Srpen 2003

Proč muslimové zaostávají Historik Bernard Lewis hledá kořeny zaostalosti Blízkého a Středního východu.

Zdeněk Müller

Recenze knihy Bernarda Lewise Kde se stala chyba? Vliv Západu na Střední východ a jeho následná odpověď. V překladu Ladislava Dlabala vydalo nakladatelství Volvox Globator, Praha 2003. 214 stran, cena a náklad neuvedeny.

Muslimské země nejsou podle Lewise nevinnou obětí "zlého" Západu, jak se mnoho muslimů domnívá. Samy přispěly k tomu, že se vývojově tak říkajíc zablokovaly.

Historik muslimských zemí Bernard Lewis, profesor univerzity v Princetonu, jehož práce Dějiny Blízkého východu vyšla v českém překladu roku 1997, má sklon pokládat diskusní a nezřídka provokativní otázky. Znovu to prokázal v eseji Kde se stala chyba?, který pohotově vydalo nakladatelství Volvox Globator.

Jak čelit Západu

Muslimové, a mezi nimi zejména Arabové, si zvykli stavět se do role obětí kolonizací, především západních. Nám může být tento sentiment docela pochopitelný, neboť i u nás panovala počátkem 20. století jednostranná a sentimentální představa o minulosti. Nebyli jsme sice obětí kolonizace, ale nad třistaletou habsburskou porobou se lkalo neméně intenzivně. Ostatně ani dnes se vždy neubráníme pokušení svádět naše aktuální nezdary na čtyřicet či padesát let totality. Muslimové by mohli mluvit o pěti stech letech poroby: Původní arabo-muslimská civilizace, ztrácející dech od 13. století, se totiž počátkem 16. století zhroutila. Kultura islámu se dokázala v 7. až 13. století dovedně obohacovat dědictvím antického Řecka a Říma a starověké Persie. Muslimové vítězili na válečných polích a převyšovali středověký Západ ekonomicky i kulturně. Avšak porážka Turků u Vídně (1683) ponechala natrvalo muslimský prostor evropskému vlivu a rozmachu, který vzešel ze západní renesance. Od historického mezníku na konci 17. století se muslimští vzdělanci přou o to, jak čelit krizi. Jedni tvrdí, že je třeba napodobit Západ, který muslimy předběhl. Druzí to zásadně odmítají. Oba tábory se ovšem více méně shodnou na tom, že zaostávání světa islámu má příčinu v zavržení starých dobrých a osvědčených muslimských a osmanských tradic. K nim je prý třeba se vrátit. Diagnóza a navrhovaná léčba, které za poslední čtyři století nedoznaly výrazné změny, se dodnes, jak připomíná americký historik, berou na Blízkém a Středním východě vážně.

Odpor k vědě

Muslimové zpoždění nikdy nedohnali. Bernard Lewis upozorňuje v této souvislosti na jednu zvláštnost. Ačkoli byl islámský svět kdysi místem plodné syntézy řeckého a perského vědění a skloubení algebry a indické početní soustavy, dnes je situace jiná. Věda je "odmítána". V tom se Blízký a Střední východ odlišují od ostatních regionů, které byly rovněž konfrontovány se západní civilizací a prožily "civilizační šok", v současné době se ovšem aktivně podílejí na vědeckém pokroku a snaží se vyrovnat krok s nejvyspělejšími zeměmi. Věda přestala být výlučnou záležitostí Západu a rozvíjí se celosvětově. Příspěvek islámské oblasti vědeckému rozvoji je přitom ve srovnání s dalšími neevropskými oblastmi světa (a dokonce i v porovnání s vlastní minulostí) minimální. Hospodářské zaostávání souvisí s uvedeným deficitem v oblasti vědy. Přestože se cena ropy, jíž mají země Středního východu největší světové zásoby, zvýšila za poslední tři desetiletí čtyřnásobně, příjmem na hlavu se muslimské země řadí k nejchudším. Hůře jsou na tom už jenom země subsaharské Afriky. Produktivita práce, která jinde soustavně roste, zůstává v zemích islámu na nízké úrovni. Podle Bernarda Lewise je příčina kulturního rázu - totalizující náboženství umrtvuje lidskou tvořivost: "Představa, že by se lidé a jejich činy mohli ocitnout mimo dosah náboženství a božího zákona, je muslimskému myšlení cizí." Nadto pak toto myšlení vykazuje další zdroj pasivity: "Podle muslimské doktríny člověk nemůže určovat zákony a pro věřící existuje jen jediný zákon - posvátný zákon seslaný od Alláha." Od absolutní pravdy se věřící muslim nesmí vzdalovat a musí se k ní stále vracet. Západ naopak založil svůj rozvoj na tom, že se vzdal ideje absolutní boží pravdy a osvobodil se od ní. Křesťanství připustilo toto osvobození, které ponechává lidskou společnost na pospas iniciativě výlučně lidské. Ustavení hranice mezi tím, co je lidské, a tím, co je od Boha, vyústilo na Západě v přesun otázky boží existence do striktně soukromé sféry. Pro islám je obdobný proces komplikovanější. Prorok islámu Muhammad nevytvořil církev, nýbrž jen armádu věřících a stát, obojí podřízené Božímu slovu.

Útlak poloviny populace

Po tři století nechtěli islámští učenci souhlasit se zavedením tiskáren v osmanské říši. "Nedostatek svobody," píše Bernard Lewis, "je zdrojem všech nesnází muslimského světa." Myšlenková svoboda, jak známo, oslabuje dogmata a cenzuru, ekonomická svoboda omezuje korupci a šlendrián, svoboda pro ženy staví hráz mužské nadutosti a bezdůvodné nadřazenosti (machismu) a občanská svoboda je obranou proti tyranii. Stoupenci takového osvobození mají bohužel v současném muslimském světě menší vliv než v 19. století. Jednou z hlavních příčin nedorozumění mezi islámem a Západem je v moderní době postoj k ženám. Nejen islámský fundamentalismus, ale i zdánlivě umírněný muslimský pietismus dělá z ženské otázky problém islámské identity. Dobře patrné je to na vývoji oděvních zvyklostí na Blízkém a Středním východě. Muslimský seximus čili oddělování pohlaví a trvání na jejich odlišných funkcích není zcela nevinný s ohledem na obtíže, s nimiž se dnes země s muslimskou většinou potýkají. Podle Lewise se "vykazováním žen do podřadného postavení muslimský svět zbavuje talentů a energie poloviny své populace". "Navíc se tu svěřuje výchova dětí v kritickém věku matkám, které neumějí číst a psát a jsou ponižované a utlačované. Taková výchova plodí jedince naduté, arogantní, drzé, nebo naopak odevzdané, pokorné a poslušné, ale v každém případě neschopné života ve svobodné a otevřené společnosti." Roztržka mezi hrdostí na dokonalou víru a zklamáním z toho, jak druhořadou roli hrají muslimové v současném světě, vede k přesvědčení, že je třeba najít viníka. "Kdo nám to způsobil?" Když se nic nedaří, je docela lidské klást si takovou otázku. Je vždy snazší a vděčnější hledat příčinu svých nezdarů jinde než doma. Muslimská viktimizace - představa, že islám trpí ze zlé vůle ostatních - mířila nejprve na kolonialismus. Relativně krátké koloniální intermezzo v podobě britské a francouzské nadvlády skončilo před půl stoletím. Lewis připomíná, že situace se začala zhoršovat už před tím, než do muslimských zemí dorazil kolonialismus, a krize se nezastavila ani po jeho odchodu. Viníkem se poté staly Spojené státy, Izrael, Židé a obecně celý Západ. "Pro autoritativní a zároveň nefunkční vlády, které se objevují prakticky ve všech zemích Blízkého a Středního východu, je hledání viníků účelné, a dokonce zásadní: zdůvodňuje chudobu, kterou nejsou vládnoucí elity schopné omezit, ospravedlňují despotickou moc, která soustavně narůstá, a obrací občanskou nespokojenost jiným směrem."

Čas pro zásadní rozhodnutí

Blízký a Střední východ není podle Lewise osudově odsouzen proměnit se v jednu velkou lidskou bombu, která strhne celý region do ještě horšího stavu odcizení a zmaru. Muslimové a Arabové musejí však najít sílu a vymknout se z "nekonečné spirály nenávisti a zášti, zuřivosti a sebelítosti, chudoby a útlaku". Vzdát se role věčných obětí cizích komplotů, zkrotit své vlastní hádky a spojit nadání, energii a veškeré nerostné a lidské zdroje do společného tvořivého úsilí. Podle Bernarda Lewise je to jediná cesta, jak tato část planety může znovu najít svou ztracenou slávu civilizačního centra. Čas pro zásadní a odvážné rozhodnutí již běží a každé otálení jen dále prohlubuje dnešní krizi.

(Lidové noviny)