Zaří 2003

Pár odhadů budoucnosti pacifických ostrovů

Ota Ulč

Buďme realisty, vyhlídky to jsou spíš nevalné, pacifická oblast velkou roli ani politickou, ani hospodářskou hrát nebude. Ostrovanů je málo, vesměs na malém prostoru a s pramalým množstvím zdrojů. S koncem studené války a s dalším technickým rozvojem i strategická výhoda končiny povadla. Netřeba vyjednávat a usilovat o zřízení vojenských bází, když interkontinentální rakety mohou z Kalifornie doletět na kteroukoliv asijskou adresu. Odposlech lze zvládnout z vlastního území na Havaji či Aljašce, roli leteckých bází zastanou mateřské lodi, tyto plovoucí ostrovy. S koncem studené války též uvadla pravděpodobnost úspěšného vydírání supervelmoci (tak jak jsem doporučoval v království Tonga) a když Nové Hebridy po získání nezávislosti a přeměny ve Vanuatu začaly koketovat s Castrem a Kaddáfím, inu, ať si poslouží, svět se bude zajímat minimálně.

Z nevýhody být tolik za větrem světa by mohlo vzniknout nepříjemné plus, totiž útočiště a odrazový můstek pro mezinárodní teroristy. Nebo Severní Korea by se mohla začít zajímat a pak by globální pozornosti bylo habaděj. Spíš to je ale plus v podobě turismu. Však právem přibývá zájemců o navštívení končin, pokládaných za "poslední ráj"na této planetě. I do republičky Kiribati, jejímž jediným exportem jsou škeble, již přijíždějí zájemci z České republiky, prozatím jen znační zbohatlíci.

Pravděpodobnější politickou komplikací, než jakou by představoval terorismus, bude dosud stále odkládané řešení osudu francouzských držav. Úplné jejich osamostatnění nepředpokládám, nebylo by k prospěchu té či oné strany, ale k autonomii, polonezávislosti pod patronátem Paříže, to nejspíš pospěje. Výjimkou by mohli být domorodí Kanakové na Nové Kaledonii, občas násilně usilující o zmocnění se celého ostrova.

Separatistické choutky budou nejspíš pokračovat v Bougainville, v Papuánsku, na Gazelím poloostrově. West Irian, tato západní polovina novoguinejského ostrova, se mi jeví jako potenciálně značné jablko sváru. Vláda v Jakartě i v případě značných svých ambicí nebude mít kapacitu zdárně asimilovat tak značnou a přitom divokou oblast.

Nejen separatismus, ale sjednocování by se mohlo uskutečnit v Mikronésii a na ostrovech Samoa, kde jejich nezávislá západní část by se dohodla s východní částí, závislou Americkou Samoou, těšící se značně vyššímu životnímu standardu.

Jakousi hospodářskou prosperitu bych si troufl předpovědět pouze Nové Guineji s jejími zásobami nerostů a ropy. Nová Kaledonie, bohatá jen svým niklem, je příliš zranitelná nepředvídatelným pohybem světových cen. Fidži, kde fyzické rozdělení na část fidžanskou a indickou není uskutečnitelné, by se jakž takž mohlo udržet nad vodou. Větší váhu než export cukru by však měl import turistů.

Jednak turismus jako industrie, jednak využití vlastní suverenity. Tonga získává miliony dolarů z pronájmu prostorů nad rovníkem pro satelitní používání jinými zájemci. Zejména z Japonska mnoho peněz plyne do pokladny mnoha ostrovních států za práva rybolovu v pobřežních vodách. Vanuatu si hodně pomáhá svým přetvořením v onen tax haven, být adresou daní unikajícím společnostem, které s Vanuatu mají společnou jen adresu. Mnozí rejdaři tam registrují svá plavidla. V Mikronésii na Mariannách se výnosnou podnikatelskou aktivitou stal legálně problematický prodej místního občanstvím asijským zájemcům, zejména z Hongkongu. Vláda Marshallových ostrovů přišla s nápadem, jak bez nejmenšího úsilí přijít k velkým majetkům: své vody, v nichž už má na dně spoustu lodí potopených atomovým pokusnictvím, totiž nabídla jako pohřebiště nukleárního odpadu. Organizace Greenpeace tuze zaprotestovala a není mi známo, zda prosadila návrh, aby pacifické státy podepsaly smlouvu zakazující dovoz čehokoliv jaderného.

Republika Nauru s spěšně se blížící perspektivou vyčerpání fosfátů, jediného zdroje své prosperity, se rozhlíží po nákupu vhodného prázdného ostrova k přesídlení národa. Austrálie má takových pozemků habaděj, ale projevuje ochotu pouze k pronájmu, nikoliv k prodeji. Což se Nauranům nelíbí, takže jednání dosud váznou.

Dopad globalizace doléhá i na tolik vzdálené výspy. Ostrovanům se dostává televize, představ o vzrušujícím světě, a zejména mládež má nutkání odjet pryč z jakkoliv scénického, leč přece jenom nudného ráje. Ale není kam, zájemci nejsou vítáni, odliv přetěžko uskutečnitelný.

Není snad člověka, který by aspoň nějaký dopad globalizace nezapuzoval: však ano, MacDonaldi vlevo vpravo, přívaly americké pseudokultury, stačí seznámit se s obsahem nabídek televize Nova, stačí se podívat na programy českých biografů. Poskytnu ale jeden užitečný přínos globalizace: za pobytu v Číně mi domorodci kazili náladu pochvalou, jak že jsem prý pěkně vypasený. Přece důkaz prosperity, on si tučnost může dovolit. Zejména Polynésané jsou mohutní pořízci, se sklonem k obezitě,mnohdy úplní kytovci. Teď ale tamější mládež s přístupem k televizi se začíná shlížet v zahraničních vzorech a štíhlé postavy získávají na popularitě.. A jde se na dietu. S menší váhou pak přibývá víc zdraví, ubývá chorob, bude méně cukrovky. Tedy přece jen blahodárný dopad globalizace.

Nejchmurnější budoucnost lze předvídat Marshallovým ostrovům, oněm nizoučkým atolům. Se zvyšováním průměrné teploty, s pozvolným roztáváním polárních oblastí a zvyšující se mořskou hladinou, již celkem 37 ostrovních států se dostává do nebezpečí, že dojde k biblické potopě, že přestanou existovat a před budovou OSN v New Yorku dojde k podstatnému snížení počtu vlajek dosavadního členstva. Již se zrodilo společenství postižených - Alliance of Small Island States.

Americká studie (United States National Oceanic and Atmospheric Administration) došla k závěrečnému hodnocení Marshallova souostroví jako nevinné oběti globálního oteplování, jeho obyvatestvo bude nutno během třiceti let někam evakuovat. K již značné škále uprchlíků na této planetě tak přibyde kategorie uprchlíků ekologických.