Srpen 2003

Kterak se mluví s komunisty.

Radko Kubičko

Petice? Budiž. Ale stranu, jíž dal hlas každý pátý volič, je těžké přehlédnout.

Pro demokrata není jednoduché přistupovat ke KSČM. Je to strana, která se svým malounko pozměněným názvem hlásí k totalitní KSČ pánů Gottwalda, Husáka a Jakeše. Kontinuitu prý formálně přerušila, ale představitelé tvrdého jádra, včetně předsedy Grebeníčka, uznávají téměř všechen starý myšlenkový balast, nejen myslitele Marxe, i diktátora Lenina. Ideologie je to potenciálně nebezpečná. Přesto je nutné posuzovat tuto stranu s rozumem. Třináct let prokazatelně respektuje demokratické mechanismy a má úspěch. Demokrat, ctící volební výsledky, s ní počítat musí.

Účelový antikomunismus

Samozřejmě je možné vyzývat k izolaci KSČM, jak to činí nedávná výzva S komunisty se nemluví. Pohnutky organizátorů jsou bohulibé, ale jde o čin efektivní? Vliv nedali KSČM politikové, ale voliči. Často formou protestního hlasu proti současným poměrům a chování demokratických politiků, ze strachu z existence v těchto poměrech. To může být těžko eliminováno formou petice, ač jsou o tom někteří podepsaní, věřící bezmezně v sílu svého slova, zjevně přesvědčeni. Tento druh antikomunismu navíc zavání účelovostí. Z týchž kruhů, ve kterých vznikla petice, je ze spolupráce s komunisty obviňován hlavně prezident Václav Klaus. Z vůle komunistů je prý na Hradě, zní nejradikálnější stanovisko, které rádo zapomíná, že Klause volilo celé politické spektrum a že vyjednávání o případné podpoře KSČM vedli i jeho protikandidáti Pithart a Sokol. První z nich explicitně slíbil, že s KSČM bude zacházet jako s jinou parlamentní stranou. Petice také kritizuje svolání schůzky všech parlamentních stran prezidentem na zámku v Lánech, jako by předpokládala, že tím komunisté získali jakýsi vliv na budoucnost země. Faktem ale je, že ze schůzky nevzešlo žádné jednotné stanovisko. Sporné je bohužel i tvrzení, že KSČM je extremistickou stranou. K některým tradičním názorům se slovně hlásí, ale její politikové připomínají spíše buržoazní bafuňáře, jsou vysokoškolsky vzdělaní a touží po všem jiném než po revoluci. To mnohé ekologické organizace mají blíže k extremismu než tito komunisté. Lidé, kteří jsou nyní ve vedení KSČM, se zajisté vyskytovali i v bývalých komunistických stranách, které se v okolních zemích transformovaly na sociálnědemokratické. Polští, maďarští i slovenští komunisté se stali přijatelnými, ač měli své Grebeníčky často v předních funkcích. Bývalý ministr polské komunistické vlády Kwaśnievski je nyní populární prezident členské země NATO, se kterým se baví Bush i Havel. Rozlišuje se přitom složitě. Bývalý český prezident Havel komunisty sice do Lán nezval, ale komunista Čalfa patřil k jeho nejbližším. Čeští komunisté si zachovali svůj název hlavně proto, že velmi brzy vznikla sociálnědemokratická strana, kterou ovládlo exilové, spíše pravé křídlo, které po historických zkušenostech nechtělo s komunisty nic mít. Přesto nově se rodící sociální demokraté nepřistupovali k Marxovi i minulému režimu nijak nepřátelsky. Že za socialismu nebylo zase tak špatně, vyjádřil se i populární místopředseda ČSSD Gross. Zatlačením KSČM do totální opozice je jí třináct let umožněno nevyskytnout se poblíž žádného politického skandálu. Odstranit pětinu politického spektra a jeho voličů, bezpochyby levicových, zabraňuje navíc vytvoření klasického bloku pravice a levice. Je nesporné, že ČSSD a KSČM mají k sobě blízko a jejich vláda by byla programově homogenní. Prospělo by to i pravici, lépe by uměla formulovat nesocialistický program.

A co podpořit reformisty?

Je to pro demokrata těžké uvažování, ale měl by se ptát v rozporu s organizátory výzvy, zdali už nepřišel čas začít klást na KSČM určitou míru odpovědnosti, a tím pomoci modernějším politikům v KSČM, jako je třeba místopředseda Dolejš, příznivec vstupu do EU. Zatím to vypadá, že tento druh členů KSČM je ve výrazné menšině a bude odstraněn. Stejně stojí za úvahu, zda by jejich reformní proud neměla demokratická politika spíše podpořit.

(Lidové noviny)