Zaří 2003

Dejte pozor na síti! Padl první trest za pomluvu na internetu

Hana Čápová

Říci svůj názor je v Čechách i třináct let po listopadu nebezpečným pohráváním si s hrozbou kriminálu – zvlášť když jde o názor nepříjemný úřadům. I přes protesty obránců svobod třeba z amerického kongresu se totiž zdejší justice odmítá zbavit paragrafu trestajícího zločin „pomluvy“. A rozhodnutí pražského soudu se dokonce postaralo o svého druhu senzaci: pozdrav z totalitních časů byl s úspěchem použit i ve sporu týkajícím se nejmodernějších výdobytků civilizace. Padl první trest za pomluvu v internetové debatě.

Jak se žije bez střechy

Příběh „pomluvy na internetu“ se začal odvíjet na podzim před třemi lety. Tehdy se v diskusním fóru Prahy 7 starosta pochlubil, jak dobře jeho radnice zvládla ruch kolem tehdejšího zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Jeho příspěvek ovšem jednoho z občanů čtvrti přiměl k rozhořčené odpovědi. „Napsal jsem mu, že jako komunální politik by se spíš měl starat o věci, kterými trpí lidé v jeho obvodu,“ vzpomíná právník Petr Partyk, který tehdy už rok bydlel v posledním patře činžáku bez střechy. Majitel domu nedaleko Stromovky totiž prodal půdu třem zájemcům o stavbu nových bytů. Lidé tedy s povolením stavebního úřadu Prahy 7 začali s budováním, ale nadřízený stavební úřad na magistrátu jim to velmi brzy zatrhl: památkáři nedovolili dvoupatrové úpravy, nýbrž jen půdní vestavbu. Trojice stavebníků poté ztratila zájem a nechala dům stát tak, jak zrovna byl. „Je to opravdu zoufalá situace. Jde o utrpení nájemníků,“ vysvětlil tehdy šéf stavebního úřadu Prahy 7 Jiří Chour, proč stavbu znovu povolil v té verzi, jakou si přáli budovatelé. „Na schůzce s námi, postiženými nájemníky, se pan Chour lišácky pochlubil, jak v tom umí chodit a památkáře obejít,“ vzpomíná Petr Partyk. „Přitom správné řešení bylo jen dvojí: buď se stavebníci měli smířit se skromnějším bydlením, nebo uvést dům na své vlastní náklady do původního stavu,“ napsal tehdy jako příspěvek do internetové debaty a dodal, že zájemci o byty pod střechou už půdu zřejmě kupovali s tím, že nebude problém stavět, co se jim zamane. Právě pár výroků z třiceti řádek zmíněného příspěvku – „Ing. Chour porušuje stavební zákon i zájmy státní památkové péče“ a „Ing. Chour hájí politiku své peněženky“ – vyneslo Petru Partykovi trest za pomluvu. Šéf stavebního úřadu se totiž obrátil na policii a ta začala konat. „Bylo to jako scéna z akčního filmu,“ vzpomíná Petr Partyk na nenadálou návštěvu policistů o půl roku později. „Vtrhli do kanceláře, zabavili počítač a křičeli, že jsem podezřelý ze spáchání trestného činu.“

...a kveruluje bez břehů

„Nic nepřiznávám, nic nepopírám. Je pod úroveň občana demokratického státu být souzen za to, že využil ústavního práva na svobodné vyjadřování názorů,“ prohlásil pan Partyk během vyšetřování na otázku, zda je opravdu autorem výroků odeslaných do internetové debaty. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Rudolf Šídlo se ale spolehl jednak na jméno, pod kterým příspěvek přišel, a také na tvrzení šéfa stavebního úřadu Jiřího Choura. Nicméně najít autora příspěvku ještě ani zdaleka nestačí k tomu, aby mohl být odsouzen za pomluvu. Především je třeba dokázat, že jeho výrok je opravdu nepravdivý a že je člověk vyřkl s vědomím nepravdy – právě v úmyslu pomluvit. Soudce Šídlo sice napsal, že „sdělení se nezakládají na pravdě“, jak ale může tak jistě vědět, že se šéf stavebního úřadu nedohodl s majitelem domu tak, jak naznačuje Petr Partyk: půdu bez obav prodejte, stavební povolení nebude problém? A že si od něj nedal za takovou službu zaplatit? „Vedoucí stavebního úřadu to popřel. Majitel domu také,“ říká na to soudce Šídlo. „Ale máte pravdu – natvrdo se to nedá prokázat ani vyvrátit. A v tom je právě ten osten pomluvy, její jed.“ Soudce Šídlo má navíc za to, že úředníky musí stát chránit před kritikou občanů: „Od té doby, co byl z trestního zákona vypuštěn paragraf o slovním útoku na veřejného činitele, jsou vystaveni bezbřehým urážkám kverulantů typu pana Partyka.“

Evropský soud pro lidská práva to ale vidí právě opačně: podle něj je i neoprávněná kritika veřejné osoby pořádku. „Je žádoucí, aby občané a novináři mohli svobodně zveřejňovat i jen podezření, že ve státní správě není něco v pořádku, že se nějaký úředník možná dopustil korupce,“ vysvětluje evropský pohled právnička a poslankyně Hana Marvanová (US-DEU) a upozorňuje i na další podivnost: i kdyby totiž pan Partyk říkal nepravdu, musel by mu soud v případě pomluvy prokázat, že ji říkal úmyslně, s cílem nepravdivě očernit. A soud to opravdu „prokázal“. Jak? „Kromě něj si nikdo z baráku žádné stížnosti nepodával, nikam nepsal,“ shrnuje soudce Šídlo. „Už z toho je to vidět, že říkal nepravdu.“

Mezi čtyřma očima

Soud pro Prahu 7 panu Partykovi nakonec vyměřil dvě stě hodin veřejně prospěšných prací, Městský soud v Praze trest snížil na sto padesát hodin. „Debata v diskusních fórech stojí na bezprostřednosti.

E-mailem vám přijde nový příspěvek, rychle odpovíte, protože vás třeba rozčílil. Máte pocit, jako byste hovořili mezi čtyřma očima,“ glosuje rozsudek Ján Matějka ze serveru IT Práva, „ale po právní stránce není rozdíl mezi novinami a internetem.“

Jedinou cestou, jak chránit bezprostřední diskusi na síti, je vyškrtnout pomluvu z trestního zákona. Začátkem července právě takovou novelu sněmovně předložila skupina čtrnácti poslanců z Unie svobody, ČSSD a ODS v čele s Hanou Marvanovou. Když vše půjde hladce, mohl by paragraf pomluva zmizet z trestního zákona na jaře příštího roku.

„Rovnou v soudní síni jsem řekl, že na žádné práce nenastoupím,“ říká ke svému případu Petr Partyk. Hrozí mu proto 75 dní za mřížemi. „Podám ústavní stížnost. A když neuspěji, budu si stěžovat u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Myslím, že se mohu těšit na slušné odškodné.“

(Respekt)