Srpen 2003

Brita nepřepiješ

Jana Ciglerová

Nikdy jsem neviděla tolik opilých a zároveň draze oblečených lidí na jednom místě. Po jedenácté večer, kdy tady všechny hospody a bary nekompromisně zavírají, si připadáte jako v alkoholické léčebně, kde zrovna na jeden den povolili alkohol. Stačí se v pátek už kolem osmé večer projít po některé z rušných ulic Londýna. Dobře oblečení muži z kanceláří či bank se potácejí na chodnících, vyřvávají pravdy o životě objímajíce své kamarády a s pusou celou od majonézy hladově hltají kebab koupený ve stánku. Ještě nepříjemnější obraz uvidíte o hodinu později, když z restaurací po několika lahvích vína doslova vypadnou mladé ženy v drahých kostýmech. Kymácejí se ze strany na stranu ve snaze najít rovnováhu, nesrozumitelně mumlají a podpírají se se stejně zmoženými kamarádkami.

Často se přistihnu, že mi je za ně trapně. Při běžném pohledu na ulici s bary v pátek nebo v sobotu těsně před půlnocí mi pokaždé dojde, jak nebezpečná je každá restrikce. Zatímco my můžeme pít celou noc a nemusíme se proto nutně ani opít, Britové do sebe svoje pinty a sklenky musí naházet tak, aby se stihli do zavírací hodiny bez prominutí ožrat. Začínají proto pít už kolem páté hodiny hned po práci. V noci se pak malátně motají po ulicích, ale o půlnoci už jsou doma a ráno jsou po osmi hodinách spánku zase čerství jako rybičky, maximálně je trochu bolí hlava. Někdy přemýšlím, co by se s nimi stalo, kdyby neměli otvírací hodiny hospod omezené zákonem. Upili by se k smrti, nebo by se naopak zklidnili, protože by do sebe nemuseli v krátkém čase nalít tolik alkoholu? Každopádně nechápu pořekadlo "chlastá jako Dán". Podle mě se nic nevyrovná tomu, když někdo "chlastá jako Brit".

(LN)