Srpen 2003

Problém s Kinským

Petruška Šustrová

Čeští politici se minulý týden semkli do jednotného šiku. V prostředí tak notoricky rozhádaném, jako je to naše, obvykle k takovému sjednocení vede nějaké vnější ohrožení nebo nějaký společný nepřítel. Tentokrát tomu kupodivu bylo trochu jinak – znepokojení vyvolal výrok soudu, který uznal knížete Františka Oldřicha Kinského za vlastníka malé části pozemků, které československý stát po válce konfiskoval.

Kníže Kinský může pro mnohé lidi definici jakéhosi vnějšího ohrožení v jednom ohledu splňovat docela dobře, neboť žije v zahraničí, dokonce na jiném kontinentě. Kromě toho je to šlechtic, a šlechtici nejsou v českém prostředí právě ta nejoblíbenější vrstva společnosti. Jenže dělat z něj hlavní zdroj znepokojení českých politiků a médií by nebylo správné. Hlavním zdrojem neklidu je totiž soud, který mu majetek přiřkl.

A tak se politici radí, jak napříště podobným soudním rozhodnutím zabránit. Takové úvahy ovšem mohou přesvědčeného demokrata spíš vyděsit, než uklidnit. Soudní moc přece má být v demokratickém státě zásadně oddělená od moci zákonodárné a výkonné, to je staré osvědčené pravidlo o rozdělení mocí, které vychází z vědomí, že příliš mnoho moci soustředěné do jednoho prostředí nevede k dobrému.

Proti právoplatnému soudnímu rozhodnutí se v demokratické zemi nedá mnoho dělat, člověk nebo instituce, kteří nejsou s rozsudkem spokojeni, se mohou leda pokusit využít mimořádných opravných prostředků, ovšem také soudních, anebo se obrátit k mezinárodním soudním institucím. Zasahuje-li do soudních jednání a rozhodnutí politická síla, nejde o demokratický stát. Známe to, myslím, docela dobře: kdo se komunistickému režimu znelíbil, ten byl odsouzen. Soudy ve skutečnosti nebyly nezávislé, soudcové poslouchali pokyny z politických míst, i když se naoko předstíralo, že nezávislé jsou.

Čeští politici si samozřejmě uvědomují, že si přímý pokyn soudcům nemohou dovolit, proto jsou také znepokojeni. Zjevně se tedy snaží vyvolat takovou atmosféru, aby soudcové vyšších instancí a jiných soudů, u nichž se kníže Kinský domáhá jiných svých pozemků a budov, samy pochopily, že je politicky žádoucí, aby Kinský se svými určovacími žalobami neuspěl.

Politici chtějí, aby nejvyšší soud vyřkl zásadní stanovisko, podle kterého mají nižší soudy soudit, ale nejvyšší soud odmítá. Zatím odmítá. Zatím tvrdí, že soudům nelze rozhodnutí předem diktovat. Samozřejmě si uvědomuje, že by to byl první krok k likvidaci soudcovské nezávislosti, a zatím se podle toho chová.

(ČRo-Regina)