Srpen 2003

Pavel Wonka se nehodí

Petruška Šustrová

První červnový týden hlasovala poslanecká sněmovna o návrzích na propůjčení či udělení státních vyznamenání a poslanci z klubů ODS a KSČM svými hlasy (s pomocí dvou hlasů z klubu ČSSD) vyřadili z původně navržených kandidátů Pavla Wonku. Je to docela příznačné – Wonka byl svérázný člověk, který se až na výjimky vlastně nikdy nikomu nehodil. Nikdy nepatřil mezi úspěšné, spořádané občany, a proto také neměl jednoduchý život. Ani jeho předčasná smrt nebyla snadná.

Pavel Wonka jako člověk...

V roce 1986 se tento samozvaný právník, kterého ani na třetí pokus nevzali na právnickou fakultu, prohlásil za nezávislého kandidáta do Federálního shromáždění. Taková “drzost” samozřejmě nemohla zůstat nepotrestána. Pravda ovšem je, že úřady ve Vrchlabí měly už předtím nepohodlného stěžovatele a občanského zástupce při soudních kauzách plné zuby.

A tak Pavel Wonka a jeho bratr Jiří putovali v květnu 1986 do vazby. Vyšetřování trvalo téměř rok, a na jaře 1987 byli oba bratři za údajné pobuřování odsouzeni k nepodmíněným trestům, Jiří na rok a Pavel na 21 měsíců. Pavlovi soud ještě “nadělil” na tři roky ochranný dohled – to znamenalo, že se měl hlásit na policii tak často, jak místní policisté uznají za vhodné.

Pavel Wonka se rozhodl rozsudek, který právem pokládal za nespravedlivý, bojkotovat, takže ve vězení odmítl pracovat. To mu vyneslo neustávající šikany, zhubl o 21 kilo a konec trestu strávil v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích. Kdo jiný než blázen by se v tehdejším systému úporně bránil proti nespravedlnosti? Jenže z léčebny byl propuštěn koncem února 1988 s nálezem, že žádnou duševní chorobou netrpí.

Fyzicky na tom byl Wonka ovšem velmi špatně. Skoro nemohl chodit, měl žaludeční a dýchací potíže. Přitom se rozhodně odmítal pravidelně “hlásit” na policii, a tak byl jen pár týdnů po svém propuštění znovu uvězněn. Soudkyně Marcela Horváthová ho 20. dubna 1988 za nedodržování podmínek ochranného dohledu odsoudila na pět měsíců nepodmíněně, ačkoli Wonku k hlavnímu museli přivézt na pojízdném křesle a bylo na první pohled jasné, že je nemocen. Jenže vězeňský lékař Radim Pek ho prohlásil za simulanta.

Pavel Wonka ten krutý rozsudek přežil jen o několik dní – 26. dubna 1988 v hradecké věznici zemřel na plicní embolii.

...a jako symbol

Wonkův pohřeb se konal 6. května 1988 ve vrchlabském kostele svatého Vavřince za usilovné asistence Státní bezpečnosti. Přestože estébáci střežili příjezdové cesty, zúčastnilo se pohřbu na dva tisíce lidí včetně například představitelů zastupitelských úřadů.

Po zhroucení komunismu smrt Pavla Wonky vyšetřovala komise České národní rady, ale této komisi ani nikomu jinému se nepodařilo dosáhnout potrestání nikoho z těch, kdo nesli (a nesou) za Wonkovu smrt odpovědnost. Neuspěla dokonce ani pozdější snaha Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných přimět ministra spravedlnosti Jiřího Nováka, aby soudkyni Horváthovou postavil před kárný senát.

Minulý týden tedy neuspěla ani snaha vyznamenat Pavla Wonku ex memoriam medailí Za zásluhy. Nemusíme se příliš zamýšlet nad tím, proč proti Wonkovu vyznamenání hlasovali poslanci zvolení za KSČM, to je jasné: nemohou přece přiznat poctu někomu, koho doslova a do písmene odsoudily k smrti a nechaly zemřít orgány komunistického státu.

Víc na pováženou je stanovisko poslanců z klubu ODS: co jim na odpůrci totality Wonkovi vadí? Že byl jeho otec Němec? Že se místo pokusu o kandidaturu do Federálního shromáždění raději nepokusil “rozvracet komunistickou stranu zevnitř”? Že jeho protesty byly naivní a neměly naději na úspěch? Že se ho už tehdy za totality zastávali disidenti? Nebo si snad dokonce myslí, že Wonkovu vzpouru proti režimu, nejspíš předem odsouzenou k neúspěchu, inspirovala Státní bezpečnost?

Ano, Pavel Wonka byl paličatý a úporný, nebyl to pohodlný člověk, se kterým by každý vyšel. Neuměl se přizpůsobit, málokomu věřil, měl vlastní hlavu. Jeho odpor vůči utlačovatelskému režimu a boj za občanskou svobodu je však nezpochybnitelný, a tak se už dávno stal symbolem. Tím také zůstane, ať si o tom páni poslanci myslí cokoli.

(LN)