Srpen 2003

Pitomý politiky mají všude. S Davidem Černým o vstupu do unie, penězích, Knížákovi a zpětném zrcátku

Marek Švehla, Tomáš Němeček

DAVID ČERNÝ (35) vystudoval v Praze Vysokou školu umělecko-průmyslovou. Studoval a pracoval také v zahraničí (například v letech 1994–96 v New Yorku), zatím poslední velkou výstavu měl loni v Rotterdamu. Je nositelem ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2000 (uděluje se umělcům do 35 let). K nejznámějším pracím tohoto umělce patří růžový tank na pražském Smíchově nebo Miminka na vysílači Praha-Žižkov.

Jak jste hlasoval v referendu o Evropské unii?

Pro vstup.

Měl jste o výsledek obavy?

Doufal jsem, že není možný, aby lidi byli proti.

Co říkáte na argument prezidentova tajemníka Jakla, že Evropská unie pro nás znamená méně svobody?

Rozumím. Absolutně. Naprosto. Já být Klausem a ODS, tak bych se taky bál, že mi to přinese míň svobody a pravomocí. Že bude zdejší klientelismus a sajrajt aspoň trochu ztížený.

Nemyslíte, že by nemohl mít někdo poctivé důvody hlasovat proti?

Určitě bych dokázal vyjmenovat mnoho důvodů proč ne. Ale v situaci, v jaké se tato země nachází, v tento moment, jsou myslím zcela marginální. Nevzhlížím k Evropě na západ od našich hranic s němým obdivem, ale namlouvat si, že zdejší bordel se s ní dá srovnávat, je podle mě poněkud pokrytecké. Takže nevím.

Spíš bych se od nich učil

Vláda sklízela kritiku za slabou a nepovedenou kampaň. Co byste dělal vy, kdybyste měl k dispozici 200 milionů jako ministerstvo zahraničí?

To už je docela dost peněz. Asi bych se vykašlal na billboardy. Úplně se zapomnělo na základní informace: já jsem třeba až do pátku nevěděl, kam vlastně mám jít volit. I když je fakt, že nemám bednu (televizi, poznámka redakce CS-magazínu), a třeba to tam vysílali, nevím. Pozvali mě do České televize do Minuty pro Evropu, tak jsem jim při té příležitosti zkoušel navrhnout, aby oslovili osm známých režisérů, kteří jinak reklamu nedělají, ovšem tuhle by udělali s radostí. Ale nějak to zapadlo.

Co byste lidem říkal?

Do té televizní reklamy jsem říkal, že jsem proti vstupu, protože úplatky přeci mají zůstat v naší zemi, a ne je posílat do Bruselu. Měl jsem pár nápadů na negativní reklamu.

Jak byste o vstupu přesvědčil třeba zemědělce z Opavska?

Pokud by jel zrovna na kombajnu před úřad vlády, tak asi nijak. Nebo by mě zajímalo, bojí-li se anglických gastarbajtrů.

Obecně každý, kdo za poslední léta vytáhl odsud paty, musel vidět, že v západní Evropě společnost funguje o dost inteligentněji. Pitomý politiky mají určitě všude, ale tamní voliči už jsou na ně vycvičenější.

Vás nikdy politika Francie nebo Německa nenaštvala tak, že byste si říkal: do takové Evropy nechci?

Kdykoli mě naštvali, tak to bylo nesrovnatelně míň ve srovnání s managementem toho našeho JZDČR.

Jaký máte názor na případný vznik Spojených států evropských?

Pevně v to doufám, já jsem čechoskeptik. Jestli se v Evropě rozpustí zdejší zaprděnost, bude to jedině dobře.

A vaši známí v Evropě? Ti neříkají, že jim vyhovuje dnešní podoba EU a že žádné další sjednocování nechtějí?

Nenarazil jsem na to. Někdo se ale ovšem může cítit ohrožený tím, že jim vneseme do EU chaos a zločinnost. Ale západní Němci nakonec taky přežili sjednocení s východními.

Co by se mělo v Evropské unii změnit?

Spíš bych se od nich učil.

Žil jste dost dlouho v USA. Co je tam z vašeho pohledu lepší než v EU?

Amerika má ve své podstatě zakořeněnou svobodu, protože lidi tam utíkali před zlovůlí evropské moci, před monarchií a církevním útlakem. To se odrazilo i v tom, že si policajty v první fázi najímali a platili sami obyvatelé, nebyli to drábové vladaře, takže od počátků mají v sobě zakořeněnu povinnost sloužit veřejnosti. Proto taky americkýho policajta jen tak snadno nepodplatíte. Přitom zákon je nastavenej tak, že pokus o úplatek při vyšetřování by byl přísněji stíhaný než původní prohřešek. Nedělám si iluze, že by se v Americe neděly prasárny, ale kontrolní mechanismy mají silnější.

Slovo rebel nesnáším

Jaké budou mít umělci výhody z členství v Evropské unii?

Pro mne osobně se moc nezmění. Možná časem nebudu muset používat pas. Odpadnou některá omezení, jako třeba když žádost o grant nebo o stipendium mohou podat jen občané EU. Jinak ovšem už teď spousta lidí studuje venku, české filmy jsou koprodukované z evropských peněz. Vstup do unie pomůže dramatickým oborům, které ke své existenci potřebují vnější zdroje. Například festival Tanec Praha dostal grant, ale potřeboval mít tři partnery ze zemí EU. Pro výtvarníky to zas taková změna nebude – stejně jako architekti se mohou účastnit anonymní soutěže o veřejnou zakázku.

Které české umělecké výkony podle vás obstojí?

Z výtvarnýho umění nic moc, bojím se. Čeští zpěváci pop music se nebudou chytat stejně, jako se nechytali doteď. Daleko víc můžeme nabídnout z divadla nebo filmu. Ve srovnání třeba s Německem, kde přitom jdou na podporu kinematografie až neuvěřitelný balíky peněz ze státní pokladny, mají české filmy slušný mezinárodní úspěch.

S čím z České republiky se může na Západě setkat běžný zájemce o výtvarné umění?

S pohlednicí od Saudka. Na poslední výstavě „Documenta“ nebyl nikdo, na předposlední byl Kokolia, na poslední „Manifestě“ Ján Mančuška. Což je málo, skoro nic. Shodou náhod jsem teď byl ze dvou stran osloven kvůli výstavě, která má představit nový členský státy. To samé proběhlo na počátku 90. let, kdy se Východ otevřel a objevilo se pár výstav. Možná taková vlna přichází znovu, ale tehdy poměrně rychle opadla.

Čím může zdejší umění oslovit západní veřejnost?

V první vlně bylo bráno spíš jako kuriozita: tak tohle se dělalo za železnou oponou. Ale je tady možná jinej druh humoru, kterej může někoho zajímat.

Nedávno jste pracoval v Rotterdamu. Existuje něco, co byste z Holandska rád přenesl do Čech?

Legalizaci marihuany! Obecně asi toleranci, schopnost přijímat nový, neobvyklý věci. Mentalitu obyvatelstva žijícího na břehu moře, neuzavřenost a nezaprděnost.

Které evropské město, která země je vám nejsympatičtější?

Z měst Berlín. Hodně se změnil, je to teď zvláštní multikulturní ostrov a oproti Praze je to velkoměsto. A taková vzorová země je pro mě Anglie. Líbí se mi, jak se tam lidi angažují, jak se starají o to, co se dělá s jejich daněmi, jak jsou připraveni jít demonstrovat. To mi tady chybí, naposledy byla demonstrace snad jen kvůli Český televizi. A málokdy to má odezvu u politiků.

Na okraj: jak si takovou odezvu představujete? Před pár dny jste se například podílel na petici „S komunisty se nemluví“. Předali jste ji politikům a vyšla zpráva v novinách. Jste spokojen?

Během čtyř dnů ji podepsalo 250 lidí, takže to byl celkem úspěch.

Odmítl někdo podepsat?

Nějaký sportovec, prý nechce mít problémy. Existuje hokejista nebo fotbalista Koller?

Co jste si od petice sliboval?

Je to spíš taková proklamace. I když by bylo příjemný, kdyby se k tomu někdo z vlády vyjádřil. Buď proč je v pořádku se kamarádit s komunisty, nebo že by jasně řekl, že s nimi nepůjde. Jen předseda sněmovny Zaorálek nám vysvětloval, že komunisti se na rozdíl od sládkovců nesnaží blokovat parlament… Možná k tomu bude ještě nějaká další akce.

Mimochodem, proč vlastně žijete v Čechách?

Už jsem byl docela rozhodnutej zůstat v Americe, po těch dvou letech, co jsem se tam poflakoval. Vrátil jsem se zčásti kvůli osobním vztahům, zčásti protože jsem se naštval na pokrytectví newyorské umělecké scény. Sedět nad Broadwayí v luxusních prostorech, které sponzoruje tabákový koncern Philip Morris, a poslouchat přitom marxistický teorie, na to je fakt třeba mít jiný žaludek. Kdybych měl volit, rozhodoval bych se mezi Prahou a New Yorkem. Tam mě láká šílenství tý džungle, tady mě drží kamarádi, osobní vztahy, mám rád tohle město a nemusím dělat komerci. Takže samozřejmě je to ode mě takový lehký český zpohodlnění.

Není to i tím, že tady máte vybudovanou pověst „nekonformního rebela“, kdežto v Londýně nebo New Yorku jsou takových Davidů Černých stovky?

Tak slovo rebel považuju za naprosto pitomý a nesnáším ho. Je fakt, že v New Yorku bych asi musel přinejmenším zpočátku dělat komerci. Ale i v letech 1994–96, kdy jsem tam byl a na uměleckou scénu dopadly finanční potíže z burzy, jsem pár svých věcí prodal. Ostatně i dneska je 98 % mých příjmů od cizích státních příslušníků.

Peníze do kultury

Mají se i dnes stavět v Čechách pomníky? Nebo je to forma, která patří do 19. století?

Ale proč ne. Každá anomálie ve veřejným prostoru, která může někoho popíchnout a něco mu připomenout, může mít smysl. Jen ty pomníky nemají vypadat pořád jako z 19. století. Líbil se mi Neprašův návrh na žižkovský pomník Jaroslava Haška, to bylo vtipný. Ale třeba Dvořákova socha před Rudolfinem? Kdyby aspoň byla otáčivá…

Proč u městských radních vítězí konvenční návrhy?

Protože je to tak jednodušší. Co ničím nevybočuje, to nemusíte obhajovat před veřejností. Lidi tady chtějí klid, už od Rakouska-Uherska.

Dostal jste v Čechách nějakou veřejnou zakázku?

Vůbec první až nedávno v Liberci.

Co tam budete dělat?

Autobusovou zastávku. Bronzovou.

Obrátil se na vás osvícený primátor?

No ten určitě. Je tam občanský sdružení Spacium, který do městskýho mobiliáře cíleně přidává veřejný umění. A protože jsou obecně prospěšná společnost, nepodléhají zákonu o veřejných zakázkách a můžou si umělce přímo vybírat. Oslovili i mě, jako třetího v pořadí.

Jak znělo zadání?

Na nejhnusnějším místě v Liberci stojí hnusná autobusová zastávka. A já jsem měl připravit jinou, méně hnusnou. Začíná se realizovat, má být hotova do konce roku.

Kolik bude stát?

Pohybuje se to zatím v rozmezí 2,5–3,5 milionu.

Proč by se mělo z veřejných peněz platit výtvarné umění?

Na to jsem se ptal člověka v Rotterdamu, který tam řídí městský mobiliář. Argumentoval i čistě pragmaticky, že pouliční festivaly nebo pěkný sochy ve veřejným prostoru pomáhají snižovat kriminalitu. Ale nejen to, samozřejmě. Prostě by kultura měla být inspirativní, katarzivní a ducha ozdravného.

Sdílí ten názor i daňoví poplatníci v Rotterdamu?

Když radní začali před dvaceti lety s velkými kulturními projekty, taky prý spousta lidí říkala: Proč to tady má být? Potřebujeme to? Po dvaceti letech už o tom nikdo nepochybuje, je to součást jejich prostředí. A Rotterdam, kterej vždycky býval ošklivým městem, za války byl vybombardovaný a potom vybetonovaný, najednou soutěží s Amsterodamem, zvýšil se tam turistický ruch, lidi ty sochy zajímají a baví.

Proč čeští radní neuvažují tak jako třeba rotterdamští?

Říkají, že na to nemají peníze. Což je určitě pravda, když máte nastavený priority tak, že se nejdřív musí stavět dálnice přes město, podzemní parkoviště, betonovat nový tunely a tak.

Jak by se podle vás měla financovat kultura?

Je samozřejmě otázka, jestli mají jít peníze daňových poplatníků do kultury. Většina divadel by se ale nemohla uživit sama, pokud nehrají muzikál. V Evropě plynou peníze spíš z veřejných grantů. V Americe mnohem víc z privátních zdrojů: jednak mají výhodnější daňový odpisy, jednak jde o mecenášskou tradici pěstovanou dlouhá léta. Díky finančním zdrojům se tam umění víc bere jako byznys, ovšem New York je taky díky tomu hlavní umělecká scéna světa.

Co si myslíte o podpoře menšin? Měla by třeba Národní galerie dávat prostor romskému umění, i kdyby její ředitel byl přesvědčen o jeho nižší kvalitě?

V téhle zemi by asi byla zapotřebí pozitivní diskriminace – pro některé obory a časově omezená. Ale je to samozřejmě něco umělýho. V umění je mi jedno, jestli ho dělal příslušník menšiny nebo většiny. Teď jsem ale byl na anglickým divadle, kde hráli vozíčkáři, a to bylo fantastický samo o sobě.

Asi o té moci

Jak si vysvětlujete proměnu Milana Knížáka? Před lety to byl provokativní umělec, teď je z něj podivně zapšklý úředník. Čím to?

Řekl bych, že tenkrát spíš zbožně okouknul, co se v té době dělalo na Západě. Ale proč ne? Nikdo to tady nedělal a bylo to zajímavý. V jeho věcech se dost projevoval sklon k manipulaci, tak možná že v kombinaci s touhou po moci a absolutní ztrátou sebereflexe se dostal tam, kde je teď. Kdo ví, kterými z jeho problémů je to nastartovaný. Na mne divně působilo, když mezi prvními kroky v Národní galerii vyplatil honorář sám sobě za prodané výrobky. Ale nemyslím si, že by byl na peníze. Asi je to o té moci.

Připouštíte si sám u sebe obavu, jestli za třicet let nedopadnete stejně?

Takovou obavu by měl mít každý. Tak jen doufám, že budu schopen se kdykoli podívat do zpětnýho zrcátka.

(Respekt)