Srpen 2003

Spravedlnost není totéž co zákon. Český soudce může sice rozhodnout případ podle zákona, ale ne podle zdravého rozumu

Luděk Navara, Ivana Dubnová

Brno - Pro tehdy devatenáctiletého Karla Šroubka to byl smolný začátek léta. 28. června 1999 se dostal se svými kamarády před diskotékou do potyčky s mladým mužem a jeho kamarádkou. Muž to odnesl sedmi týdny pracovní neschopnosti, a navíc se ukázalo, že byl zaměstnáním policista, který byl na místě v civilu. Takže Šroubek dostal 4,5 roku vězení za napadení veřejného činitele. Byl verdikt správný? Zatímco Šroubek je přesvědčen, že nikoli, česká justice nakonec dospěla k názoru, že ano. Rozsudek totiž překontroloval nadřízený krajský a nakonec i nejvyšší soud. Oba dospěly k názoru, že verdikt je v pořádku. Vtip je však v tom, že to ještě nemusí v Česku znamenat, že je spravedlivý.

Dobré mravy proti vychytralosti

Někdy soudci rozhodují sice správně, nikoli však spravedlivě. To dokládá jiný příklad: restituent se soudil s obcí o majetek a nesplňoval podmínku trvalého pobytu. Podmínku ústavní soud zrušil, což mělo začít platit až dnem zveřejnění ve sbírce nálezů. Co se však nestalo: obec rychle v mezidobí mezi verdiktem a jeho zveřejněním majetek převedla na třetí osobu, aby se k němu restituent nedostal. Co teď? Má platit takový převod? Soudce měl samozřejmě možnost převodu schválit, protože podmínka trvalého pobytu ještě nevyšla ve sbírce, a tudíž ještě neplatila. A takové rozhodnutí by bylo jistě správné a v souladu se všemi předpisy. Ale bylo by i spravedlivé? Samozřejmě že ne, byla by to jen obyčejná vychytralost posvěcená rozsudkem. Soud tehdy překvapivě dal přednost spravedlnosti před formální správností a rozhodl ve prospěch restituenta. "Soudce se opřel o to, že takový úkon by byl v rozporu s dobrými mravy," říká místopředsedkyně ústavního soudu Eliška Wagnerová. Ta se s případy, kdy soudy nerozhodují v souladu s přirozenou spravedlností, setkává u ústavního soudu často. "Ale viděla jsem i opačné případy, kdy soudce vyřešil případ čistě formálně a spravedlnost pak dostala na frak," říká. Proto ústavní soud řadu "nespravedlivých" rozhodnutí rušil.

Wagnerová například připomíná případ moldavského uprchlíka s českou manželkou a dítětem, kterého chtěly tuzemské úřady poslat nekompromisně do Moldávie, přestože mu tam hrozilo dlouholeté vězení. Ústavní soud s odkazem na tristní situaci v moldavských věznicích vydání nedovolil. "Soudní rozhodování není totéž co spravedlnost, mohou se sobě blížit, ale nejde vždy o totožné pojmy. Podle mých zkušeností je pravděpodobnost, že se tyto pojmy budou od sebe vzdalovat, vyšší v Česku než v jiných zemích," říká advokát Milan Hulík. Jenže u mnohého verdiktu se do rozhodování soudu promítají i další motivy, které soud bere v úvahu a které nemusí být vysloveny. Když skončil za mřížemi s pětiletým trestem za neproclené auto (únik 1,3 milionu korun) "fotbalový král" Karel Mach, postěžoval si, že tam sedí s člověkem, který za škodu ve výši 40 milionů dostal "pouhé" čtyři roky. Je to spravedlivé? "Když se to ten Mach dozví, může se subjektivně cítit poškozen, ale každé rozhodnutí je třeba zařadit do určité doby a situace. V určitý moment se nemusí zdát spravedlivé, jindy ale zase může být mírné," říká místopředseda nejvyššího soudu Pavel Kučera. Mach totiž čelil mnoha podezřením z dalších nečistých transakcí, takže netajil svůj pocit, že si na něj české soudy zasedly. Jenže není to jen česká specialita. I obávaný král amerického podsvětí Al Capone putoval do vězení za směšné krácení daně.

Kdo to má u soudu dobré

Existují však skupiny lidí, ke kterým se soudy chovají shovívavěji než k jiným? Nebo naopak jsou na ně přísnější? Advokát Milan Hulík připomíná, že někteří soudci mohou být v otázce restitucí takzvaně ideově předpojatí. V praxi (a lidově řečeno) to znamená, že příslušní soudci neradi vracejí komunisty ukradený majetek. Třeba proto, že sami byli v minulosti komunisty nebo stále mají jiný žebříček hodnot. Ale odborníci mají i jiné zkušenosti. "Soudy výrazným způsobem zvýhodňují matky při přiznávání dětí do péče. Tak výrazně, že nejvíce diskriminovanou skupinou jsou otcové a jejich práva na účast na výchově svých vlastních dětí po rozvodu," tvrdí advokátka Klára Veselá-Samková. Připomíná současně, že podle jejích zkušeností mají před soudem těžší pozici například Romové. Jakou roli hrají v cestě ke "spravedlnosti" peníze? Někdy je důležitější mít lidi na svých místech. Když byl odsouzen syn televizního magnáta David Železný za dvě znásilnění, byl v koncích jeden z nejlepších českých advokátů Tomáš Sokol. Jenže Sokola vystřídal méně známý Tomáš Král, který přesvědčil ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše, aby v Železného prospěch podal stížnost. Ten to skutečně udělal, brněnský nejvyšší soud mu vyhověl a Železný nakonec nemusel do vězení. Soudci jsou k různým lidem různě přísní: zatímco podnikatele a bývalého tenistu Milana Šrejbra, odsouzeného za poškozování akcionářů, odvezli do vězení rovnou z nemocnice, Alois Grebeníček, obžalovaný z mučení vězňů, má v nemocnici stále dokonalý úkryt před trestním stíháním.

Čtyři roky vězení... moc nebo málo? Kdo a za co v Česku dostal trest čtyři roky vězení

Zabití z nedbalosti - šestatřicetiletý strážník Radim Hlubiňák za to, že kvůli nedbalosti zastřelil svého kolegu ve službě (původně dostal deset let)

Prodej marihuany - devatenáctiletý Stanislav Pobuda za to, že třem kamarádům, z nichž jednomu ještě nebylo 15 let, prodal 18 marihuanových cigaret (prezident mu později udělil milost)

Vypnutí rozhlasu - Karel Hoffmann za to, že během invaze nepřátelských vojsk vypnul v celé zemi vysílání rozhlasu

Rasový útok - devatenáctiletý Tomáš Vassiov za ublížení na zdraví a propagaci fašismu (zaútočil s dalšími skinheady na Romy a jednoho z nich pobodali)

(MfD)