Zaří 2003

Klausův státnický reparát

Emanuel Mandler

Poslední setkání amerického velvyslance v Praze Craiga Stapletona s novináři víceméně oficiálně potvrdilo to, co vědí čtenáři zajímající se o politiku dávno: českému prezidentovi se dostalo od Bushovy administrativy odplaty. Po skvělém přijetí premiéra Špidly v Bílém domě a nesmírně prestižním vyznamenání Václava Havla spojeném s neplánovaným půlhodinovým přijetím u prezidenta bude Klaus pozván do Bílého domu "nejdříve" příští rok. Podíváme-li se na tento trest z hlediska Václava Klause jakožto člověka, těžko nedojít k závěru, že má, co si zasloužil. Nesluší se hlavě malého českého státu chovat se k velvyslanci supervelmoci, jako kdyby zastupoval vratký režim banánové republiky, a ještě méně se sluší srovnávat sovětskou okupaci Československa s eventuální přítomností amerických vojenských jednotek v zemi.

Patří tedy Václavu Klausovi, že mu Američané nekompromisně ukázali, zač je toho loket? Patří mu to nepochybně jako osobě. Obtížnější je odpověď na otázku, zda je patřičné, když Američané tímto způsobem potrestali Václava Klause jako prezidenta České republiky. Jinak řečeno, zda je tak drsná odveta (trest) prezidentovi republiky zcela namístě.

Intervence přes hlavu státu

Nelze zapomenout na to, jak se Bushova vláda činila a činí, aby bylo jednoznačně vidět, že všichni Klausovi odpůrci nebo oponenti - na prvním místě Klausův věčný rival Václav Havel, ale také premiér Špidla a ministr zahraničí Svoboda - mají její bezvýhradnou důvěru. Co je na tom problematického? Kdyby prezident Bush stál v čele banánové republiky, nebylo by na tom problematického nic. Protože však stojí v čele Spojených států, vzniká nepřirozená situace, kdy se supervelmoc dohaduje s českou exekutivou přes hlavu prezidenta republiky a slavně vyznamenává jeho soka (koneckonců tím Spojené státy zasahují do vnitřních poměrů naší republiky). Není úplně jednoduché pochopit, co tím přesně Bush a jeho vláda sledují - kromě toho, že chtějí podpořit síly ochotné k transatlantické spolupráci. Jistě, bylo by toho zapotřebí. Jenže takové intervence zvenčí jsou vždycky problematické a při určité shodě náhod, kterou nikdy nelze vyloučit, mohou vést dokonce k úplnému opaku původního záměru. Exemplární potrestání prezidenta České republiky těžko utlumí city našich protiamerických sil a naopak: co velkého lze očekávat od Václava Havla, když nemá politickou stranu a americké vyznamenání ji nevytvoří? Premiér Špidla je asi mnohem méně "transatlantický", než by si Američané přáli, a kromě toho řídí zemi v čele rozvrácené strany a vládní koalice.

Neškodilo by více velkorysosti

Je takřka jisté, že taková velmoc jako USA včetně prezidenta Bushe a velvyslance Stapletona by se při troše dobré vůle mohla chovat přece jen s jistou mírou velkorysosti. Pokud jde o Václava Klause, musí po takové potupě podstoupit vpravdě státnickou zkoušku. Situace, v níž se ocitl, není záviděníhodná. Lze mu jen přát, aby se choval racionálněji, než na počátku této své první a neobyčejně trapné mezinárodněpolitické komplikace ve funkci prezidenta republiky.

(Lidové noviny)