Srpen 2003

Škola nedávné minulosti. Kéž bychom se v Česku dočkali kursů o komunismu!

Petruška Šustrová

Rozžehnat se s totalitním systémem není snadné: autoritativní rozhodování a nátlak v lidech budují mechanismus poslušnosti a ten není jednoduché překonat. Nejde o to, že by se člověk stále díval zpátky, ale o to, že se naučil uvažovat určitým způsobem, že si zvykl mechanicky přistupovat i na věci, které by při normálním kritickém cítění odmítl.

Mladé lidi většinou komunistická minulost nezajímá – je mimo dosah jejich zkušenosti, připadá jim dávno zaniklá a zmizelá, mají pocit, že už dnešek nijak neovlivňuje. Jenže bez poznání této minulosti mohou jen těžko rozumět postkomunistické společnosti, ve které žijí.

Nejspíš právě toto si uvědomovali pracovníci rumunské nevládní organizace Občanská akademie, když se před několika lety rozhodli založit v městečku Sighet na severních hranicích Rumunska Letní školu pro mládež. Je to škola dost neobvyklá: jejím rektorem je hlavní autor Černé knihy komunismu Stephan Courtois a přednášejí na ní historici a politologové z různých zemí, a také pamětníci – především bývalí političtí vězňové.

Památník v Sighetu

Přednášky a diskuse, týkající se různých aspektů komunismu, se konají v příhodném prostředí. Občanská akademie vybudovala pod záštitou Rady Evropy v bývalém vězení Památník obětí komunismu a odporu proti němu, a součástí tohoto rozsáhlého muzea je i přednáškový sál. Muzeum je přirozenou součástí výuky, a protože expozice je velmi rozsáhlá, názorná a působivá, tvoří přirozené pozadí školního programu.

Každé léto se tam sjíždějí desítky středoškoláků, bývá jich sedmdesát až sto. Zájem je ovšem větší: frekventanti školy se musejí vybírat. Občanská akademie každý rok zadává téma, na které středoškoláci píší esej. Jsou to témata politická – například: Proč mne zajímá politika, proč bych chtěl být politikem? Nebo: Co vím o komunismu? Občanské akademii přichází víc než tři sta textů, z těch komise vybírá ty nejzajímavější, a jejich autoři pak absolvují letní kurs.

Do sighetské letní školy nepřijíždějí jen mladí Rumuni a Rumunky, ale také mladí lidé z Moldavska. Tato bývalá sovětská republika byla před anexí součástí Rumunska, a Moldavci dost těžko hledají svou národní identitu. Jazyk, který se od rumunštiny nijak zásadně neliší, napovídá těsnou příbuznost s rumunskými sousedy a značný rozdíl v životní úrovni i celkové politické a občanské kultuře zase výmluvně ukazuje, že se život v Sovětském svazu lišil od života v jeho satelitech.

Uchovat znalost nedávných dějin

Není snad potřeba obšírně vysvětlovat, jaký smysl pro mladé lidi má setkání s jejich vrstevníky, kteří mají podobné zájmy. Účastníci letní školy jsou kursem nadšeni: komu se podařilo uspět v konkursu, snaží se o to i v dalších letech. Stává se také, že překročí-li některý frekventant věkovou hranici, přijede v létě do Sighetu za vlastní peníze, jen aby se znovu setkal se svými loňskými a předloňskými spolužáky a učiteli.

Postkomunistické země jsou si v ledasčem podobné: rumunští historici lamentují, že se v rumunských školách o nedávné komunistické historii vyučuje jen dvě tři hodiny, takže jsou žáci převážně odkázáni na to, co jim řeknou rodiče, co se dozvědí z médií, nebo na informace, které si dokážou obstarat sami. Pokud je mi známo, není to v Česku o mnoho lepší.

Bylo by rozhodně užitečné, kdyby podobný letní kurs vznikl i u nás. Několik desítek mladých lidí, kteří si v diskusi dokázali vytvořit názor na to, co se v Československu vlastně desítky let dělo, by byl cenný vklad do české národní sebereflexe. Diskuse o nedávné minulosti totiž nutně vedou i k úvahám o minulosti dávnější, či o tom, jak se komunismus ve společnosti zakořenil, anebo naopak o jeho důsledcích.

Není pravda, že debaty na toto téma by měly být vyhrazeny historikům, ti tvoří jen jeden okruh společnosti, jednu profesní skupinu. Středoškoláci, které letní škola zaujme, však o svých zkušenostech a názorech, které v Sighetu získali, mluví se svými spolužáky a kamarády, takže se téma ze společnosti nevytrácí. Je to skutečná výchova k uvědomělému občanství: otázky “letních” studentů mohou sice na první pohled vypadat naivně, ale při troše trpělivosti si člověk uvědomí, jak obrovská neznalosti je obsažena ve vědomí postkomunistických společností.

(Lidové noviny)