Srpen 2003

Klíčoví úředníci českých tajných služeb sesazeni

Martin Fendrych

Uprostřed května podali demisi dva klíčoví úředníci - ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS) Jiří Růžek a ředitel Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) Tomáš Kadlec. Souhra naprosto neobvyklá a stoprocentně nikoli náhodná. Proč tak najednou? Dohodli se spolu? Nebo jim někdo domluvil? Máme se bát o vlastní bezpečnost, když se úřady, které nás mají hlídat, otřásají v základech?

Out of record

Ti dva se na své rezignaci nedohodli. Mají se rádi jako pes a kočka. Kadlec nezvedl sluchátko a nezavolal Růžkovi: "Pane, já pokládám funkci, nechcete ji položit taky? Aby byl konečně pokoj?" Dlouhou dobu mezi nimi (tím pádem i mezi jejich úřady) panovala velká rivalita, jestli spolu přímo neválčili.

Důvod vzájemných antipatií se dá vysvětlit: Kadlec chtěl řídit BIS. Kdysi ve "firmě", jak se civilní tajné službě říká, řídil odbor, který má hájit ekonomické zájmy státu. Patřil do skupiny, jež tvrdě kritizovala tehdejšího ředitele Stanislava Devátého, že nic nedělá. Bývalý disident totiž nejen vedl firmu, ale také studoval práva. V roce 1998 se Kadlec stal poradcem premiéra Josefa Tošovského pro otázky zpravodajských služeb. Že měl na předsedu vlády vliv, dokazuje následující příhoda. Tošovský, který se nikdy o tajné služby nezajímal, si pozval na oběd několik novinářů a "out of record" jim prozradil, že by rád civilní tajnou službu rozprášil a postavil znovu na zelené louce. Vládl půl roku, takže to nestihl. Po něm se premiérem stal Miloš Zeman. Také jemu Kadlec radil, co s tajnými službami.

Z BIS celá léta utíkaly informace. Socialisté měli v opozici perfektní přehled, co se ve službě děje. Po Devátém ji řídil Karel Vulterin. Za jeho vedení dostal důstojník Roman Hrubant přísně tajný úkol: zjistit, kdo z firmy vynáší zprávy. Hrubant po skoro dvouletém pátrání za ony "informační díry" označil čtyři muže: Tomáše Kadlece, Martina Hejla (přítel Kadlece a za socialistické vlády dvojka na NBÚ), Petra Zemana (z BIS přešel za Miloše Zemana do čela zahraniční rozvědky) a Ivana Třísku.

Socialistické rošády

Socialistům se jistě nelíbilo, že by mohly být odhaleny jejich zpravodajské kanály. Ujali se vlády a věci vzaly rychlý spád. Kadlece postavil Zeman do čela nově vzniklého NBÚ, úřadu, který vydává bezpečnostní prověrky a shromažďuje nejcitlivější osobní informace. Vulterin byl odvolán a po čase, v červnu 1999, na jeho místo nastoupil Růžek. Ten pracoval nejdřív v zahraniční rozvědce (ÚZSI) jako náměstek, od roku 1994 převzal vedení armádní kontrašpionáže (VOZ) a odtud skočil do BIS.

Brzy vládní straně projevil loajalitu. Inspekce BIS ve spolupráci s úřadem vyšetřování obvinila agenta Hrubanta z vydírání a zpronevěry. Dlouhou dobu seděl ve vazbě. Při vyšetřování jeho případu vyplouvaly na povrch nepříjemné věci, především jména oné čtveřice, jež měla z BIS vynášet informace. Dá rozum, že Hrubantovo pátrání skončilo, nikdo v BIS se dál nesnažil jeho zjištění prokázat.

Růžek věděl, proč být Zemanovi vděčný. Šéfem BIS byl jmenován, ačkoliv má ošklivý škraloup. V roce 1995, ještě jako šéf vojenské zpravodajské služby, vytáhl z bryndy opilého agenta civilní rozvědky Vágnera. (Podle některých zdrojů znělo i krycí jméno Růžka Vágner.) Ve věci lhal, ale později musel před soudem s pravdou ven. Případné Růžkovo stíhání za zneužití pravomoci bylo v tu dobu promlčené. Jak vidno, socialisté tajné úřady chytili vskutku za pačesy a plně ovládli.

Ošklivá podezření

ČSSD byla už za Zemana rozpolcená. Místopředseda Stanislav Gross si po léta ve straně pečlivě buduje svoje křídlo, silný vliv. Není jasné, zda si Kadlec vyhlédl jeho, nebo on Kadlece, ředitel NBÚ však byl považován za jeho muže.

Pro ilustraci použijme případ Václava Jakubíka, za minulé vlády náměstka policejního prezidenta. Jakubíka si přivedl Gross. Ve své funkci musel žádat o bezpečnostní prověrku. V minulosti podnikal s agentem československé rozvědky, první správy StB, Miroslavem Čemusem. Takový kontakt se považuje za bezpečnostní riziko; v normálním případě by prověření nepadalo v úvahu. Jakubík však od NBÚ dostával jeden odklad za druhým, zkoumání trvalo dvacet měsíců a nakonec prověrku dostal! Jenže v tu chvíli promluvila Jitka Šmídová, úřednice, jež Jakubíka prověřovala a dala nesouhlasné stanovisko. Veřejně prověrku zpochybnila a tvrdila, že rozhodnutí změnil Kadlec. Takových podivně ohnutých případů existovalo víc. Jedno je jisté: Gross musel být Kadlecovi za Jakubíka vděčný.

Růžkova služba NBÚ podezírala z manipulací s prověrkami. V červnu 2001 došlo mezi oběmi institucemi ke střetu. BIS do NBÚ zřejmě nasadila agenta. Se souhlasem soudu odposlouchávala vedení úřadu včetně Kadlece. Růžek s průběžnými výsledky šetření seznámil poslance z komise, která tajnou službu kontroluje. Její předseda Jan Klas (ODS) pak pravděpodobně (nic z těchto událostí neproběhlo veřejně, vše za zavřenými dveřmi) zatelefonoval Kadlecovi a varoval ho. BIS jejich hovor nahrál a Růžek ho pustil poslancům. Klas podal na Růžka trestní oznámení a Růžek zase na Klase. Neuvěřitelná situace.

Vláda strčila hlavu do písku. V tu dobu zaútočili teroristé na USA a Růžek i Kadlec své židle uhájili. Jen Martin Hejl, Kadlecův nejbližší spolupracovník, odstoupil - jediná oběť. Policie i BIS ho podezíraly ze styků s podsvětím. Nikdo mu nikdy nic nedokázal.

Bordel André není nevěstinec Escade

Skandály pokračují i za vlády Vladimíra Špidly. Předsedá radě pro zpravodajské služby. Dlouho se proslýchá, že BIS s jeho vědomím tajně slídí okolo některých ministrů. Gross prohlásil, že jeho ochranka načapala agenty BIS, jak ho špehují na předvolebním mítinku. Kontrarozvědka se prý pídila jak po kontaktech šéfa vnitra, tak i jeho manželky Šárky. Pocitem, že je sledován, trpí též ministr obrany Jaroslav Tvrdík.

Síly byly rovnoměrně rozděleny. BIS a Růžek na straně Špidly, NBÚ a Kadlec na straně Grosse. Těsně po letošní volbě Špidly do čela ČSSD zveřejnila stanice BBC dohad, že Špidla disponuje tajnými materiály, jimiž Grosse drží v šachu. Proto mladý místopředseda nekandidoval na funkci nejvyšší. Gross i Špidla spekulaci odmítli jako holý nesmysl.

Na začátku května týdeník Respekt otiskl článek, v kterém cituje útržky odposlechů, jež měla pořídit policie nebo BIS. Výživné čtení. Nahráni byli mimo jiné Gross a Tvrdík. Ministr vnitra se pozdě v noci údajně bavil s podnikatelem Andrejem Babišem, jehož aktivity zkoumá policie. Respekt popsal i jiný telefonát šéfa vnitra: "Volala mu přítelkyně jeho ženy Hana Palochová, správkyně nevěstince André v Nuslích." Tatáž Palochová měla volat i Tvrdíkovi. Policie tu ženu podezírá, že má kontakty na obchodníky s bílým masem. Silná káva.

Člověk by čekal, že Gross i Tvrdík jakékoli takové kontakty odmítnou. Ano, přísahají, že s Palochovou nikdy nemluvili. Znají jen jistou Libuši Barkovou, majitelku nuselského domu, v němž sídlí nikoli bordel André, nýbrž nevěstinec Escade. Barková se kamarádí s Šárkou Grossovou. Tvrdíka společně vyvedli na muzikál Pomáda.

Oba ministři na Respekt podávají žalobu na ochranu osobnosti. Aby ne; spletl si Barkovou s Palochovou a zaměnil jméno veřejného domu…

Standa s Vláďou "vždy ve shodě"

Proč právě teď odstupují Růžek s Kadlecem? Pravdy se nám nedostane. Avšak ony trapné a neuvěřitelné záznamy odposlechů nejspíš unikly z BIS. Gross podle zvěstí z vlády trval na okamžitém odvolání Růžka. Tím by se ovšem pozice Špidly oslabila; šéf BIS stál na jeho straně. Takže se slabý předseda ČSSD dohodl se silným místopředsedou na kompromisu: odstoupí také šéf NBÚ. Důvod? Stovkám diplomatů, kteří měli dávno nastoupit do institucí EU, chybí bezpečnostní prověrky. Kadlec vzápětí podal demisi. "Pociťuji opotřebování a únavu," prohlásil. Chce zůstat v republice, pracovat jako manažer. Růžek také rezignoval. Pravděpodobně míří do diplomacie. Zvláštní: ani jeden z pánů nedělal problémy. Kdo je přesvědčil? Co jim nabídl? Možná jednou vyplave i tohle.

Gross popírá jakýkoli rozpor s premiérem: "Dlouhodobě jsou tendence dostat mě a předsedu Špidlu do sporu." Jejich kroky však "jsou vždy ve shodě". Takže Růžka a Kadlece, oba velmi ambiciózní typy, najednou prostě přestala práce bavit a sbalili si kufry. Nic se neděje.

Něco přece - občan českým tajným úřadům nemůže věřit ani pozdravení. Slouží svým šéfům, křídlům politických stran, ale nikoli jemu.

(Xantypa)