Srpen 2003

Umění improvizace aneb Podělané české ručičky

Tomáš Krystlík

Je pravdou, že Češi jsou značně nadáni schopností improvizace. A to nejen v mechanickém oboru, nýbrž i kličkováním mezi zákony a na pomezí zákonů – viz například činnost, kterou Češi přivedli k rozšíření dosud nebývalému: tunelování. Ne že by ve světě něco takového neznali, ale masového rozšíření doznala tato “bohulibá” činnost právě v Česku. Přispěl k tomu nedokonalý právní rámec privatizace, zanedbávaný především vládou Václava Klause, a čeští koumáci si cestu našli. Máme být hrdi na fakt, že tunelování je teprve druhé slovo od Čapkova ROBOTa, které obohatilo mezinárodní slovník? Zajisté, že k rozvoji improvizačních schopností přispěla mizerná dostupnost různého zboží a služeb za totalitních režimů a tradiční relativně vysoká technická vzdělanost obyvatel české kotliny, Moravanů a Slezanů. Ne vždy se ono “nadání k improvizaci” vyplácí, obzvláště přejde-li do naturelu všech. Pak může působit značně škodlivě. A u Čechů se dá říci, že je mají všechny vrstvy společnosti. Ryba smrdí od hlavy - parlament schvaluje, neodborně mění, aby vzápětí novelizoval jím samým schválené nekvalitní zákony, mnohdy ještě z doby totality, místo toho, aby přebíral vyzrálé zákony ze zemí s obdobným právním (kontinentálním) systémem, které platí mnohdy již déle než jedno století. Navíc se jistotou, že za tu dobu byla již všechna sporná a nejednoznačná znění zákona odstraněna. Což například učinily Turecko a Jižní Korea s německým občanským a švýcarským obchodním zákoníkem. K tomu, aby něco obdobného učinili i Češi, zabránili zpočátku Rychetský s Jičínským ve spolupráci s Havlem. Po nich převzal štafetu agresivní český nacionalismus táhnoucí se od vzniku první republiky napříč celou česky mluvící společností. “Nic cizáckého přebírat nebudeme!” Je velmi kontraproduktivní, když úřady, částečně vlivem nedokonalých zákonů, improvizují. Zde by měla být improvizace přísně zapovězena. Navíc se trestuhodně doposud zanedbává správní soudnictví – odvolání proti rozhodnutí úřadu je v ČR mimořádně obtížné a zdlouhavé. Německé správní soudy v rámci předběžného opatření, shledají-li opodstatnění, musejí do týdne od podání nařídit dotyčnému úřadu zrušit nebo naopak vydat rozhodnutí pod pokutou 100 000 eur. Stejnou cestou je napadnutelná i nečinnost úřadu. To by Česko potřeboval jako sůl - a ne zákon o zoologických zahradách! Improvizace při opravách a úpravách předmětů vede podle mého pozorování často k preferenci funkčnosti na úkor stránky estetické a to i u pořizování si nových věcí. Příklad: rozvod ústředního nebo etážového topení k radiátorům po omítce, přívod vody k záchodové míse taktéž. Nejhmatatelnější vliv improvizace je ke spatření právě ve stavebnictví. Dnes jsou v Česku k dostání veškeré materiály a přípravky jako na Západě. Co však udělá český koumák-profesionální zedník, navyklý léta improvizovat? Zahodí návod a udělá vše po svém! Že to potom nebude mít asi ty vlastnosti, které výrobce garantuje, je nasnadě. K dokreslení portrétu českého zedníka-neumětela: rovná omítka s pomocí omítníků je pro něj téměř neznámý pojem, omítníky snad viděl naposledy v učilišti, stěnu nahazuje bez předchozího namočení podkladu (do několika let to odpadne), co pocáká a ušpiní, jej nezajímá, lepicí vykrývací pásky a krycí fólie téměř nezná, zná-li, pak je ignoruje jako zhýčkanost. Důsledek: přetahování omítky nebo fasádní barvy do rámů oken a dveří – k vidění po celé Praze u renovovaných domů). Prostě a jednoduše - takové podělané české ručičky lépe urazit!