Zaří 2003

Události (22.07. - 31.07.2003)

Bohumil Doležal

Úterý 22. července

Katolická církev dosáhla v manipulaci českou politikou dalšího významného úspěchu: ministrem spravedlnosti bude Papež! Co tomu řeknou Zahradil a Němcová? Myslím, že pokud se nepodaří nebezpečí odvrátit poukazem na kandidátův prohřešek s řízením pod vlivem alkoholu, měli by aspoň iniciovat nešťastníkovo přejmenování. Nabízejí se hezká česká jména jako Želivský, Holý nebo Rokycana.

Dnes začala mimořádná schůze poslanecké sněmovny, která má v prvním čtení projednat zákony finanční reformy. Ukázalo se, že Klausovo veto zákonu o DPH byl zlomyslně prohnaný tah, protože probudil z letargie golema vnitřní opozice ve vládním táboře, poslankyni Marvanovou. Nicméně v prvním čtení reforma nejspíš projde, problémy vzniknou až ve čtení druhém, kdy už se podávají pozměňovací zákony. Demokratická politika spočívá v tom, že se mj. i pomocí mocenských hrátek řeší věcné záležitosti společenské správy, přičemž je každému jasné, že o tyto věcné záležitosti jde. Tady se věcné záležitosti pod změtí mocenských hrátek už úplně ztratily, provozuje se jakási politika naruby, takže se člověka zmocňují pochybnosti: možná, že je navrhovaná reforma málo důsledná, ale znamená opravdu pohromu, jak se nám snaží namluvit opozice zleva i zprava?

Kompetentní představitelé ČR upřesnili bezpečnostní doktrínu státu. Podle premiéra Špidly se vůbec nedá mluvit o nějakém odklonu od OSN. Jen je třeba zvýšit její efektivnost. Zejména Rada bezpečnosti není prý plně připravena na dnešní výzvy, její reforma je nutná. OSN zkrátka musí přidat. To je jako nutit beznohého, aby utíkal co možná nejrychleji. Ministr Svoboda přišel se „strategií preventivní akce“. Její myšlenka je jednoduchá jako Kolumbovo vejce: konfliktům se musí předcházet, ještě než vypuknou, a to „preventivní diplomacií“. Teprve když selžou všechny mírové prostředky, lze použít sílu k ochraně životních a vybraných strategických zájmů státu. Tyto sentence jako kdyby vypadly z duševní dílny kadeta Bieglera, navíc podezřele zavánějí Pravdou a Láskou. Obávám se, že OSN si naše reformní plány nevezme k srdci. Pro spravedlnost je třeba přiznat, že doktrína připouští i koaliční akci bez požehnání OSN, klade důraz na transatlantické vazby a vyslovuje se (opatrně) pro případné zapojení do amerického protiraketového systému.

„CDU uzavřela lužickosrbskou školu“, hlásá titulek v Právu. Při bližším ohledání článku čtenář zjistí, že školu neuzavřela CDU (nemá pravomoce, které měla KSČ v době, když Právo bylo „její“, největší a nejčtenější), nýbrž saská vláda. Proč školu uzavřela, se nedovíme, abychom si mohli domyslit, že jde o další krok v Drang nach Osten a potlačování všeho slovanského. Ve skutečnosti škola zřejmě trpěla nedostatkem žáků (což lze při troše námahy z článku vyčíst, musíme ovšem být odolní vůči nacionální demagogii).

Rovněž v Právu si stěžuje pan Doškář (jeho dopis jsme uvedli v minulém čísle Událostí), že se ho spor se synem nacisty Kinského dotýká velice osobně, protože jeho cítění vůči nacistům je silné (jeho rodina byla za války postižena). Kinský za svého otce jednak nemůže, jednak se na něj nemůže ani pamatovat, protože když zemřel, byl docela malé dítě. Spor o Kinského majetek je spor právní, nikoli ideologický, a musí se řešit na základě formálních zásad práva. Není vůbec vyloučeno, že na základě těchto zásad Kinskému majetek nepřísluší. Je pravda, že dobrat se věcného, to znamená formálního, ne ideologického hodnocení případu je velmi obtížné. Jinak vznášet majetkové nároky tohoto typu proti soukromým osobám byla od Kinského samozřejmě velká nepředloženost a soud by mu zásadně neměl vyhovět, protože by byla porušena nedotknutelnost soukromého majetku, nabytého v dobré víře.

Středa 23. července

Poslanec Hojdar, předseda hospodářského výboru PS, vystoupil z klubu ČSSD. Ve straně zatím zůstává. Vládní většina se tak stala ještě o něco více většinou virtuální. Kolují nejrůznější spekulace, mimo jiné to, že je dohodnut s opoziční ODS a příští rok způsobí pád vlády a mimořádné volby. Vláda může ovšem padnout daleko dřív, pouhou politickou nehodou.

Na podzimním volebním sjezdu KDU-ČSL bude proti dosavadnímu předsedovi kandidovat Miroslav Kalousek. Chce podle vlastních slov akcentovat nesocialistické hodnoty; duhovou koalici, kterou navrhuje jako eventualitu ODS, přímo nezavrhuje, k ODS má prý aspoň v hospodářských záležitostech blízko (to by se dalo zlomyslně rozvíjet např. v souvislosti s jeho dlouholetým působením na ministerstvu obrany). Jeho šance stoupají s tím, jak koalice ztrácí na síle. KDU-ČSL přece chce být i nadále „při tom“.

Nikdy jsem si nedovedl představit, že bych se někdy zastával senátora Mejstříka. Ale už je to tady: ministr kultury, tentokrát v šlépějích Václava Kopeckého, zveřejnil v dnešním Právu článek, v němž Mejstříka napadá ze jeho prohlášení, že se stydí za ty, kdo prosadili nynější restituční zákonodárství. Panu ministrovi též nejde pod nos, že senátor Mejstřík kladl úplně špatně položené otázky kandidátovi na ústavního soudce Pejchalovi. Jak je dobře, že Dostál je zatím jen ministrem kultury a ne vnitra nebo obrany! Takhle bojuje s Mejstříkem jen na ideologické frontě. Pokud se ministrovi něco nelíbí na názorech člena zastupitelských sborů, má si to s ním vyřídit na půdě parlamentu, má k tomu sto a jednu příležitost, může tak učinit po dohodě se senátory své strany apod. Pan Dostál místo toho simuluje ministra-publicistu, a to jako obvykle chrapounským způsobem. Například se snaží se toho, s kým polemizuje kompromitovat věcmi, které s podstatou sporu vůbec nesouvisejí (Mejstříkovo svědectví v případu Marty Chadimové). Vytýká Mejstříkovi, že nezaplatil svůj odpor k totalitě kriminálem, jako by to bylo nějaké provinění (nota bene ani pan Dostál svůj tolik nafukovaný odboj kriminálem nezaplatil). Je velkorysý i v detailech: vyčítá Mejstříkovi, že jeho „ostudné kádrování“ dr. Pejchala připomíná otázku z kádrového dotazníku „Jak jste se zúčastnil(a) únorových událostí v roce 1948“ – v životě jsem se v žádném kádrovém dotazníku s takovou otázkou nesetkal. Možná, že byla jen v kádrových dotaznících pro lepší lidi. Drzost ministra Dostála je prostě omračující.

Česká republika prohrála u Mezinárodního soudu ve Štrasburku při s paní Kohnovou-Smidtovou. Jejímu muži, který se zachránil před Osvětimí emigrací do Anglie, byl ještě před rokem 1948 zabaven majetek podle Benešových dekretů. Byl totiž Žid, ale zároveň taky Němec. České noviny mlží a svorně to svádějí na komunisty. Případ Kohn je jakýsi zrcadlový doplněk k případu Kinský. K záležitosti se ještě vrátíme.

ODS navrhuje plán reforem, nazvaný „modrá šance“. Chce do roku 2010 dosáhnout vyrovnaného rozpočtu, přičemž počítá s tím, že HDP vzroste na 7%. To je, jako by chtěla zvýšit produktivitu práce ve stavebnictví a kalkulovala přitom s tím, že se podstatně sníží zemská přitažlivost. Za snížením počtu poslanců a zásadní změnou ve způsobu volby do senátu (myšlenka sama o sobě je sympatická, ODS na ni však přišla teprve když dosáhla velkého úspěchu ve volbách do krajských samospráv, které dlouho blokovala) je cítit účelová snaha učinit parlament manipulovatelnějším: nestačil by nakonec jeden poslanec a jeden senátor?

Město Králíky zakázalo účastníkům přehlídky historických uniforem (přesněji řečeno těm z nich, kteří budou mít německé uniformy z druhé světové války) vstup do obce, smějí se zdržovat jen v prostoru vyhrazeném pro akci. Jako důvod starosta Králíků uvedl, že už dříve lidé v německých uniformách některé obyvatele města vyděsili. Králíky byly před rokem 1945 německé (jmenovaly se Grulich, jako náš někdejší ministr vnitra). Nabízí se otázka, kdopak se to asi nejvíc polekal?

Z Posledního slova Petra Chudožilova v LN jsem se dozvěděl, že Václav Klaus chce jeden a půl milionu korun, které ušetří tím, že odřekl servis ČTK, věnovat na obnovu památek Pražského hradu. Předpokládám, že suma bude použita na restaurování hradní hladomorny (Daliborka), která v současné době není funkční.

Čtvrtek 24. července

Poté, co z poslaneckého klubu ČSSD vystoupil poslanec Hojdar, propukla ve sněmovně jakási hysterie. ODS zahájila nájezd na vládu kanonádou urážek, ČSSD oplácí stejnou mincí. Langer přirovnal premiéra k podvodníkovi, který prodával Karlštejn, Tlustý mluvil o České straně asociálně demokratické, ministr Škromach obvinil poslance Fajmona, že kecá samé bludy, nato poslanec Říman přirovnal Škromacha k feldkurátovi Katzovi, neví prý, jestli je nalitý, ale je s ním sranda. Debata má sládkovskou úroveň, čtvrtá cenová skupina, příměry svědčí o duševní prostotě jejích účastníků, kombinované s naprostým nedostatkem společenských zábran. ODS je zřejmě odhodlána vládu svrhnout, ale teď to ještě neučiní, první čtení není vhodná příležitost a prázdninový čas taky ne. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Václav Pavlíček má se svou kandidaturou na soudce ústavního soudu v senátu problémy. V petičním výboru pro něho hlasoval jediný senátor. Vyčítají mu pochybnou právní filozofii, komunistickou minulost a účast ve svazu mládeže (zřejmě ČSM). S posledními dvěma věcmi se pan profesor ve svém životopise pro Kdo je kdo nepochlubil. Pokud se prof. Pavlíček nedostane do ÚS, je snad senát přece jen tu a tam k něčemu dobrý.

Panu prezidentovi, který je hospitalizován ve Fakultní nemocnici na Karlově náměstí, vadí, že mu lékaři poskytují větší pozornost než ostatním pacientům. Vida, jakého máme lidumilného prezidenta. Je to směšné pokrytectví. Je přirozené a správné, když lékaři poskytují prezidentovi větší pozornost než ostatním pacientům a Václav Klaus to dobře ví. To jenom populisticky šaškuje, aby si zvýšil preference.

Klerikálové se chystají podloudně vztyčit na Smetanově nábřeží sochu Habsburka! Zatím nikoliv Oty, ale císaře Františka I., stával tam od poloviny předminulého století až do roku 1918, kdy byl jako nežádoucí symbol starého režimu odstraněn. Angažuje se v tom údajně lidovecký místostarosta na Praze 1. Varovnou informaci přinesl – no přece kdo jiný než Právo. Císař František byl omezený hlupák a reakcionář, ale je dnes ještě ta nenávist k symbolu „třistaletého úpění“ na místě? Nejde přece o poctu, ale o obnovení historické památky.

Pátek 25. července

Všech 11 zákonů finanční reformy prošlo díky jednotnému hlasování vládní koalice do druhého čtení. V tuto chvíli ovšem o mnoho nešlo, svrhnout vládu uprostřed prázdnin a negativisticky tím, že se jí fakticky zabrání návrh reformy parlamentu vůbec předložit není taktické. Na české politické scéně ovšem vládne chaos, jaký tu snad po převratu ještě nebyl. Ke zprávě se vrátíme.

Robert Dengler obviňuje v Právu senátory, že když odmítají jmenovat Václava Pavlíčka ústavním soudcem, „pokoušejí se vnucovat některým vrcholným institucím, na jejichž složení mají vliv, jakousi státní ideologii“. Její součástí je podle Denglera, řečeno terminologií oblíbenou kdysi v jeho listě, přisluhování a poklonkování (objektem obého je odvěký německý nepřítel a katolická církev). Ve skutečnosti ideologii šíří prezident, opozice a značná část ČSSD a podporuje Právo a pan Dengler osobně už dlouho a vytrvale, je to ideologie národovecká, jiráskovsko-nejedlovská, a jejím základem je třídní boj proti němectví a římanství.

Do divoké parlamentní hádky o policejní vyšetřování vražd v Litvínovicích se vmísil svým typickým způsobem ministr Dostál. Poslanec Langer přirovnal premiéra Špidlu k podvodníkovi Jelínkovi, který se pokusil prodat jakémusi Američanovi Karlštejn (historku zná každé malé dítě, příměr je už po formální stránce laciný a nenápaditý, Langer si mohl vymyslet něco chytřejšího). Dostál přirovnání považuje za mimořádně urážlivé, protože Jelínek byl prý antisemita a konfident gestapa. To si zaslouží jakýsi rozbor: Langrovo přirovnání je samo o sobě vůči Špidlovi velmi nespravedlivé. Langer ovšem nechtěl říci, že Špidla je něco jako antisemita a konfident Gestapa a Dostál to velmi dobře ví. Velmi dobře také ví, že Langer není informován o Jelínkově antisemitismu a konfidentství, stejně jako já a 99% české populace. Vytáhl to na Langera právě proto. Odvolávat se na někoho, kdo byl ve skutečnosti antisemita a konfident, tedy konfident Gestapa, je u nás ukrutný hřích i tehdy, když to člověk o dotyčném neví a v přirovnání o to vůbec nejde. V takovém případě nevědomost neomlouvá a dotyčný se dopouští stejného smrtelného hříchu jako nešťastný účastník vlasteneckého výletu z Haškovy povídky, který se omylem vydělal pod rozsochatý dub, pod nímž kdysi skonal bratr Žižka. Jen hodně hysterická společnost může být citlivá na takovéhle argumenty, a jen hodně pokleslý demagog může takovéhle argumenty používat. Jen na okraj: stojí za povšimnutí, oč by na tom byl ten Jelínek v očích pana Dostála a značné části české veřejnosti lépe, kdyby byl býval místo konfidentem Gestapa konfidentem StB. To už se zase jako až tak velké odium nechápe.

Redakční kolega pana Denglera a někdejší redakční kolega pana Dostála Martin Hekrdla nazývá polského prezidenta, postkomunistu Kwasniewského „bývalým aparátníkem“. Kde pan Hekrdla nabral tyhle pravicové manýry? Odpověď je jednoduchá, Kwasniewski se v Hekrdlových očí proměnil z významného představitele demokratické levice v bývalého aparátníka ve chvíli, kdy podpořil americký zásah v Iráku. Směšné a ubohé.

Sandra Mackeyová tvrdí v článku, který přetiskla Mladá fronta Dnes, že se Američané dopustili hrubé chyby tím, když oba Husajnovy syny nezatkli, nýbrž rovnou zabili. Popřeli tím údajně „základní principy irácké kultury“, která si žádala, aby irácká společnost měla právo vykonat nad oběma akt pomsty. Kdyby Američané bojovali s lidojedy, paní Mackeyová by jim nejspíš vyčetla, že zabité vůdce nenaservírovali jejich někdejším poddaným za živa k večeři.

Taktéž v Mladé frontě Dnes polemizuje Karel Steigerwald s J. D. Novotným, který navrhuje zlikvidovat v Evropě národy. Píše mj.: „Rozpouštění národů souvisí s druhou stránkou věci – se vzýváním EU jako říše dobra, která nás polepší. U nás je neschopnost, korupce, nevzdělanost, arogance, politici jsou blbí, líní, odrzlí. Těchto neduhů nás prý zbaví EU. Jsou to ideje poddanského lidu: do naší bídy a smradu přijde voňavý pán a zavede nám dobro.“ Nemyslím si, že by mělo smysl národy zlikvidovat (nemyslím si ani, že by to bylo technicky proveditelné) a nemyslím si, že by EU byla říše dobra (zrovna v irácké krizi se dvakrát moc nepředvedla). Ale je to civilizovanější prostředí než to naše a je tu jistá naděje, že např. nedovolí, aby se u nás v budoucnu zase zavírali „jinak smýšlející“. To se v civilizovaných zemích na rozdíl od zemí, kde je zažité „poddanství“ (výraz pana Steigerwalda), nedělá. Přitom dám krk za to, že nejen politici KSČM, ale i významná část politiků ODS a jistá část politiků ČSSD na nic jiného nemyslí. Mé „ano“ Evropské unii je velmi účelové.

Sobota 26. července

Petr Mareš se v rozhovoru s A. Kramerem v Právu vyjádřil i k případnému odškodnění sudetských Němců. Na otázku, za koho mluvil, když (na rozdíl od Špidly) prohlásil, že „jsme připraveni“ hovořit i o humanitárním gestu vůči vyhnaným Němcům, odpověděl: „Já si myslím, že jako člen vlády mohu vyjádřit svůj názor a že se občas může stát, že se s panem premiérem neshodneme. Moji spolustraníci mi dokonce vytýkají, že se to stává příliš zřídka. Konkrétně k této věci: jak víte, existuje Česko-německý fond budoucnosti, o jehož funkcích probíhá průběžná diskuse; myslím, že pokud naši němečtí kolegové mají nějaký projekt, který počítá s využitím tohoto zdroje ke zmírnění dopadů některých zjevných křivd, není dobré předem říkat, že se o tom odmítáme bavit.“ A k obviněním, které ODS vznesla proti KDU a US v souvislosti s případem Kinský, řekl: „Připadá mi to zároveň směšné i smutné. Z argumentů kolegů z ODS jsem pochopil dvě věci: za prvé, že není možné bavit se o tom, že by někdo získal majetek, je-li bohatý, za druhé, že není možné, že by někdo získal majetek, je-li Nečech. Oba tyto argumenty jsou pro mne zcela nepřijatelné. Kauzu Kinský neznám tak, abych o ní mohl hovořit. Ale jednou věcí jsem si zcela jist: že to je záležitost, jíž se musejí zabývat soudy. Nechť se jí zabývají.“ To je na českého politika poměrně otevřené a věcné.

Advokát Kinského Jaroslav Čapek upozornil, že částka 40 miliard korun, uváděná v souvislosti s majetkem, jehož vrácení Kinský požaduje, je hausnumero (podle Petra Uhla, který se případem podrobně zabýval, je cena mnohonásobně, řádově menší). Mea culpa, já jsem tomu věřil a opakoval jsem to v Událostech a v Mladé frontě Dnes. Věřit novinám se, jak vidno, nevyplácí. V Právu se advokáta mj. ptali: „Proč jste praděda (který majetek Kinskému odkázal, bd) objevil až po dvou letech“. To je totéž, jako kdyby se Kolumba ptali, proč Ameriku neobjevil o dva roky dříve.

V rámci pozvolného rozpadu poslaneckého klubu ČSSD prohlásil nyní poslanec Robert Kopecký, že z klubu rovněž vystoupí, pokud bude Kinskému vrácen majetek. Lidé jako on nepatří do demokratického parlamentu. O tom, zda bude majetek Kinskému vrácen nebo ne, nerozhoduje ani ČSSD, ani vláda, ani parlament, ale soud.

Bývalá dederonská gladiátorka Katarin Wittová nosí dnes triko s nápisem „Miluji NDR“. Jak by nemilovala, když ji chovala jako v bavlnce. NDR byla snad ještě odpornější útvar než „ČSSR“, jakási severní Korea střední Evropy, a Witteová byla pro Honeckera tím, čím Gott a Vondráčková pro Husáka. S tím rozdílem, že Gott a Vondráčková měli snad k režimu jakousi rezervu a trička s nápisy „Miluji ČSSR“ dnes nenosí.

Pondělí 28. července

Vladimír Papež, Špidlův kandidát na ministra spravedlnosti, stáhl svou kandidaturu poté, co na veřejnost prosákly zprávy o jeho údajném nevázaném životě (víno, ženy a zpěv). Před novináři připustil, že kdysi dávno navštívil několik veřejných domů (tak dávno to zase být nemohlo, Husák a Jakeš těmto institucím nepřáli), ale byl tam prý „především“ v souvislosti se svou funkcí advokáta. Radovánky tedy byly až na druhém místě. Je to poloha Danila z Lehárovy Veselé vdovy: Dann geh ich zu Maxim, dort bin ich sehr intim, ich grüsse alle Damen mit ihren Kosenamen… ale především v souvislosti se svou funkcí!

Koncert Rolling Stones v Praze zahájil krátkým proslovem virtuální prezident zeměkoule Václav Havel. Pronesl několik vět na téma planetární svoboda. Nu což, je to pořád ještě lepší než zahajovat sérii představení cirkusu Humberto.

Předseda ODS Topolánek ohlásil na září hlasování o důvěře vládě. Není úplně jasné, jak to myslí, domnívá se, že by mezi druhým a třetím čtením, respektive po třetím čtení reformních zákonů měla vláda potvrdit svůj mandát (tedy zopakovat to, co udělala už jednou, po nepovedené prezidentské volbě). V novinách si to ovšem vyložili tak, že ODS chce vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. To jsou ale dvě rozdílné věci.

V Právu vyšel text jakéhosi Jaroslava Kuby „Prezidentské veto východiskem“. Autor je údajně vysokoškolským učitelem ústavního práva. Má velké starosti o právní řád ČR, především Benešovy dekrety. „S bezstarostným potěšením se přijímá, jak se například českými soudy zhrzení restituenti dočkali satisfakce u - obrazně řečeno - evropské soudní stolice. Nebylo jim sice vyhověno přímo, tedy v hmotněprávní rovině, avšak úspěchu dosáhli v rovině procesní, díky důležité kategorii lidských práv, a to na soudní ochranu.“ Legitimita polistopadového režimu je založena na univerzalistickém pojetí lidských práv, což panu Kubovi vůbec nejde pod fousy, zvlášť když se používají retroaktivně (to je do důsledku dovedená teorie, že to, co se dálo v roce 1945 není v pořádku z dnešního hlediska). Zatím se retroaktivita zastavila v restitucích na 25. únoru 1948, ale protože se české právo vydalo na milost a nemilost svévoli Evropské unie, hrozí nebezpečí, že nám budou vnuceny takové právní úpravy, které ohrozí náš právní řád. Nebezpečný může být také ústavní soud. Proto je nezbytné, abychom měli nějakou „pojistku proti revizi poválečné báze naší právní a státní svébytnosti“. Bylo by jí zavedení prezidentského veta do ústavy ČR. Toto veto by doplnilo tzv. euronovelu ústavy ČR. „Prezident by jím (totiž tím vetem) byl povinen ve výjimečných případech suspendovat ratifikovanou mezinárodní smlouvu, která by se časem prokázala jako neslučitelná s českým ústavním pořádkem. A dále, ze stejných důvodů a ve výjimečných případech, zabránit ústavnímu soudu, aby "rozhodl o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro ČR závazné".“ Ježíšmarjá, něco takového jsem ještě nečetl! A to je možné u nás s vážnou tváří navrhovat! Pán nejspíš učí na právnické fakultě univerzity v Pchjongjangu (nebo snad v Havaně?).

Úterý 29. července

Evropští demokraté, Sdružení nezávislých a Josef Zieleniec vytvoří společnou kandidátku pro volby do EP. Neparlamentní strana, která má jakési vyhlídky pro budoucnost, s uskupením, jehož základní premisou je nedefinovatelnost, budou organizovat výtah do Štrasburku pro virtuálního politika, který považuje za nejpohodlnější existovat mimo strany.

V rozhovoru pro Právo se nový ředitel ČT Janeček vyslovil poměrně věcně a kriticky o televizní revoluci: „Byla to pro mne trpká zkušenost. Prubířský kámen lidských charakterů, neukojených ambicí, pocitu moci a mnohdy i falešné exhibice, a to na obou stranách barikády. Ano, vynesli jsme na světlo onoho pomyslného kostlivce a mnozí se vyděsili. Chybou ovšem bylo, že jsme vystoupili z řad pozorovatelů dění a stali se přímými aktéry té vřavy. Řada lidí nás tehdy pasovala na jakési spasitele celospolečenských poměrů, postavila nás do čela vojenských šiků a my jsme jim v tom nezabránili. To bylo špatně a ono Kainovo znamení máme na čele dodnes“.

Lékaři vítají návrh daně z cigaret. Předseda Lékařské komory dr. Rath se vyslovil v tom smyslu, že kdo kouří a nezřízeně pije alkohol, si poškozuje zdraví a činí tak vědomě. Znamená to zvýšené náklady na lékařskou péči, a proto by měl víc platit, byť i jen v nepřímých daních. K tomu dvě poznámky: za prvé, bylo by k nevydržení, kdyby se člověk ve světě, kde se uplatňují politici či politizující odborníci typu dr. Ratha, nemohl občas zkoulovat. A za druhé: nebylo by užitečné rozšířit zásadu o nákladech z kuřáků a pijáků ještě na všechny neduživce? Ve staré Spartě je hned po narození shazovali ze skály, a daňoví poplatníci od nich měli pokoj.

Zemřel někdejší vyšetřovatel StB Alois Grebeníček. Tím také končí nekonečně se vlekoucí proces. Problémy si způsobil sám. Kdyby byl v pravý čas přesedlal ze stalinismu prostého na stalinismus reformovaný, a pak ze stalinismu reformovaného na reformovaný nestalinismus, udělal by to, co většina českých stalinistů, stal by se pro českou veřejnost pochopitelným, jeho problémy by se zapomněly nebo ututlaly a dnes bychom o něm četli nekrology, v nichž by byla jeho pomýlení z mládí nějak omluvena, podle oblíbené české zásady, že to, co dělal tenkrát, je nepřijatelné z dnešního hlediska. Jenže pan Grebeníček stalinista byl a stalinistou zůstal. To je neodpustitelné podivínství.

Petr Žižka napsal do Mladé fronty Dnes článek, kde se zmínil o tom, jak se česká země zbavovala schopných lidí. Zmínil mj. i sudetské Němce. Tím na sebe přivolal hněv kompetentní a pověřené úřední osoby, totiž samotného ředitele (ředitele sekretariátu Fondu budoucnosti Tomáše Kafky). Ředitel ho důrazně poučil: „Formulace typu ´Dějiny této země jsou poznamenány tím, že nejschopnější byli vytlačeni. V novodobých dějinách takto opustili zemi: za války Židé, po válce sudetští Němci, šlechta, následovaná velkopodnikateli a drobnými živnostníky´ jsou neodpustitelným zjednodušováním a využíváním skutečných lidských tragédií na podporu vlastních publicistických tezí. Takový tlak na historii si žádná z obětí 20. století nezaslouží.“ Chcete vědět, pane Žižko a čtenáři MDF, proč jsou ty formulace neodpustitelným zjednodušováním a využíváním lidských tragédií na podporu vlastních publicistických tezí? Volejte řediteli!

Středa 30. července

Soudě podle dnešních novin, má úterý 29. července 2003 rekord: je to politicky nejbezvýznamnější den od té doby, co provozuji svůj politický zápisník. Jediná věc, která stojí za zmínku, je zpráva o tom, co řekl americký velvyslanec Stapleton novinářům v souvislosti s návštěvou premiéra Špidly v USA. Oficiální návštěva českého prezidenta do USA prý není plánována a není důvodu, proč by měla být plánována v blízké budoucnosti. To je poměrně pádná odpověď na spekulace, které se před nedávnem objevily v Lidových novinách (byla to nenápadná hradní sondáž, nebo ne?): Klaus si údajně svou návštěvou na americkém velvyslanectví na státní svátek USA a hlavně vstřícným projevem tamtéž výrazně vylepšil reputaci. Ukázalo se, že tomu tak není. Americký přístup k Václavu Klausovi je pedagogicky úplně v pořádku. Jemnější prostředky by totiž nejspíš byly hluboko pod rozlišovací schopností českého prezidenta. S jistou hrůzou jen očekávám, kdy začne běhat kolem Putina a vrtět chvostem. Ale chápu, že tohle není americká starost: každý svého štěstí strůjcem.

Čtvrtek 31. července

Klausův tiskový mluvčí Klvaňa odchází. Všichni zúčastnění se zaklínají přátelským rozchodem ve vší úctě. Klvaňa dokonce prohlásil, že už když nastupoval, zdůraznil, že u prezidenta nechce zůstat až do konce jeho funkčního období. Nyní se zdvořile a mile rozloučil a míří do diplomatických služeb. Přes vzájemné mazání medu kolem úst a věšení bulíků na nos veřejnosti je zjevné, že to pan Klvaňa prostě nevydržel, jako již mnozí před ním a jako ještě mnozí po něm. Zdá se, že za vytváření iluze o smírném rozloučení nevyjde docela naprázdno a nebude nucen přespávat v parku u Hlavního nádraží.

TV Nova dostala od velké mediální rady pokutu ve výši tři čtvrtě milionu korun za vysílání nemravného filmu v nevhodnou dobu. Stížnosti ministra Dostála na neobjektivní zpravodajství byly vyřešeny (zatím) napomenutím. Stížnost ministra Dostála na (již zrušený) pořad Volejte řediteli bude projednána v září. Pokud nebude sekat dobrotu, může být tedy hůř. Ministr kultury a informací a jeho rada drží Novu pěkně pod krkem. Máme se na co těšit.

Belgie zrušila zákon, který dráždil USA, píše Právo v titulku. Jde o zákon, podle něhož může být před belgickým soudem obžalován ze zločinů proti lidskosti kdokoli kýmkoli. Ve skutečnosti se ruší zákon, který dráždil zdravý rozum. Je to snad první případ právního imperialismu v dějinách světa. Dříve si imperiální nároky dělaly exekutivy států, a musely tedy brát ohled např. na to, mají li k uskutečnění svých imperiálních cílů dost vojáků. Když si imperiální ambice dělá legislativa, podléhá svodu, že jí stačí k jejich prosazení síla práva. Ve skutečnosti je tenhle imperialismus stejně zavrženíhodný jako ten brutálně mocenský, ale navíc je ještě směšný.

Prezident Bush prý řekl Václavu Havlovi při nedávné půlhodinové schůzce (Havel dostal vysoké americké státní vyznamenání), že nemá zájem o schůzku s Klausem. Výrok šplhounsky zapsal český velvyslanec ve Washingtonu Martin Palouš, věrný Havlův písař, a poslal ho na vědomí ministerstvu zahraničí i prezidentské kanceláři. Tím získává celý případ škrholovskou dimenzi, která Spojeným státům neposlouží. Jan Macháček (zdá se, že další písař do party) o tom v MfD napsal: „Ve skutečnosti jde jen o to, že Američané netrpí věčnou českou chorobou dát se rychle na stranu silnějšího a kopat do slabšího. Ani je nenapadne hodit přes palubu Špidlu jenom proto, že se teď jeví slabý“. Problém je v tom, že Američané jsou silnější a Klaus je vůči nim slabý (i když to neví a nechová se podle toho). A celá akce začíná vypadat právě jako „kopání do slabšího“.

(www.bohumildolezal.cz)