Zaří 2003

Příběhy české justice (2)

Milan Hulík

Tento příběh není ani tak o justici, jako o orgánech trestního řízení. O spravedlnosti, o které Ondřej Neff napsal 22.3.2002 v "Neviditelném psu": "Pokud se bavím nebo mejlíkuji s lidmi o právu, tak z těchto rozhovorů nebo psaní to vypadá, že řadový občan už ani moc nedoufá, že někdo probudí onu mytologickou bytost zvanou rovná právní spravedlnost v České republice."

Co všechno je možné v trestním řízení, tzv.přípravném, při vyšetřování trestními orgány - policií a státním zastupitelstvím? Bude příležitost promluvit i o vazbě, institutu sice nutném, ale zneužívaném a vykonávaném v drastických podmínkách. O způsobu jejího výkonu - jednom z mála ještě přežívajících dědictví komunistického režimu, ale i dob dávnějších, byť i právnějších.

Příběh pana Romana T.

Příběh mého klienta pana Romana.T. není atypický, odehrávají se jich desítky, ne-li stovky. Nevím, kdo od dob legendárního "zuřivého reportéra" E.E. Kische se nechal dobrovolně zavřít do vězení, aby měl o čem psát. Velký Egon ale popisoval prostitutky, zloděje a pasáky, postavy a postavičky pražského podsvětí, tedy velkoměstský kolorit, který jen s trochu jiným vybarvením by mohl popisovat i dnes. Vazba a vězení však k podsvětí patří a jeho obyvatelé s ním počítají, jako s nutnou, byť nepříjemnou skutečností. O to nepříjemnější zkušeností se tato skutečnost stává pro ty, kteří se ve vazbě ocitnou pro nic a za nic. Za komunistů se také zavíralo za nic, to "nic" bylo však vždy okořeněno nějakým odbojem, rezistencí nebo jenom švejkováním a když nebylo ani to, tak toto samotné "nic" (které v 50. letech mohlo přinést i oprátku) bylo samo o sobě důkazem, že zavřený je obětí totalitního režimu, kterému byl cizí pojem právního státu. Obětí kterého režimu jsou však nevinně zavření dnes? Demokratického a podle ústavy dokonce i právního státu, jehož "zákonem zákonů" je Listina základních práv a svobod, zakotvující i právo na osobní svobodu a svobodu pohybu? Ve kterém platí zásada presumpce neviny a právo na spravedlivý proces. Protože dobrovolní vězni s perem a blokem nejsou, musíme se spokojit se svědectvím těch, kteří o něm nepsali, ale jen vyprávěli.

Pan Roman T. si dal inzerát, že hledá sponzora na úvěr. Tomu, který se nabídl, dal i kopii své občanky, aby mohl úvěr vybavit, neboť si plácli, že základem všeho je důvěra, která se dává zase za důvěru. Sponzor byl však více falešný než spolehlivý a podnikl sólo akci - zadal jiný inzerát a od zájemců za zajímavou, ale ve skutečnosti fiktivní práci v zahraničí inkasoval po 10 000 Kč z titulu zálohy na vybavení celé věci. Jako společníka uváděl pana Romana T. a další kopie jeho občanky rozdával zájemcům o práci, aby tak zvýšil věrohodnost své akce. "Sponzor" inkasoval a pan Roman T. čekal na vybavení úvěru. Až do jednoho srpnového večera loňského roku, kdy jej z domova, kde připravoval večeři pro ještě nepřítomnou manželku odvezla policie k výslechu do Bartolomějské. Ano, znám tohoto pána, jednám s ním o úvěr, vysvětloval vyšetřovateli. Znáte tyto osoby, dotazoval se vyšetřovatel asi na 50 podvedených osob? Ne, odpověděl klient. Však vy si vzpomenete, pravil policajt a začal vybavovat papíry pro vazbu. "Nemáte žádný důkaz, nebyly provedeny výslechy svědků, podezření z trestného činu podvodu není podloženo důkazy, neexistuje vazební důvod", oponoval obhájce. Pan Roman T. oblečený v tričku a kraťasech se upřímně vyděsil: "čekám na manželku s jídlem, musím vyvenčit psa, mám zítra důležitou schůzku, máme v práci fofr kvůli dovoleným ostatních" - vše marné, za hodinu ho přivítala cela na Pankráci.

Váš život se od nynějška mění, máte příležitost prožívat osud Edmonta Dantese ve vězení na ostrově If, jak jej popsal ve svém románu "Hrabě Monte Christo" Alexandr Dumas. Zapomeňte na telefon i mobilní, vaším světem se stává několik metrů čtvereční, jídlo se mění ve vězeňskou stravu, můžete se těšit na chvilkovou procházku na dvoře a na občasnou návštěvu obhájce. Zapomeňte na zábavu, sex, pivo a začněte snít, co si dáte k jídlu, až vás jednou pustí. Snažte se zapomenout na své pracovní závazky a co všechno prošvihnete, kde nebudete, co vám ujde a kde budete chybět. Vašim dětem již manželka vypráví legendu o nutném pobytu v zahraničí, pokud již na ně děti ve škole divně nepokukují. Vždyť přece není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Trpíte vazební psychózou podporovanou vaším "spolubydlícím"-kriminálníkem a šeptandou ve věznici. Úporně se držíte představy, že víc než pět let přece nemůžete dostat, i když kriminální fajnšmekři vás šacují tak na deset let. "Jak to vypadá pane doktore," vyptáváte se při každé návštěvě obhájce." Jak dlouho budou trvat výslechy, co kdo o mně řekl, co mi vzkazuje manželka?" Představa, že 50 lidí lze vyslechnout za několik týdnů, je ovšem iluzorní. Měsíce plynou a dočkáte se vánoc a nového roku. Vyšetřování je ovšem důkladné, tak důkladné, že se zjistí, že nikdo ze svědků pana Romana T. nezná. Vědělo se sice již před drahnou dobou, že ho neznalo prvních 10, potom i 20 či 30 svědků, ale co kdyby ho poznal ten poslední? Všechny návrhy obhájce na zastavení trestního stíhání a propuštění z vazby jsou stereotypně a pravidelně zamítány s odůvodněním: "všechny zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že obviněný spáchal trestný čin podvodu."

Pan Josef K. pana Romana T.znal.

Nakonec ale přece jen je zjištěno, že nespáchal. Soudkyně obvodního soudu vydá rozhodnutí, že se trestní stíhání zastavuje a proto se obviněný z vazby propouští na svobodu. Jste volný. Nedostanete ani 10 let, ani 5 let - ovšem také žádnou omluvu. Můžete být přece rád, dostal jste svobodu, tak co byste ještě chtěl?

Váš obhájce podá žádost o odškodnění na základě zákona o odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Můžete ovšem dostat zaplacenu jen svoji ušlou mzdu, nějaké odškodnění za další újmu, ponížení, bídnou stravu, nějaký poklad, který by z vás jako z Edmonta Dantese udělal hraběte Monte Christo, ovšem nedostanete. Jen váš advokát dostane odpověď z ministerstva spravedlnosti, že "vaše žádost byla přijata a pro úplnost se potvrzuje, že pokud bude nárok vašeho klienta shledán oprávněným co do základu, je možné poskytnout náhradu škody pouze tehdy, jestliže bude nesporně prokázána příčinná souvislost mezi rozhodnutím o vazbě a vznikem škody. I v případě poskytnutí náhrady ušlého zisku v paušální částce je nutné učinit nesporným, že poškozenému rozhodnutím o vazbě zisk ušel".

Jedinou odpověď, kterou můžete ještě ministerstvu spravedlnosti za této situace dát, musíte najít u Franze Kafky. Z jeho románu "Proces" můžete ocitovat: "…Náš úřad, pokud jej znám a znám jen nejnižší stupně, říká jeho hlídač, nehledá přece vinu v obyvatelstvu, nýbrž je, jak praví zákon, vinou přitahován a musí pak na obyvatele přivolat biřice. Takový je zákon. Ten zákon neznám, řekl Josef K. Tím hůře pro vás, řekl hlídač, brzy ten zákon pocítíte. Slyšíte, přiznává se, že nezná zákon a zároveň tvrdí, že je nevinen".

Velké a kulové NIC.

Pan Roman T. snad své odškodnění dostane, pokud ovšem prokáže souvislost mezi vazbou a vznikem škody, tedy souvislost mezi tím, že když byl vězněn, tak že nemohl chodit do práce. Ovšem dostane toliko ušlý výdělek. Další již u dosavadního zaměstnavatele nedostane, protože ten s ním v době vazby rozvázal pracovní poměr. Z manželské krize vyvolané nevěrou manželky, která věřila více těm deseti letům odnětí svobody než pěti, ve které doufal její manžel, se snad dostane a najde i nové zaměstnání. Český právní řád nezná právní normu, která by nevinně vězněnému poskytla jiné odškodnění, než jeho plat. Za všechna omezení, za ztrátu svobody, za nemožnost žít jako člověk, chodit do divadla nebo kina, za ztrátu sexu, sportu a zábavy, za nošení pout a jednání jako s odsouzeným zločincem. Nic, velké a kulové NIC. Jeho kulatost dokládá neexistence jakékoliv, ale opravdu jakékoliv (jak by řekl V.Klaus) omluvy. Česká orwellovská ministerstva lásky a pravdy se neomlouvají. Proč, komu a za co ?

Stojí naši agenti za naše prachy ?

Je ovšem otázka, nakolik usilovat o nějakou odškodňující právní úpravu. Ta totiž půjde z kapes daňových poplatníků. A přibývající případy tohoto druhu jsou varovným mementem, bohužel i pro všechny tyto poplatníky. A protože se řada orgánů trestního řízení řídí zásadou, že "koho zavřeme, ten se přizná", tak poplatníci budou platit stále víc. Dosažení přiznání obviněného jako korunního důkazu za každou cenu, hraje v českém trestním procesu stále důležitou roli. Možná proto, že ještě v něm převládá učení "geniálního sovětského právního teoretika i praktika" Andreje Januarjeviče Vyšinského, který za svoje veledílo: "Teorie soudních důkazů v sovětském právu" (1941) dostal Stalinovu cenu I. stupně.

Zatím poslední velkou platbou, kterou ministerstvo spravedlnosti vyplatí z našich kapes bude odškodnění bývalého příslušníka BIS Romana Hrubanta. Ten strávil ve vazbě 17 měsíců než jej v těchto dnech senát Městského soudu v Praze definitivně zprostil všech obvinění. Do vazby se dostal proto, že proti němu byla vykonstruována série obvinění z násilných a majetkových trestných činů poté, co úspěšně splnil zadaný úkol od šéfa BIS - zjistit, kudy unikají informace z této zpravodajské organizace k bývalému ministrovi za ČSSD Jaroslavu Baštovi. Že tyto informace unikaly prostřednictvím osob, dnes ve vedení zpravodajských organizací, je již jiná kapitola.

Obávám se, že další větší platba nás čeká. Naznačuje to průběh procesu s jiným agentem BIS, Vladimírem Hučínem. Další, již kolikátou vlaštovkou toho, je usnesení Inspekce ministra vnitra ČR, kterou Hučínovi obhájci předložili při pokračujícím hlavním líčení dne 11.7.2002. Inspekce ministra totiž označila způsob provedení domovní prohlídky bytu Anny Hučínové a odposlech jejího telefonu za nezákonné. Samotný ministr vnitra, právník Mgr.Stanislav Gross však v TV prohlásil, že se veřejnost bude ještě divit, jakých trestných činů se bývalý kapitán BIS dopustil. Já si zase myslím, že "naši agenti stojí za všechny naše prachy".

Modleme se tedy, aby nová právní úprava odškodňování za nezákonnou vazbu a věznění ještě dlouho nebyla přijata. Vždyť s takovým nápadem stejně ještě nikdo nepřišel. Nakonec nejen Vyšinskij, ale i Haškův strážmistr Flanderka z Putimi, přispěl k teorii důkazního řízení. "Jsou v Rusku hezké holky", zeptal se rafinovaně při svém křížovém výslechu dobrého vojáka Švejka. "Hezké holky jsou na celém světě", odpověděl mu tento ruský agent plnící špionážní úkoly při své českobudějovické anabázi. "Přiznal se", kvitoval to spokojeně strážmistr, zapisuje to do svého berichtu.