladimír Just

Je to docela zábavná, i když tragikomická podívaná, sledovat naše národovecké politiky, od sociálních demokratů přes nerozbornou rudo-modrou koalici až k jejímu prezidentovi, jak dokážou zneužít kteréhokoli historického tématu k získávání laciných politických bodů. I s rizikem, že tím dávají opakovaně najevo svou historickou ne(do)vzdělanost. I když málokdo překoná moderátorku Sedmičky ("košile modrá, srdce rudé", P. Kohout), jež se svou národní notou stala Miroslavem Sládkem v sukni, je třeba přiznat, že šíření národoveckých mýtů servilně podporují všechny naše televize.

Ze zhruba tuctu vyvolených politiků, střídajících se už deset let na obrazovce jako na orloji, české televizní stanice dávno učinily jediné posuzovatele (kritiky, analytiky) své vlastní činnosti. Hlavní deníky, neméně servilně poskytující politikům prostor na komentářových, nikoli dopisových stranách, je v téhle specificky české neřesti pilně napodobují. Hitem posledních sezón, zejména pak komunistů a sociálních demokratů, je Edvard Beneš.

Komunistická "pevnost Beneš"

Není na světě věci, kterou by komunisté nepoužili, pomůže-li jim to k získání moci. Falešnou národní kartu pak použijí kdykoli před nástupem k moci, aby ji poté zahodili do kanálu. Čtyřicet let bojovali proti Benešovi a hle: dnes je to - s pomocí některých nepoučitelných "užitečných idiotů" z ČSSD - jejich účinné beranidlo. Pevnost Beneš je poslední baštou, v níž se opevnili: až si konečně všichni naši demokraté ty stokrát překonané, novelizované či ignorované dekrety (viz privatizace Barrandova atd. atd.) přečtou, zjistí, že to byly právě ony, jež dláždily cestu ke gottwaldovskému socialismu, od dekretů znárodňovacích až po ty, jež legalizovaly na závodech ozbrojenou pěst dělnické třídy. Nehledě na dnes neudržitelné bezpráví, diskriminující všechny občany, jež se "při kterémkoli sčítání lidu od r. 1929 hlásili k německé nebo maďarské národnosti". (Podotýkám, že v r. 1929 mělo Německo demokratický politický systém i demokratického, mírovými cenami ověnčeného prezidenta.)

Zlepšovací návrh

Přiznávám, že jsem se při podání tohoto návrhu inspiroval v Litomyšli: ta ocenila rozporuplnost rodáka Nejedlého na pomníku slovy: "zasloužil se" i "zhanobil". Také já si myslím, že humanitní vzdělanec, bytostný demokrat a antifašista Beneš se zasloužil o naši státnost, zároveň však vydal v roce 1945 bez jediného slůvka protestu legální součást masarykovské předmnichovské republiky (i s jejími občany) nejmasovějšímu vrahovi dosavadní lidské historie. Ačkoli měl v září r. 1938 nesrovnatelně lepší podmínky k obraně než v březnu 1939 Hácha, odsoudil jej (a nechal v hanbě umřít) za to, že vydal stát bez jediného výstřelu. Bez hlesu, podle diktátu Moskvy, odmítl v r. 1947 Marshallův plán pomoci, který předtím přijal. Také po únoru 1948 novou moc legalizoval tím, že nevyslal do světa jediné slůvko protestu proti puči a trvalo mu tři měsíce, než oficiálně abdikoval. Toto všechno byly ale situace, v nichž by čestně obstál málokdo, a mám pro jeho jednání omluvu. Co omluvit absolutně nemohu, je však to, že bez mrknutí oka vydal tisíce československých občanů ruské národnosti, jimž Masaryk poskytl azyl před Stalinovou zvůlí, katanům z NKVD. Proto navrhuji parlamentu tuto formulaci: "Prezident Edvard Beneš zasloužil se o český stát, ale celkem třikrát, 1938, 1945 a 1948, nedokázal ochránit jeho občany před cizí mocí (z toho jednou neomluvitelně)."

(Lidové noviny)