Srpen 2003

Budou noví ústavní soudci nestranní?

Petruška Šustrová

Česká ústava stanoví funkční období soudců ústavního soudu na deset let, a protože letos v červenci uplynulo deset let od doby, kdy český prezident poprvé jmenoval dvanáct z patnácti ústavních soudců, bylo nezbytné jmenovat nové. Ústava požaduje, aby kandidát byl bezúhonný občan, kterému je přes 40 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnické praxi.

Je to, jak se zdá, vymezení trochu vágní: člověk by si představoval, že se ústavním soudcem stane zkušený a uznávaný soudce, kterému bude právem náležet označení “Ctihodnost”. Respekt, který by měl dobrý soudce budit u veřejnosti, ovšem do ústavy ani do zákona zabudovat nelze – každý si pod ním totiž může představovat něco jiného.

Ideál soudce

Poslání soudců ve společnosti nelze docenit. Připomeňme si z historie, že například otroctví v Anglii fakticky nezrušil parlament ani koruna, nýbrž soudce nejvyššího soudu (v našich podmínkách by šlo o ústavní soud) Ralph Mansfield. V odůvodnění svého rozhodnutí z června 1772, podle kterého musel být otrok propuštěn, mimo jiné prohlásil: “Nezávisle na veškerých nesnázích, které toto rozhodnutí může přinést, nemohu ... říci, že tuto věc anglické zákony dovolují nebo schvalují...”

V Británii byly tehdy tisíce otroků a soudce musel vědět, že svým rozhodnutím vyvolá lavinu dalších rozsudků a také obrovskou nevoli. V právním systému založeném na precedentech, v němž si soudy při rozhodování berou na pomoc právoplatná rozhodnutí, jež s analogických případech učinili jejich předchůdci, znamenal takový průlom změnu nahlížení na otroctví vůbec. Nebylo myslitelné, že by se Mansfieldův rozsudek mohl zamlouvat kterémukoli z tisíců vlastníků otroků. Do roku 1778 otroctví z britských ostrovů vymizelo.

Zmíněnou Mansfieldovu větu by měl mít při svém rozhodování na paměti každý soudce: velmi přesně totiž vyjadřuje, co značí soudcovská nezávislost. Při hledání spravedlnosti a práva soudce nesmí brát ohled na to, jak bude jeho verdikt přijat – zákonodárný sbor stanovil zákonné mantinely, a jedině tvoří meze, ve kterých rozhoduje podle svého svědomí.

Hledání nových soudců

V postkomunistických poměrech pochopitelně není snadné hledat soudce, kteří by takovému ideálu byli schopni dostát: sama se pamatuji na soudce Kašpara, který během vleklého politického procesu na začátku sedmdesátých let monotónně opakoval: Pane obžalovaný, vaše politické názory soud nezajímají. Antonín Kašpar, který se později stal ministrem spravedlnosti, je jistě zvlášť odpudivým příkladem toho, kdo všechno může nést soudcovský titul a rozhodovat o osudech lidí. Představuje však docela dobré memento, kam až v totalitním státě může poklesnout soudcovská nezávislost.

Třináct nebo čtrnáct let života ve svobodné společnosti není doba dost dlouhá na to, aby se řady soudců úplně obměnily, a tak hledání ústavních soudců není snadné. Doufejme, že to je jediný důvod, proč český prezident Václav Klaus při svých návrzích nových ústavních soudců předložil kandidáty, kteří ze soudcovského stavu nepocházejí.

Otázka však je, jsou-li skutečně vhodnými adepty na tuto roli politici: politik má jinou úlohu než rozhodovat nestranně. Jakkoli nepochybuji o právní způsobilosti Miroslava Výborného, Pavla Rycheckého ani Dagmar Lastovecké, nejsem si příliš jista, že se dokážou oprostit od ohledu na “nesnáze”, které může nepopulární rozhodnutí přinést. Sami přece o mnohých zákonech rozhodovali – jak teď mohou dát zapravdu případné ústavní stížnosti, která by proti takovým zákonům směřovala?

Ani návrhy na jmenování dosavadních advokátů Aleše Pejchala a Kláry Samkové-Veselé mi nepřipadají šťastné. Advokát v právním sporu zastupuje jednu stranu, za to je placen a to se od něj také očekává. Z čeho lze soudit, že se po případném zvolení dokáže od takového pohledu oprostit? Pravda, senát Pejchalovu kandidaturu neschválil, ale nejde přece o jen o něho. Jde o to, zda se mladý český ústavní soud opravdu stane ctihodným soudcovským sborem, nebo orgánem, který začne kývat politikům a jejich mnohdy populistickým požadavkům.

(Lidové noviny)