Zaří 2003

Za popravy bez soudu do nebe neberou

Petra Procházková

Plukovník už není plukovník ani nositel vyznamenání za hrdinství, ani velitel 160. tankového pluku ruské armády, který v Čečensku s pomocí těžké palby vracel život do ústavních kolejí. Je to jen Jurij Budanov, který za únos a vraždu čečenské dívky Elzy Kungajevové dostal deset let. Okolnosti, za kterých ji mučil, zaškrtil a zakopal, jsou známy. Důležitější byly politické důsledky rozsudku. Za vraždu Čečenky byl odsouzen ruský plukovník. Je to, jako kdyby v koloniální Indii za pár facek uštědřených indickému sluhovi poslali za mříže bílého důstojníka britské královny. V očích ruských vojáků bojujících v Čečensku už deváté léto je rozsudek nespravedlivý. Já je chápu. Nespravedlnost ale netkví v tom, že Budanov jde sedět. Hloupé na celé věci je, že Budanov byl podveden. Ve válce přece neplatí zákony, podle kterých se řídíme v míru. Jiný kraj, jiný mrav, řeknete si a nebudete mít pravdu. Není to ani tak krajem a mravem, jako posunem hodnot, ke kterému dojde, když se budete od rána do večera dívat v televizi na sadistické scény. Pouhé vytrhávání nehtů vás pak nedokáže vzrušit ani natolik, že nehty vlastní zatnete do dlaně. Pan Budanov byl potrestán za to, za co byl původně placen, a dokonce vyznamenán. Měl Čečence střílet, snajpery zvlášť. A Elzu za snajperku upřímně pokládal. Jako takovou ji měl zlikvidovat hned a provinil se jen tím, že ji nenahlásil do svodek o úspěších svého pluku při obnově zákonnosti na dočasně nepřátelském území. Jenže tento postup, tedy popravy bez soudu, únosy i kolektivní likvidace možných partyzánů a lidí s nimi sympatizujících při bombardování vesnic, je v Čečensku úředně povolen.

Ruští vojáci i čečenští povstalci se dopouštějí věcí, nad kterými by se jim ještě před pár lety zvedal žaludek. Jak mít za zlé plukovníčkovi, že zastřelil pár "černých vdov", když vrchní velitel ozbrojených sil Vladimir Putin chce všechny neposlušné Čečence "utopit v záchodové míse"? Proč chudák Budanov bude trčet ve vězení, zatímco jeho kolega, pilot bombardéru, který má na svědomí desítky Elz, si dále létá na svobodě? Problém tkví jinde. Odsouzení důstojníka je z pohledu soudců čin hrdinský. Jenže rozsudek nikoho nezastrašil. Změnit všeobecnou atmosféru beztrestnosti lze jedině tím, že se vraždění, hromadné i individuální, prohlásí za nezákonné. Vnutit čečenským mladíkům, již po nocích sní o kariéře partyzána, pocit, že likvidace lidí není úplně nejlepší povolání, přesvědčit slečny, které se cvičí v explodování uprostřed hustého davu, že za tohle do nebe neberou. To se ještě nadřeme.

Nejdřív musíme přesvědčit sebe, že programy podobné tomu, který vymyslela jistá Juanita Kansil, Indonésanka žijící v Praze, je dobré podporovat, abychom si zajistili vlastní bezpečnost. Chce mladé potenciální teroristy převychovávat ještě ve fázi embryonálního terorismu. Chce se k nim chovat slušně a učit je řemeslům, která s podřezáváním hrdel nemají nic společného. V pátek v šest pořádá v evangelickém kostele U Salvátora koncert se vstupným dobrovolným, určeným na antiteroristickou operaci neboli pobyt čečenských dorostenců v Čechách. "Jako by jich tady nebylo už dost," řekla mi pouliční chodkyně, které jsem marně vnucovala letáček. "Vy jste ale naivní," dodala znechuceně. Hned vzápětí se ozvali z kanadského velvyslanectví, že by rádi pár lístků. Protiteroristická koalice "U Salvátora" má tedy už pestré mezinárodní zastoupení.

(LN)