Srpen 2003

Buddhista a Evropan s těžkým pozadím

Petra Procházková

Dodnes jsem přesvědčena o tom, že se Eskymáci líbají tak, jak jsem to slyšela asi stotisíckrát. Jenže nikdy mi ten proces nepopisoval někdo, kdo by se někdy s nějakým Eskymákem či Eskymačkou sám pusinkoval. Přesto setrvávám v představě, že si třou o sebe zmrzlé nosy tak, až jim z toho díky vznikající elektřině světélkují uši. Zda to je pravda, či nikoliv, je celkem nepodstatné, protože představa to je moc hezká a jako předsudek ne příliš škodlivá. Eskymácké líbání nemá zrovna zásadní vliv na jaderný program Íránu či lidská práva v Číně. Jsou ale předsudky, jimiž trpí celé národy, ba i kontinenty, a které bývají překážkou pokroku či ukončování válek.

Před několika dny britská agentura Mori a ruský fond "Veřejné mínění" zveřejnily společný výzkum, který tak trochu vysvětluje, proč britský královský dvůr nepozval ruského vůdce na státní návštěvu celých 129 let. Tak především, polovina Britů vůbec netuší, kdo je dnes ruským prezidentem. Stejně jako v amerických filmech, kde ruské gangstery hrají herci s hranatou bradou, hustým obočím a tupým výrazem, i v očích Britů mají Rusové tradiční, pohádkovou podobu. Jak potvrzuje výzkum, podle průměrného Brita pije průměrný Rus hektolitry vodky, je agresivní, nevzdělaný, smrdí potem a pižmem. Ruska je pak buď prostitutka páchnoucí voňavkou, nebo Valentina Těreškovová, nebo Nastěnka z pohádky Mrazík. Češi by navíc k Mrazíkovi a vodce jako symbolům Ruska přidali Karlovy Vary a buřtstánky na Václaváku. Jenže časy se mění. Podle dalšího výzkumu Rusové přestávají pít vodku a přecházejí na pivo. Zpráva o vítězství piva je srovnatelná se zvěstí o dobytí Zimního paláce. Letos Rusové poprvé v historii utratí za pivo víc než za vodku, a to 6,5 miliardy dolarů oproti vodkovým 6,2 miliardy. Statistika bourá klasické představy o ruském medvědovi, po většinu času opilém. Stejně jako výzkum agentury Mori narušuje naše představy o anglickém gentlemanovi, co popíjí kvalitní čaj a v hlavě se mu honí nová teorie o atomovém jádru.

Jsme v zajetí stereotypů. Konzumací chytré kaše jsme strávili minulá staletí, a teď už ať za nás přemýšlejí počítače. Je to všechno tak trochu klišé: evropská kultura, elegance, vzdělanost, americká svoboda, japonská ekonomika, švýcarské hodinky, české ručičky, slovenské halušky, italská pizza, anglická zdrženlivost, italská mafie, euroamerický prostor s nejvyšším počtem myček nádobí na sto obyvatel. Vedle toho se ale také dá najít evropská dosebezahleděnost a euroamerické ambice udávat tón, soudit a rozhodovat, vysmívat se a přikazovat. Určovat, kdo je osa zla, kdo smí vlastnit zbraně, kdo bude zlikvidován a komu bude povolena existence v mezích zákona, kdo je opilec a kdo elegán. Někdy je příjemné být nesvázán tradicemi a představami a něco nevědět. Naštěstí se mi to stává obden. "Východ je tenký led," praví jedno ruské přísloví a mně se dost líbí. Vyjadřuje totiž pochybnosti nad tím, zda jsme schopni všemu porozumět, spočítat si to, předpovědět a analyticky vydedukovat. Starý kontinent má stále těžší pozadí a Amerika ztrácí schopnost improvizace. Všechno nám tady funguje, jídlo padá z regálů, auta se nevejdou do garáží a všechno je na dosah. Když máme civilizace dost, zahájíme alternativní způsob života, přestaneme jíst maso, začneme se léčit kořínky a staneme se buddhisty. Buddhista ale není frustrován ze zjištění, že Rus přestal pít vodku. Evropan ano.

(Lidové noviny)