Srpen 2003

Na obzoru německo-polské spojenectví?

Tomáš Krystlík

23 stíhaček z konstrukční kanceláře Mikojan – Gurjevič s typovým označením MIG-29 předá zdarma Německo Polsku. Tato legendární letadla proslulá svou obratností ve vzduchu, zdědila Luftwaffe po letectvu bývalé Národní lidové armádě Německé demokratické republiky. Nyní mají podle dohody mezi ministry obrany obou států Peterem Struckem a Jerzym Smajdzińským přejít z letecké stíhací eskadry v německém Laage do vlastnictví Polska.

Podrobnější pohled na legendární vlastnosti tohoto typu letadel z výzbroje států bývalé Varšavské smlouvy přináší vystřízlivění. V době svého vzniku v roce 1978 platil MIG-29, hlavně co do obratnosti, za nejlepší stíhačku světa a tato jeho pověst se udržovala až do rozpadu NDR, do doby, kdy 24 těchto letounů přešlo do majetku západoněmecké Luftwaffe. Pak se rychle zjistilo, že MIG 29 se svou výzbrojí je i nadále mimořádným zbrojním systémem, leč možnosti letounu pokulhávají. Zejména jeho vysoká spotřeba a relativně malé nádrže omezují jeho nasazení, protože natankování za letu, obvyklé u dnešních západních bojových letadel, není možné. Vydrží ve vzduchu pouhých 45 minut a to je pro bojové akce málo. Přes to vše a navzdory velmi vysokým nákladům na údržbu držela německá Luftwaffe tyto letouny ve službě také kvůli tomu, že ve cvičných soubojích představovaly nepřátelské letouny (MIGy 29 má irácké letectvo). Dodávky náhradních dílů z Ruska, zejména speciálního oleje pro pohonné jednotky vázly a kvůli tomu nemohlo často i několik strojů vzlétnout. Přes to všechno se MIGy-29 staly pro německé letce náruživým koníčkem, jako když obdivovatel vozů Ferrari má kromě nich v garáži také starého Benze.

Oficiálně předává Německo letadla Polsku se zdůvodněním, že tím posílí začlenění polské protiletecké obrany do NATO. Je to zdůvodnění podivuhodné, protože německé MIGy-29 nebyly a nejsou zahrnuty do obranných plánů NATO a Polsko se rozhodlo vyzbrojit své letectvo americkými stíhačkami F-16. V dnešní výzbroji však Polsko, na rozdíl od České republiky, MIGy-29 dosud má. Česko se svých MIGů-29 zbavilo jejich poskytnutím Slovensku při rozpadu společného státu a prodejem-výměnou Polsku za vrtulníky Sokol. Kdo chce v darování MIGů-29 Polsku spatřovat příležitost se zbavit výzbroje, jejíž údržba stojí Německo značně vysoké sumy, bude mít pravdu. Na druhé straně Polsko může ona darovaná letadla později prodat.

Významná je však věc jiná – jde o gesto a dar, který se neodmítá. Dobře, nemáme MIGy-29 ve výzbroji a Polsko má pro NATO strategičtější polohu – přes jeho území vedou nejdůležitější dopravní spoje ze západní Evropy do Ruska a dále na východ. Potud vše v pořádku. Ale jak interpretovat další německé gesto z předminulého roku, kdy Německo předalo Polsku – opět zdarma – 128 moderních bojových tanků Leopard 2, kompatibilních se standardy NATO. Nastoluje to otázku, zda výše uvedené důvody jsou všechny, zda neexistují i jiné, nevyřčené.

Pravděpodobně bude hrát značnou roli, že se Poláci zbavili nacionálních předsudků a pudů vůči Němcům. My jsme si naopak národní pudy ponechali, ba pěstujeme si je. Co nám brání učinit gesto a vydat jednovětný zákon: “Dnem zveřejnění ve sbírce zákonů pozbývají dekrety prezidenta republiky (tzv. Benešovy) svou platnost?” Nic to stát nebude - vše, co bylo podle nich učiněno do dne zveřejnění tohoto jednovětného zákona zůstane v platnosti, jen přestanou od toho dne platit. Tím dokážeme, že jsme učinili první krok ke zbavení se národních pudů.