Srpen 2003

Zmatek v zemi trpaslíků

Jan Sammer

Za devaterými horami, lesy a vodami byla a je krásná země trpaslíků. Mluví tam zcela jinou řečí než jiní lidé a je jim těžko rozumět. Oni totiž, když říkají nahoru, myslí dolů, vlevo je u nich vpravo, krádež je u nich výhra nebo zisk a ano znamená ne. Jinak to jsou hodní lidé, kteří by nikomu vlas na hlavě nezkřivili.

Když se u nich před několika lety otevřely hranice a lidé z celého světa si chtěli tu jejich krásnou zem prohlédnout, setkaly se obě strany s velikými potížemi. Když se cizinec ptal na cestu, řekli mu třebas: Jděte pořád rovně a potom vpravo. Není divu, že chudák zabloudil. Když jsem řekl, že to byli vesměs hodní lidé, neznamená to, že neměli mezi sebou pár darebáků. Ovšem oni jim dávali tituly jako zasloužilý občan, ministr naprosté spravedlnosti, nejmoudřejší soudce všech soudců, Jeho Excelence, prezident všech trpaslíků, supervelepředseda všech světových říší a tak podobně. Svým nejlepším lidem pak všelijak nadávali odrodilců, vypasených příživníků, zrádců a ještě hůř.

Nebylo by na tom nic divného, kdyby se ty hranice nebyly otevřely. Trpaslíci by byli žili v pokoji a klidu, darebáky by nadále povyšovali a stavěli jim pomníky a slušné lidi by zavírali a posílali je na nucené práce.

Teď ovšem nastal veliký zmatek. Jedna část trpaslíků se začala učit řeči těch návštěvníků a netrvalo dlouho, říkala teplo, když bylo teplo, ale ta druhá část, která si tu novou řeč nemohla osvojit, říkala, že svítí slunce, když pršelo. Zmatek nastal ovšem i v řadách těch cizinců, kteří se snažili tu divnou řeč pochopit a se jí naučit, tak začali říkat: “Vy děláte všechno správně”, když chtěli říci, že by to měli dělat jinak. Ten zmatek se vystupňoval tak, že už ani trpaslíci ani návštěvníci nevěděli, co je černé a co bílé.

My bychom jim chtěli poradit a navrhnout, aby vždycky, než něco řeknou, uvedli, jestli to bude v řeči trpasličí nebo všelidské, ale nevíme, jak to udělat. Oni by to třebas mohli pochopit zrovna naopak.