Zaří 2003

Království Beaujolais

Milan Hulík

Jedeme podél řeky Saône dálnicí A 6 z Dijonu na Lyon. Kousek před ním nás z obzoru zdraví temena zelených kopců Monts de Lyon. Odbočujeme na Roanne a okresní silnicí vjíždíme do kraje jiného slavného vína - Beaujolais. Rodí se v malebné krajině plné nevysokých kopců, mělkých údolí, jimž vévodí staré vesničky pyšnící se mosaikami střech a věže roztroušených izolovaných kostelíků. Po nich sklouznou každý den první paprsky slunce, aby nahlédly do údolíček a pohladily vinice, které k nim vzpínají své těžké hrozny. Jsme v kraji Pierre d´or, zlatých kamenů, vápencových kříd s otisky mořských živočichů, kraji, které vévodí zelená a okrová a také v kraji koz a kozích sýrů.

Ligurové, Gotové a Římané již znali zdejší vína a synové Karla Velikého, kteří si v r. 834 rozdělili říši, se již bez zdejších vinic neobešli. Zde na jih od Burgundska je druhá nejznámější vinařská oblast Francie po Champagne. Směrem na sever se mění složení půdy, od vápence přes břidlici až po rozpadlou žulu - není divu, že Beaujolais má tolik chutí! Přesně 12, když pomineme, že znalci poznají i rozdíly z každé sklizně. Beaujolais se píše v množném čísle se “s”, protože jich je právě tolik. Beaujolais je základní označení tohoto vína, které je možno popíjet celý rok a těšit se z jeho aromatické síly a jeho výrazného bouquet s květinovou a ovocnou převahou. Chcete-li jej pít předpisově, pak za teploty 11 stupňů k předkrmům nebo v jakoukoliv hodinu pro potěšení. Nejznámější z nich je Beaujolais nouveaux (Primeur) - „nové“, které celý svět očekává na třetí čtvrtek v listopadu, aby je úderem půlnoci mohl ochutnat. V tuto chvíli se na světě otevře 55 milionů lahví. Tato „nová” vína pocházejí ze 2/3 jejich objemu z oblasti Beaujolais a z 1/3 z Beaujolais villages. Budete-li je pít při teplotě jen o jeden stupeň nižší než „obyčejné” božolé, dočkáte se příjemného ovocného aroma pramenícího z jiskrně červené barvy rybízu nebo třešně. Musí se ale brzo vypít. Vypije se ho 62 milionů litrů. Z tohoto čísla můžeme vypočítat i počet keříků révy, na kterých se miliony urodily. 15 lahví je z 20 keřů. Od února již toto Beaujolais ztrácí svěžest a bujarost. Dalším „množným” vínem z množného čísla “Beaujolais” je Beaujolais villages, které přeložíme jako vesnické božolé nebo ještě přesněji, božolé z vesnic, když slovo “village” je česky vesnice. Tato vína představují 25 % celkové produkce vinic Beaujolais. Vyjádřeno v číslech - 340 000 hl z plochy vinic 6 000 ha. 39 obcí z oblasti Beaujolais má právo používat pro své víno toto označení. V jeho bouquet rozpoznáte chuť černého rybízu a jahod a pro svoji harmonii a lahodnost jej lze pít k nejrůznějším pokrmům, nejlépe k uzeninám a drůbeži, ovšem při teplotě 11-12 stupňů. Jak vidíte, bez teploměru se při konzumaci božolé neobejdete. Jen barbar by přece pil božolé o stupeň chladnější nebo teplejší! Zatímco Beaujolais a Beaujolais villages patří k těm “lidovějším” Beaujolais, mezi znalci jsou vyhlášené Beaujolais Crus. Těch je 10 a reprezentují špičku produkce beaujolais.

„Brouilly” je první z nich Jeho vinice jsou na úpatí hory Brouilly a svými 1 200 ha jsou nejrozsáhlejší z Crus Beaujolais. Jeho vinný šat je temně rubínové barvy, vůně evokuje červené ovoce, švestky, broskve a stopy minerálů. Znalci vám řeknou, že je hutné a vyvážené. Změřte teplotu, zvyšte na 12 stupňů a servírujte pernatou zvěřinu a maso. Ročně se ho vyrobí 73 000 hl z plochy vinic 1 200 ha.

„Chénas” je nejvzácnější víno z Crus Beaujolais. Pil je rád Ludvík XIII. a jeho mušketýři. V Encyklopedii vín jsem se o něm dočetl: “Toto ušlechtilé dobře stárnoucí víno, které je lahodné, má rubínový šat, vypracované tělo s květinovou a dřevinnou vůní, zůstává (zatím) méně známé než jeho bratr z kopců Moulin a Vent. Podávat za teploty 14 stupňů ke kůzlečině, masům s omáčkami a výrazným sýrům.” Plocha vinic je nejmenší, pouhých 280 ha stačí na 15 000 hl.

Chiroubles je nejvýše položená vesnice z Crus Beaujolais, zasazená ve výšce 400 m do žulové půdy do malebného půlkruhu. Podle příručky je toto víno: „lahodné, jemné a elegantní, jeho šat je výrazně červený a vůně mísí pivoňky, konvalinky a fialky.” Je to nejovocnější beaujolais a doporučuje se k uzeninám,drůbeži,bílému masu a předkrmům. Ovšem za teploty 12 stupňů. Vinice jsou o něco rozsáhlejší, 350 ha a průměrná produkce je 20 000 hl.

Côte de Brouilly má zase co dělat s horou Brouilly. Vinice však leží na jejích slunci vystavených svazích a její podloží tvoří žula a břidlice. „Víno je ušlechtilé s purpurovým šatem, vůní čerstvých hroznů a kosatce a k rozvinutí celé své chuťové elegance potřebuje dozrát.” Co k němu zakousnout? Jedině zaječí hřbet, ovšem teploměr musí ukazovat 13 stupňů. Vinic je jen o 20 ha více než u Chénas a stačí na 18 000 hl.

Fleurie, ach Fleurie, jsi prý nejženštější z Crus Beaujolais. Nevím, co může být na vínu ženského, snad oblost láhve, možná jeho vůně a tajemné tušení něčeho vzrušivého, snad ta hebkost, když ruka pod její sukní sklouzne diskrétně po punčošce, to by mohla být Fleurie. Protože zamíří-li ruka výš, jsme už v jiném klíně, v Champagne. Jedině bublinky v hlavě vám to dovolí, jedině bublinky v její hlavě vám to povolí. Vždyť od vína nebylo nikdy daleko k erotice, ostatně právě dějiny Francie by o tom mohly vyprávět. Leč zpátky k našemu vínu. Jeho vinice čerpají vláhu ze žulovité půdy a berou požehnání od Panny Marie z Fleurie, jejíž socha se tyčí na vrcholku kopce a bdí nad vinicemi. “Toto víno okouzluje svou sametovostí, elegancí a květinovými a ovocnými vůněmi:kosatec, fialka,uvadlá růže,černý rybíz a červené ovoce. Na odiv vystavuje krásný karmínový šat.“ K němu si objednejte jedině kýtu “ŕ la beaujolaise”, drůbež nebo bílé maso. Vyrobí se ho 45 000 hl z vinic o rozloze 830 ha.

Juliénas, jeho jméno nám připomíná jména Julien, Jules, Jim a jiné literární postavy. Je to totiž víno intelektuálů a mnoho novinářů o něm vydalo svá svědectví. Toto víno se sice doporučuje ke kohoutu na víně, pernaté zvěřině a drůbeži s omáčkou, ale sklenice s ním se dá postavit i na stolku vedle kávy a nemusí to být ani ve vyhlášeném literárním podniku, abyste se s jeho pomocí mohli blýsknout svými intelektuálními přednostmi. ”Toto živé víno má velmi výrazný rubínový šat a je oceňováno jak mladé, tak po několika letech zrání v lahvi.pochází z jílovité půdy, skýtá štědrý bouquet broskve, červeného ovoce a květinových vůní. Jen pozor na teploměr - 13 stupňů, jinak přitopit nebo na chvilku do studené vody. 34 000 hl a 580 ha.

Morgon, tak toto beaujolais na rozdíl od svých bratrů potřebuje hodně zestárnout. Pak vám svojí vůní bude připomínat peckovité ovoce: třešně, meruňku, broskev a švestku. Roste na vinicích v oblasti lomivých hornin a drolivých břidlic, “má vypracované tělo a okouzluje v ústech svojí zakulaceností”. Co k němu? Maso s omáčkou a zvěřinu při teplotě 13 stupňů. Na ploše 1 100 ha se urodí 64 000 hl.

Moulin a Vent, tento “Pán mezi víny beaujolais” odvozuje svoje jméno od starobylého větrného mlýna, který se vypíná na kopci Romaneche-Thorins. Za své výjimečné kvality vděčí žulovitému podloží s vysokým obsahem manganu.” Jeho šat je tmavě rubínový, víno je vypracované s vůněmi kosatce, uvadlé růže, koření a zralého ovoce.Toto archivní víno se důstojně řadí mezi největší vína.” Dotkli byste se jeho kvalit, kdybyste k němu pojedli něco jiného než červené maso, zvěřinu a pikantní sýry. Samozřejmě při 14 stupních. 650 ha dává 34 000 hl.

Régnié, je nejmladší z rodu Crus Beaujolais, neboť dekret o jeho zařazení mezi tato vína byl podepsán v r.1988. Pěstuje se kolem vesnice Regnié-Durette, která se pyšní dvěma zvonicemi a těmito vinicemi.”Na nich se rodí pružné a dobře vypracované víno s třešňovým šatem fialových odlesků, vůněmi zralého rybízu, malin a ostružin.” Hodí se k bílému masu a teplým předkrmům na smetaně. Tak pozor, nic jiného, snad ještě paštiky. Kolik lahví je asi třeba na 30 000 hl, které vytečou z 630 ha vinic ?

Saint Amour, ach svaté víno, víno lásky. Obě slova jsou v jeho názvu. Je takové opravdu? Nevím, nepil jsem je, ale je prý “jemné, živé a vyvážené s rubínovým šatem a vůněmi třešňovice, koření a rezedy s jemným a harmonickým tělem”. Jeho vinice leží v nejsevernější části Crus Beaujolais v Saône-et-Loire. Při 13 stupních podávat k drobům, drůbeži a pernaté zvěřině. Jeho 300 ha vinic vydá o 1 000 hl méně než stejná plocha vinic “Côte de Brouilly”.

Tak, co jsme se dověděli ? Že “božolé” je světle, jasně nebo tmavě červené, když není rubínové nebo karmínové. A slyšeli jste už, že perlou území beaujolais je tzv.”Bílá perla”, bílé beaujolais! “Je to magické, nečekané a lahodné víno, které je stále více oceňováno pravými znalci. Je vyráběno z odrůdy Chardonnay, uvolňuje jemné vůně bílých květů, které se harmonicky snoubí s mírnou citrusovou a ovocnou ušlechtilou vůní.” Vyrobí se ho “jen”

13 000 hl z vinic o ploše 210 ha. Jak to, že jedna modrá odrůda dává víno dvou barev? Vysvětlení je jednoduché, šťáva je bílá a barva se dostává ze slupek.

K čemu jej pít ? Kdykoliv na něj dostanete chuť! Ovšem vždy při teplotě 10 stupňů. Teprve po napsání této kapitoly jsem pochopil své vinařské barbarství, když jsem si při poslední návštěvě Paříže, právě onen třetí čtvrtek v listopadu, koupil hned v pátek “Beaujolais nouveau” a vypil je krátce na to v hotelu. Ani se mi to nechce přiznat - přímo z láhve a bez teploměru! Chutnalo mi však výborně!

Protože jedeme do Vichy, tak jen přetínáme území Beaujolais. Území samo začíná asi 10 km pod Maconem v departmentu Rhône. Je to relativně malá oblast dlouhá 60 km a široká 12, která se rozprostírá přes hřbety kopců, které hraničí s údolím Saôny. Tato oblast se dělí do dvou subregionů, severního a jižního. V tom prvním se vyrábí to lepší, oněch deset cru a beaujolais villages. Jižní část je domovem obyčejného beaujolais, t.j. bílého, červeného a rosé. Z jaké révy? Jen na 2% vinic je vysázena réva Chardonnay, ze které je potom ono vzácné bílé Beaujolais. Zbytek vinic je osázen odrůdou Gamay. Z té je ona trocha růžového a pak už jen červené. Tohoto “obyčejného” se vyrobí 620 000 hl z celkové plochy vinic 10 000 ha.

Nevím, nakolik je reklamní kampaň na beaujolais, vedle šampaňského, největší ze všech vín ve Francii, příčinou obliby tohoto vína, vždyť ve Francii se rodí jistě víno lepší a vyhlášenější, ale s beaujolais to bude jako s každou slavnou značkou. Teprve, když ji máte, tak někam patříte. Na rozdíl od mercedesu, BMW nebo porsche však beaujolais tolik nestojí a třetí čtvrtek v listopadu si můžete být jisti, že jste ten den pili víno s králi, ministry i filmovými hvězdami. V tom je beaujolais nejdemokratičtější ze všech vín.

Z révy Gamay se vyrábí ještě další vína, která jsou považována za satelity beaujolais. Je to Coteaux du Lyonnais, které má i bílou verzi, Côte Roannaise a Côtes du Forez. Platí o nich to samé, co o mateřském vínu. Jsou to lehká a plná vína s výraznou ovocnou chutí u kterých má teploměr ukazovat 12 stupňů.

Protože naše cesta královstvím Beaujolais nepovede více než 20 km, nemůžeme projet jen tak. V předposlední vesnici zastavujeme na odstavném parkovišti. Je nad silnicí, s kamenným stolem a kamennými lavicemi a máme odsud výhled nejen na „village“, ale i na terasovité vinice na svazích vůkol ní. Obtáčejí ji jako zelenohnědí hadi, kde okr tvoří odkrytá půda a zeleň keříky vinné révy. Protože nemáme malířský stojan, plátno a barvy a fotografie by byla příliš kýčovitá, snažíme se malebnou scenérii uložit do paměti. Při jejím ukládání vidíme, jak nám někdo kyne od bílého statku pod námi. Zamáváme také, ahoj Francie, ale ruka Francie již nemává, ale zřetelně nám naznačuje, abychom přišli blíže. Samozřejmě, také nás to mohlo napadnout, vždyť je tam nápis jako vrata. Jen o něco menší, aby se na ta vrata vešel. DEGUSTATION. Abychom tedy neurazili, zamykáme auto zmačknutím alarmu a to nám na ochutnání ještě zabliká. Bonjour, ca va a už jsme ve sklepě. Oči starého sedláka ve vrásčité opálené tváři se smějí, když se dovídá, že ve sklepě nemá Boše, ale Čechy. Prenez et buvez a jen mává rukou, když namítám , že jsem řidič. Jste přece ve Francii, říká, ta sklenka je na přivítanou s krajem Beaujolais a ta druhá na rozloučení s ním. Vím, co musím. Beru 4 lahve, ta pátá je prý cadeau, byť určitě započtená. Co k tomu budu muset jíst, se starám, když láhve ukládám do auta. Jakou slavnou značku mám a otáčím láhev v ruce. Beaujolais, nic jiného na etiketě nestojí. Nedělám si tedy starost, i s českým turistickým salámem a tatrankou chutná magnifique! S touto česko-francouzskou svačinou se prozatímně loučíme s krajem, který je mezi francouzskými vinařskými, tím druhým primeur!

Našimi dalšími mezicíli jsou nyní Tarare a pak Roanne. Jedeme do městečka - lázní, které, jak za hodinu zjistíme, nám budou tolik připomínat Poděbrady. I to jméno zní příjemně, kdyby ovšem mu historie druhé světové války nedodala hanebnou příchuť kolaborace - Vichy. Ale proto tam také jedeme. Druhá světová válka dala proslulost mnohým jménům. Jen tři z nich se však staly “slavnými” synonymy kolaborace a hanebné zrady. Nor Vidkun Quisling, Angličan “lord Haw-Haw” (William Joyce) a jméno lázní Vichy. Vichystický stát, vichystický režim a vichystický vůdce - maršál Pétain, představují pojem - terminus technicus, za kterým se skrývá všechna hanba a neštěstí válečné Francie.

Vichy označuje průvodce Michelin za královnu francouzských lázní. Se svými parky a termálními prameny se rozprostírá v údolí L‘ Allier. Prameny a městečko byly známé již v době antiky a mondénní proslulost získaly za Napoleona III., za kterým sem přicházeli tehdejší francouzští VIP. Ještě před ním spojil své jméno s Vichy král Jindřich IV., který nechal městečko přestavět do tehdejšího moderního urbanistického stylu a poslední slavnou postavou byl až maršál Pétain, jako představitel nového kolaboračního a Němcům loyálního režimu, který zde měl sídlo od 12.7.1940 do 20.8.1944. Nepodařilo se mi dosud nikde zjistit, proč zrovna Vichy, malebným lázním, bylo určeno, aby jejich hezké jméno dostalo tak pejorativní zvuk. Proč si Pétainův režim vyvolil za svůj hlavní stan právě je? Po kapitulaci Francie dne 22.6.1940 předal parlament plné moci 10.7.1940 maršálu Pétainovi, který ve funkci loutkového prezidenta reprezentoval “samostatnou” jižní část neobsazené Francie, když Hitler obsadil její severní část. Předsedou jeho vlády byl Pierre Laval, další temné jméno tohoto smutného období dějin Francie. Muž, který sehrál svoji roli i při zániku Československa a který byl po r.1945 popraven. Kvůli ochromení z předchozího pokusu o sebevraždu musel být zastřelen sedě na židli. Tito muži se tedy stali politickými lázeňskými hosty ve Vichy a jejich zrada připravila tyto lázně o jejich dosud počestné jméno. Vichystický kolaborační režim se zaštítil novými hesly: “La Révolution nationale”, “Travail, Famille, Patrie” (Práce, rodina,vlast), aby čelil popularitě prostého lotrinského kříže, který v ruce držel generál de Gaulle a jeho Svobodní Francouzi.

Po vjezdu do městečka a několika kupodivu správných odbočeních, zastavujeme u krásného obloukovitého secesního pavilonu. Zastřešuje pramen Célestins. Zastřižené trávníky kolem něj s květinovou výzdobou (jen ty květinové hodiny z poděbradské kolonády chybí) napovídají, že lázně budou krásné. Na srdce jsou tedy nejen Poděbrady, ale i Vichy! I ta voda z pramene chutná stejně. Natáčíme ji do všech lahví a kanystrů, abychom aspoň napraveným zdravím zaplatili ten benzin za cestu sem. Podobu s Poděbrady navozuje i řeka, která naproti pramenu teče. Další pavilóny a kryté kolonády s množstvím litinového květinového dekoru reprezentují typickou lázeňskou architekturu druhé poloviny 19.století. Velké kasino s impozantním schodištěm, balustrádami a dvěma velkými ciferníky hodin na postranních křídlech, galerie “Napoleon” pyšnící se rovněž krajkovím z litiny, bílé kulaté pavilónky s jednotlivými zřídly už více připomínají Mariánské Lázně. A také slavný francouzský film Minulé léto v Marienbadu, jehož některé scény byly natočeny právě zde. Nejkrásnější je ve Vichy ale Le hall des sources. V Hale pramenů je kromě kohoutků v modře vykachlíkovaných bazéncích, z nichž si hosté odebírají léčivou vodu i nádherná květinová výzdoba včetně malých stromů. Lavičky v této “botanické zahradě” skýtají pohodu a potěšení očím. Pomalu začínám chápat, proč se stalo Vichy hlavním městem “Jižní Francie”. Tady se to kolaborovalo! Dokonce tak, že se možná zapomínalo i na ty konce, které přijdou. Ale přesto, je tady nějaká památka na tu kolaboraci ? Nějaký Palác zrádců nebo aspoň pamětní deska připomínající, že Lavalova vláda zasedala zrovna v této budově? V nejbližší trafice, kde kupuji pohledy Vichy se snažím dopátrat této místní historie. Prodavač kroutí hlavou, „non, je ne croix pas”, o ničem neví. Znám to, Francouzi neradi mluví o těchto věcech, vždyť i v “Dictionaire historique”, kde jsem si nalistoval heslo “Vichy” se nepíše o dnu 22.6.1940 jako o dnu kapitulace, ale jako o l‘ armistice, tedy o dnu příměří. I když jsme nenašli to, co jsme hledali, prohlídka Vichy stála za to. Nejen u nás, ale i zde mají krásné lázně. Obracíme auto směrem zpět na Lyon. Těší nás, že se zase budeme vracet doménou Beaujolais. Vždyť jsme na jedno místo zapomněli. Na jedno městečko, kde se zastavil literární čas. Takový zastavený čas je vždy svědectvím o knize, která se stala legendou. V našem případě jde o slavný humoristický román Zvonokosy. Pod tímto českým překladem se skrývá jméno CLOCHEMERLE. Tam musíme a tam si také musíme odskočit na WC. Vždyť jeho stavba na náměstíčku v tomto městečku je námětem této knihy.