Srpen 2003

Klame každá mapa, komunistické však lhaly

Dobruška - Žádná mapa nikdy není úplně pravdomluvná. Za drobné klamání může překreslování a zjednodušování skutečné krajiny do zmenšených čar, značek a symbolů.

Pravdomluvnost se těžko udržuje například v hlubokých a úzkých údolích. “Problémy jsou tam, kde údolím protéká říčka, vedle ní je silnice, železnice a za tratí dům a začátek lesa,” říká vojenský specialista na výrobu map Peter Danč. Na leteckém snímku, podle kterého se mapa kreslí, je sice všechno zřetelné, ale na papír se pozorované věci vedle sebe nevejdou - už jen proto, že šířka čáry pro vyznačení silnice je v mapě silnější než snímek řeky, cesty a železnice. Něco se tedy musí “ošidit”.

Platí základní pravidlo, že voda zůstává vždy na svém místě a nehýbe se ani s cestami. Posunout se v mapě může železniční trať a nejvíc se hýbe s hranicemi lesa,” vysvětluje Danč. “Chudák les je pak na mapě oproti skutečnosti posunutý třeba i o sto metrů,” dodává jeho kolega Michal Král.

Do roku 1989 se však v českých mapách objevovaly i jiné chyby: politicky vynucené lži. Komunisté si dávali záležet na tom, aby především vojenské údaje a situace kolem hranice s ostnatým drátem zůstaly utajené. “Tvar krajiny i kopce obvykle odpovídaly skutečnosti. Kamuflovalo se především zaměňováním značek a falešnými popisky. Přes hranici třeba vedla zpevněná silnice, ale v mapě byla místo ní lesní pěšina. Vojenské objekty byly popsány jako JZD a pod značkou pro kapličku se skrývalo sídlo roty pohraničníků,” naznačuje tehdejší praktiky Květoslav Čochnář z Vojenského topografického ústavu.

(dam)

(MfD)