Srpen 2003

Lidé ze zatopených Zálezlic mají tolik darů, že si je vzájemně závidí

Markéta Kutilová

ZÁLEZLICE - Deset měsíců po katastrofálních záplavách se jedna z nejpostiženějších obcí potýká s nečekaným problémem. Život obyvatel středočeské obce Zálezlice se točí okolo nadbytku humanitární pomoci. Schodiště zdejšího obecního úřadu je ověšené desítkami kusů nejrůznějšího oblečení. Celé horní patro budovy je doslova zavalené tunami čisticích prostředků, ručníků, dek, peřin, povlečení, nádobí, školních potřeb či potravin. V jedné z místností se na sebe kupí stovky párů bot a gumáků. A to zdaleka není všechno: za budovou úřadu stojí osm obřích kontejnerů plných dalšího ošacení, dětských kočárků, plen či sava (dezinfekčního prostředku, pozn. red. CS-magazínu). Rozdělování pomoci rozhodně neprobíhá hladce. "Někteří lidé prostě nikdy nemají dost. Závidí si mezi sebou. Někdy se nám tu div nepoperou," popisuje rozdělování pomoci důchodkyně Marie Martanová, jedna z místních, která se v Zálezlicích stará o charitu. V obci se prý dějí neuvěřitelné věci: nejen že si lidé berou věci, které nepotřebují, ale někteří si doma dělají obrovské zásoby.

V současné době probíhá v obci výdej pomoci už jen dvakrát týdně. Dříve to bylo dokonce každý den. Nejinak tomu bylo i tento čtvrtek. Už před druhou hodinou odpolední se k obecnímu úřadu trousí první skupinky místních obyvatel. Některé ženy přicházejí s obrovskými taškami, jiné přijíždějí autem. "Copak byste potřebovala dneska? Podívejte, máme tu pěkný lžičky," říká Marie Martanová mladé ženě s dítětem. Ta nakonec odchází nejen s dezertní soupravou, ale i s kartonem konzerv, s ručníky, koštětem, pytlem drogistického zboží atd. Musí jít nakonec několikrát. Každá položka je následně zapsána do červeného sešitu, který je veden pro každou z 80 rodin v obci. "Musíme to zapisovat. Dějí se zde neuvěřitelné věci. Jedna paní si stěžovala, že nedostala povlečení. Po kontrole jejího sešitu jsme zjistili, že si odnesla už 40 kusů," vypráví Martanová. "Další žena si zase stále chodila pro balíky plen, i když žádné malé děti nemá. Vyšlo najevo, že si jimi zatepluje střechu," vzpomíná Jiří Čížek, neoficiální mluvčí obce.

Pomoc charity brzy skončí

Věci z charity dostává všech 350 obyvatel obce. I ti, kteří měli v domě jen metr vody. "Nedělá se v tom rozdíl. Dá se říci, že od povodní si nemuseli koupit ani jídlo, všechno dostanou," potvrzuje Martanová. I přesto, že provoz charity je oproti dřívějšku značně omezen, brzy zřejmě skončí. Není to kvůli nedostatku věcí, ale proto, že lidé si pomoci přestávají vážit a závidí si navzájem. "Pořád kontrolují, jestli soused nedostal o tepláky navíc, ale aby nám zde někdo pomohl, to ani náhodou," říká Martanová. "Je to hrozná dřina, všechno musíme nejdříve vytřídit. A nikdo nám nepomůže," dodává. Představitele obce trápí i další problém: lidé si berou i to, co nepotřebují a dělají si doma zásoby.

Záplavy obci pomohly

Ač to zní paradoxně, Zálezlicím povodeň v konečném důsledku pomohla. Staré, chátrající baráky nahradily nové moderní domy, z nichž nejeden sice ještě nemá sundané lešení, ale na zahradě už stojí bazén. "Lidi mají dost peněz, a tak se předhánějí v tom, kdo si postaví větší dům a jestli je lepší zapuštěný nebo nad zemí," říká Čížek. Většina si nové domy postavila bez jediného dluhu. "Přes 200 tisíc korun dostali od obce z povodňového konta, část od státu a humanitárních organizací. Hodně přispěli i anonymní dárci," vysvětluje Čížek. Oněmi dárci jsou podle něj lidé, kteří přijedou do vsi, vyhledají nejpostiženější a dají jim na ruku třeba i čtvrt milionu a zase zmizí. "Ani neřeknou jméno," doplňuje Čížek. Ve vsi je znám i případ rodiny, která prolévala stropy vodou, aby jim dům spadl a oni tak dostali peníze na nový. Rychle nabyté peníze a věci však obci nepřinesly jen to dobré. "Po Vánocích nastal zlom - lidé si začali závidět," vypráví Čížek za souhlasu několika dalších občanů. Podobnou zkušenost měli před šesti lety po povodních i v Troubkách. "Nedávno zde byl jejich starosta a ptal se, jestli se už lidi hádají. Tenkrát jsme mu nevěřili," vzpomíná Čížek. Naštěstí ale v Zálezlicích jsou i tací, kteří si uvědomují, že jsou lidé, kteří tyto věci potřebují víc. Proto se rozhodli, že značnou část rozvezou do uprchlických táborů a do charitních center. Některé z věcí se tak zřejmě vrátí na místa, odkud byly do Zálezlic dovezeny.

(Lidové noviny)