Zaří 2003

Přerovské a olomoucké výbuchy

Hana Catalanová

Přerovské a olomoucké výbuchy aneb Účel světí prostředky

Lidé, kteří se podíleli na vazebním stíhání kapitána BIS Vladimíra Hučína a snažili se jej usvědčit jako pachatele teroristických výbuchů v Přerově, používají dodnes osvědčené praktiky „bývalých“ komunistů a státní bezpečnosti. Podle hesla „účel světí prostředky“ neváhají rozvinout strategickou dezinformační kampaň, zapojit nezákonné prostředky (odposlechy, nezákonné vazby, psychiatrická vyšetření, nasazení nesvéprávných osob, manipulaci s bezpečnostními prověrkami a veřejným míněním) a další třídním bojem osvědčené způsoby, kterým může „nežádoucí“ osoba v českém bezprávním státě důstojně čelit jen s nasazením všech svých psychických a fyzických sil. „Prostředek“- přerovské a olomoucké výbuchy - splnil „účel“ odstranit kpt. V Hučína z BIS. Nic víc a nic méně.

Všech sedm obvinění, která vyšla z postkomunistické dílny české justice, byla poté spíchnuta horkou jehlou státní zástupkyně Lenky Šromové. Není proto divu, že narychlo ušitá kazajka V. Hučínovi jednoduše nesedí, sedět nebude, a čím déle ji nosí, tím víc kreditu ztrácí „švadlena“, která nastřihané díly poslušně spíchla dohromady. Kazajka je navíc již dost obnošená – V. Hučín ji nosí do každého počasí – takže se v brzké době zcela určitě rozpadne na cáry. Na tento okamžik se široká veřejnost těší již dlouhou dobu. Snad se již brzy dočká.

Přerovské a olomoucké výbuchy sice splnily svůj účel prostředku k zastavení příliš horlivého a důsledného důstojníka BIS v jeho veřejnosti nemálo prospěšné funkci ochránce rodící se demokracie v naší zemi, avšak budou to mezi jinými i ony, jež přiletí zpátky do dílny střihačů, krejčíků a švadlen jako veliký bumerang. Veřejný soudní proces s V. Hučínem musí odkrýt všechny dosud skryté nitky a švy na špatně ušité kazajce, jejíž střih nabýval tvarů při podivných bezpečnostních prověrkách.

Přerovské a olomoucké výbuchy. Ano, právě ty posloužily ke zmanipulování veřejného mínění, k označení kpt. V. Hučína za nebezpečného zločince a teroristu. Právě ty posloužily k jeho brutálnímu zatčení protiteroristickým komandem a k jeho vzetí do vazby, která se následně protáhla nezákonně dlouho. Byl umlčen. Nastřiháno. Švadlena zasedla k šicímu stroji. Prostředek splnil svůj účel a dál již nebyl potřeba. Přerovské a olomoucké výbuchy se NESTALY ani součástí obvinění vznesených proti kpt. V. Hučínovi! Přesto jsou však zajímavé, neboť k nim skutečně došlo. Celá kauza utichla, vysvětlení žádné. Veřejnost se dodnes nedověděla, KDO za ně nese zodpovědnost. Veřejný soud s dnes exkapitánem BIS V. Hučínem by jistě vnesl světlo i do této dosud utajované záhady.

V rámci své činnosti u BIS kpt. V. Hučín monitoroval levicový extremismus-terorismus v Česku a tzv. subverzi a dysfunkci státní správy, což je v podstatě sledování infiltrace „bývalých“ komunistů, estébáků a jejich přisluhovačů do exponovaných míst ve státním aparátu, kam patří mj. i justice a policie. Několik měsíců byl členem zvláštního vyšetřovacího týmu Výbuch. Podle jeho slov pro něj bylo téměř nepřekonatelnou překážkou pracovat v týmu s některými bývalými příslušníky StB a SNB a s těmi, kteří svoji kariéru postavili na výrazné vlastizrádné kolaboraci se zločinným komunistickým režimem. Navíc se přímo podíleli na Hučínově pronásledování v 70. a 80. letech.

Hned v začátcích vyšetřování výbuchů bylo zřejmé, že účelem je hledat pachatele mezi antikomunisty, politickými vězni a členy KAN. Kpt. V. Hučín tehdy získal řadu přímých i nepřímých důkazů, že pachatelé výbuchů jsou naopak z okruhu radikální Zifčákovy komunistické strany napojené na ruské tajné služby, dále na konkrétní osoby z bezpečnostního aparátu policie ČR s mimořádným propojením na KSČM. Pro NATO se členství naší země stává touto skutečností velkým bezpečnostním rizikem, nehledě na vlastní nebezpečí pro Česko samotné.

Hučínova důsledná zpravodajská činnost (všechny rozpracované operace jsou předmětem soudního spisu) nakonec vyvolala takovou nelibost, že nejvyšší představitelé policie, BIS a sociální demokracie ve druhé polovině r. 2000 rozhodli, že tyto zpravodajské akce musí být okamžitě ukončeny, neboť přímo ohrožují parlamentní stranu KSČM. „Vyšetřování“ výbuchů je v současné době účelově vedeno tak, aby skuteční pachatelé nebyli nikdy vypátráni.

S vládou sociální demokracie se vracíme zpět do doby temna. Nemalý podíl na současné situaci má kromě mnoha jiných i nově jmenovaný ústavní soudce JUDr. Pavel Rychetský, který je jednak silným odpůrcem lustračního zákona, stojí pevně proti uznání zákona o třetím odboji a zasloužil se o kontinuitu komunistického práva. Takové soudce náš národ nepotřebuje. Zejména když uvážíme, že JUDr Rychetský sám vstoupil do zločinecké KSČ v roce 1966, tedy v době, kdy zvěrstva páchaná touto stranou nebyla žádným tajemstvím a každý slušný člověk je odsuzoval.

Národ by měl mít možnost a právo volit a odvolávat své veřejné zástupce, politiky a soudce, neboť nemalá část odvedených daní je určena právě na platy těchto činitelů. Neodvolatelnost soudců, různé druhy imunit, prebendy a požitky jsou přímo v rozporu s řádným fungováním demokratického právního státu a ze slušných občanů činí zneužívané nevolníky.

Veřejnost již dala dost silně najevo svůj postoj k různým ostudným kauzám v průběhu minulých let a projevuje rostoucí nespokojenost a znepokojení stále více. Nebylo by moudré, kdyby veřejní činitelé i nadále ignorovali tento nepříznivý stav v zemi.