Srpen 2003

Co je normální

Bohumil Doležal

Voltaire kdysi údajně prohlásil: Nevěřím na čerta, ale jsem rád, že na něj věří můj krejčí, aspoň mne neokrade. V českém podání ovšem výrok slavného osvícence zní: Nevěřím v Boha, ale… atd.

Tato úprava vystihuje tolerantnější variantu českého postoje k náboženství, přesněji řečeno ke křesťanství. Kromě upraveného Voltaira se váže na marx-leninské pojetí náboženství jako “opia lidu”. Je to sice pošetilost, ale lidi, kteří jí propadli, často podněcuje k sociálnímu chování. Proto ji lze shovívavě tolerovat.

Existuje ovšem i varianta útočnější. Pěkně ji před nedávnem zformuloval jeden český publicista. Normální je prý nevěřit, nechodit do kostela, neposílat dítě do církevní školy a používat antikoncepční pilulky. (Zde je jakási nelogičnost: pro toho, kdo důsledně používá antikoncepční pilulky, problémy s dítětem odpadnou). O tuto naši husitskou víru budeme muset v budoucnu svést tvrdý zápas s papeženci, kteří nás v EU obklíčí ze všech stran. Jejich cílem je určovat znovu plně mravní podstatu evropského, a tedy i našeho života a práva. Bude velmi obtížné uhájit svobody, které nám dnes připadají zcela obyčejné.

Nedá mi, abych v souvislosti s touto chmurnou věštbou nezmínil dvě výrazné inkarnace naší obyčejné svobody z poslední doby. Saniťák, který přijel dopravit do nemocnice vietnamského prodavače, jehož přizabili při loupežném přepadení, využil příležitosti a okradl zraněného o mobilní telefon. Policista, přivolaný k dopravní nehodě, okradl mrtvého řidiče o sporožirovou kartu a pár dní ji používal. Oba chlapíci se zjevně nebáli ani čerta, tedy toho Voltairova.

Smyslem náboženství samozřejmě není v první řádě dosáhnout toho, aby policajti a saniťáci nekradli. A krást může i věřící člověk, kdežto velká většina ateistů nekrade. Ateista je ovšem v této věci svobodnější, věřící člověk to má tvrdě zakázáno.

Taky je otázka, co naší husitské víře, jejímiž vedlejšími produkty jsou zloději v bílých pláštích a policejních uniformách, řekne to papeženské moře, které nás hrozí pohltit. Nestrachujeme se zbytečně? Třeba nám jen nakopou naše husitské zadnice. Je příznačné, že tuto věc zmíněný publicista neřeší. Asi proto, že takové nebezpečí nehrozí.

Co je normální? Já si například myslím, že normální je věřit, chodit do kostela i používat antikoncepční pilulky (proboha, ne pořád!). Dát či nedat dítě do církevní školy mi z hlediska normality připadá irelevantní. Zároveň si myslím, že by bylo nenormální, kdybych tuto svou představu normality vnucovat zmíněnému publicistovi. Zato mi připadá nenormální, že mi publicista svou představu normality vnucuje jako normu. Konec konců vůbec nejde o to, co je normální. Někde může být součástí normality i to, že saniťáci okrádají pacienty a policajti mrtvoly. A tak se zdá, že na tom, co je a co není normální, z hlediska tak říkajíc “vyššího principu mravního” zase až tolik nezáleží.

(www.bohumildolezal.cz)