Zaří 2003

Trestně právní charakter Benešových dekretů

Jan Müller

Trestně právní charakter Benešových dekretů podle Nejvyššího soudu republiky Československé

Nález Ústavního soudu České republiky č. 55/1995 Sb., ze dne 8. března 1995 zamítl návrh na zrušení dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. (dále jen Benešův dekret č. 108) o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

Při tomto zamítavém stanovisku posoudil ústavní soud Benešův dekret č. 108 jako normativní právní akt. Jím byl konfiskován majetek osob uvedených v § 1 odst. 1, 2, 3 uvedeného dekretu, tedy i fyzických osob německé a maďarské národnosti včetně jejich majetku nemovitého (nemovitostmi se rozumějí pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem). Ústavní soud se ve svém nálezu č. 55/1995 Sb. odvolává na postupimskou dohodu ze dne 2. 8. 1945 a na Dohodu o reparacích od Německa, o založení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata (publikováno pod č. 150/1947 Sb. - dále jen pařížská dohoda). Ta však byla sjednána a podepsána signatárními vládami dne 24. ledna 1946, kdy současně vešla v účinnost, a Československo k ní přistoupilo 27. 2. 1946. Tedy nebyla sjednána 21. 12. 1945, jak se tvrdí v uvedeném nálezu ústavního soudu. Za zmínku stojí, že pařížská dohoda nemá retroaktivní ustanovení, což znamená, že konfiskace majetku podle Benešova dekretu č. 108 nebyla pařížskou dohodou schválena.

Na jaltské (krymské) konferenci, na kterou postupimská konference navazuje, se mocnosti protihitlerovské koalice dohodly, jaký bude druh a formy německých reparací. Obě konference rozhodly, že vymáhané reparace budou zařízení, stroje, lodi, movitosti, německé vklady v cizině, akcie průmyslových, dopravních, lodních a jiných podniků Německa atd., přičemž tyto konfiskace se mají provést hlavně za účelem zničit vojenský potenciál Německa; dále jako každoroční dodávky zboží z běžné produkce po skončení války v období, jehož délka bude stanovena, a jako využití německé práce. Tyto konference nerozhodly o tom, že by konfiskace nemovitého majetku měla být součástí reparací.

Z toho, co bylo řečeno, kromě jiného vyplývá, že Benešovy dekrety byly vyhlášeny jednak před deklarací protokolu postupimské konference (dekret prezidenta republiky č. 5, č. 12 a č. 28/1945 Sb.), jednak po ní. To je případ dekretu č. 108, který tím, že stanovil konfiskaci jak movitého, tak zejména nemovitého majetku sudetských Němců, byl rovněž vyhlášen v rozporu s těmito ujednáními.

Nález Ústavního soudu ČR č. 55/1955 Sb. nespecifikuje Benešův dekret č. 108 jako normativní právní akt; dokonce uvádí, že na něj nelze nahlížet jako na trestní normu (normativní trestněprávní akt). Údajně nemá být ani normativním správním aktem. O jaký normativní právní akt se vlastně jedná? Jde vůbec o normativní právní akt? Jak Ústavní soud ČR, tak ostatní obecné soudy a ostatní orgány státu mají zřejmě za to, že jde o právní normu sui generis.

Jinak rozhodl Nejvyšší soud republiky Československé v roce 1946, tedy téměř bezprostředně po vyhlášení Benešova dekretu č. 108 k rozhodnutí národního výboru v Brně ze dne 9. 11. 1945 (tedy 9 dnů po nabytí účinnosti Benešova dekretu č. 108).Kvalifikoval jeho charakter a uvedl: "Konfiskací se rozumí odnětí nějakého majetku bez náhrady jako trestní opatření. Dekretem prezidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb. byl nepřátelům Československé republiky bez náhrady zkonfiskován majetek a jeho zatímní správou a rozdělením byl pověřen Fond národní obnovy. Z toho plyne, že konfiskace podle citovaného dekretu je trestním opatřením proti nepřátelům státu, jejichž majetek bez náhrady propadá k účelům obnovy."

Mám za to, že Nejvyšší soud ČSR jasně a naplno, bez vytáček a zamlžování sdělil to, co si myslí řada osob jak právnické, tak laické veřejnosti. Neuvádí, jakým normativním právním aktem dekret č. 108 není (jak to uvádí například Ústavní soud ČR), bez obalu však deklaruje, co Benešův dekret č. 108 je a jak na něj nahlíží. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu republiky Československé nebylo do dnešního dne zrušeno, respektive nahrazeno jiným rozhodnutím.

Je-li však Benešův dekret č. 108 normativním trestněprávním aktem, pak mělo dojít při jednotlivých konfiskacích majetku k rozhodnutí trestního soudu. Ten měl zkoumat otázku naplněnosti tohoto dekretu a zavinění pachatele a kromě toho zejména otázku opravných prostředků podle trestního řádu, otázku práva na obhajobu i otázku presumpce neviny. Dále pak měl trestní soud zkoumat další otázky imanentních k trestnímu řízení a k trestnímu právu za dodržování lidských a občanských práv uvedených jak v Ústavní listině Československé, tak v právním řádu republiky Československé.

(www.bohumildolezal.cz)