Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Srpen 2003


Heydrichovy děti za dveřmi.V otázce sudetských Němců nejsou mnozí politici ochotni nazývat věci pravými jmény

Marek Švehla

Při sledování nedělních televizních debat novinářky Jany Bobošíkové není třeba volat na policii, jak nedávno učinila jedna fanynka lidovců, je ale rozhodně dobré připravit si prášek proti žaludeční nevolnosti. Zatímco dříve si Češi museli zajít na mítink republikána Sládka, dnes jim stačí k poslechu toho nejpokleslejšího, co zdejší politika nabízí, naladit v neděli v poledne právě známou Sedmičku (televize NOVA, pozn. red.). V čem je problém? Jde o způsob, jak tenhle "prestižní" a politiky vyhledávaný pořad politická témata interpretuje, jak se na ně dotazuje politiků a jaké očekává odpovědi. Zřejmě by to ani nestálo za řeč, nebýt toho, jak se přední čeští politici novácké poptávce přizpůsobují. A kam se to všechno dál přenáší.

Těžký kalibr demagogie

Opravdu silnou kávu si v tomto směru diváci mohli dopřát minulou neděli (15.06., pozn. red.). Do studia zavítala solidní sestava - šéf parlamentu Lubomír Zaorálek (ČSSD) a stínový ministr zahraničí za ODS Jan Zahradil. Pokud měl někdo těsně po referendu pocit, že do spojené Evropy poneseme především smířlivost a slušnost, jedno z témat - sudetští Němci - jej z toho rychle vyvedlo. Jen krátce, o co šlo. Bobošíková oba politiky napřed upozornila, že na nedávném srazu sudetoněmeckého krajanského sdružení si sudetští Němci stěžovali, že je náš stát po válce připravil o jejich majetky. Vzápětí moderátorka pustila reportáž Novy o nedávném rozhodnutí soudu vrátit majetek "nacistovi" Františku Kinskému. "Není možná daleko doba, kdy se o zkonfiskované majetky svých otců přihlásí třeba děti Adolfa Eichmanna, K. H. Franka či Reinharda Heydricha," říká reportér Novy a přikyvující Bobošíková dává jeho slova do souvislosti se sudetoněmeckým sněmem. Souvislost jistě šokující. Ne však pro pány Zaorálka a Zahradila. "Mohu jenom doufat, že české soudy budou příště jednat tak, aby to bylo v souladu s národním zákonodárstvím a s českými národními zájmy," říká druhý z nich. Přikyvování obou politiků si vyslouží i další temné varování novácké publicistiky - "kdyby to takto šlo dál, tak se rozpadneme, Česká republika zmizí z mapy tím, že si ji rozeberou zpátky ti, kteří se dopouštěli těch největších zločinů". Neskrývané pohoršení pak panuje ve chvíli, kdy Bobošíková žaluje na předsedu Evropského parlamentu Pata Coxe za to, že o poválečném "odsunu" Němců mluví jako o "bezpráví" a "vyhnání". "To, že použil výrazů bezpráví a vyhnání, mě zarazilo," přitakává Zaorálek, zatímco Zahradil slibuje, že bude chtít po Coxovi omluvu. "Kdo sudetské Němce k těmto nárokům povzbuzuje?" ptá se skoro nakonec Bobošíková. Očekává jasnou odpověď a té se jí dostává - oba politici se shodují, že to Havel s těmi omluvami přehnal.

Usmiřování jen pro odvážné

Nedělní debaty na nejsledovanější televizi se tak stávají podivným fenoménem české politiky: demagogy stimulují ještě k větším výkonům, pro slušnější, běžně třeba nedemagogické politiky, je pozvánka do debaty na Nově danajským darem. Buď se zachovají slušně, odpudivou demagogii odmítnou, a pak už je nikdo do oblíbené televize nepozve, anebo prostě populisticky odkývají, co moderátorka a zřejmě i obecenstvo před obrazovkou chce slyšet. U vybičovaných témat typu sudetští Němci je to obzvlášť patrné a neustále se tím točíme v kruhu. Sudetští Němci už sice nejsou "revanšisté" jako za komunistů, pro politiky typu Zaorálka a Zahradila se ale jinak nic nezměnilo. Ve strachu před "poklesem bodů" nejsou schopni byť minimální vstřícnosti, nejsou ochotni nazvat vraždu vraždou, zlodějnu zlodějnou, vyhnání vyhnáním. Nebezpečí, které z toho všeho plyne, je zřejmé. Tady nejde o dialektické cvičení, ale vážný problém s kriminálním rozměrem. Spor o sudetské Němce totiž není v Česku vyhrazen vysokoškolským posluchárnám či parlamentním debatám. Vše se odehrává v zemi, kde se kvůli obyčejnému pomníku na uctění mrtvých sudetských Němců hrozí náloží (konkrétně v Broumově) a kde stavět mohyly česko-německého smíření je vrcholnou občanskou statečností, za niž se lidé dočkávají nenávistných výhrůžek. Můžeme si být jisti, že čím častěji budou Zaorálek, Zahradil a další na Nově (a možná i jinde) promlouvat k problémům kolem sudetských Němců, o to více bude potřeba v Česku hrdinství ke stavění pomníků usmíření. Evropa, Ne-evropa.

(Lidové noviny)



Zpátky