Zaří 2003

Irák a nutná přestavba US Army

Tomáš Krystlík

Některé události v iráckém tažení Američany překvapily, ale větší potíže jim neudělaly, neb vojenské jednotky byly enormně pružné - například když druhý den války bylo zřejmé, že druhá, severní fronta pro obstrukce Turecka nevznikne. Překvapující bylo, že irácká armáda včetně vyhlášené Republikánské gardy a ozbrojení fiddajíni se sami o sobě rozpustili.

Odhaduje se, že mezi obyvatelstvem zůstalo několik set tisíců palných zbraní. Nevyšel ani psychologický efekt osvobození zpod Saddámovy krutovlády, vnějšně prezentovaný svrháváním diktátorových soch. Někde Američany vítali, jinde, hlavně tam, kde strana Baas měla silné pozice, nikoli. Nejhlasitěji dnes požadují odchod Američanů ze země šíité, zřejmě podporovaní z Íránu. Poválečné útoky a sabotáže byly asi předem naplánovány. Zjistilo se u nefungujících rozvodů pitné vody a ropných zařízení, že jejich destrukce nelze přiřknout plundrujícím davům, protože byly udělány vysoce odborně. Dočasná (a naplánovaná) ztráta starožitností z bagdádských muzeí měla sugerovat světu bezohlednost Američanů vůči kulturním statkům. Vykrádání přeplněných nemocnic před objektivy televizních kamer, útoky na energetické uzly a ropná zařízení nelze připsat na konto prostých obyvatel, za tím se skrývají organizované akce. Že se nedaří obnovit infrastrukturu v zemi, pouze zčásti padá na vrub běžným vlivům.

To vše zmožňuje USA snížit počet svých vojáků v Iráku. Mají jich tam 146 tisíc a ne 50 000, jak jich tam podle původního plánu Pentagonu dnes mělo být. Každý den si guerillové útoky vyžádají život průměrně jednoho amerického vojáka. A konec je v nedohlednu. Navíc nemá americké vojáky v podstatě kdo vystřídat. US Army má v Iráku 133 tisíc vojáků z celkových 146 000, dalších 34 000 v Kuvajtu, což je polovina jejího aktivního stavu. Aby vojáky svých jednotek mohla US Army vystřídat, musela by sáhnout k drastickým opatřením: povolat záložníky a mobilizovat jednotky Národní gardy ve větším rozsahu, než tomu bylo za války v Perském zálivu v roce 1991. Zatím byl plánovaný turnus prodloužen ze šesti měsíců na jeden rok a prezident Bush povolal do čela štábu US Army penzionovaného generála Petera J. Shoomakera, který má zvládnout největší reformu pozemních sil USA v celé jejich historii.

Nedostatek vojáků na vystřídání je asi zřejmě příčinou posledního zlepšení vztahů mezi Německem a Bushem - s dvěmi divizemi mezinárodních sil v Iráku se již v plánech Pentagonu napevno počítá navzdory faktu, že chybí posvěcení od OSN. Nevyjde-li to, budou muset američtí vojáci setrvat v oblasti Perského zálivu bez vystřídání, což by zvýšilo značně nespokojenost jejich i rodinných příslušníků.

Ministr obrany Rumsfeld, pro kterého jsou tankové bitvy dávnou minulostí, si přeje snížit stav všech branných složek, zpružnit a urychlit jejich nasazení. Místo převahy v materiálu má nepřítele deklasovat převaha v rychlosti, pohyblivosti a v komunikační technice. V tom bude mít v Shoomakerovi podporu, neboť dříve velel specielním jednotkám a připravoval armádu na války v 21. století. Jednotky US Army by měly být na celém světě přeskupeny, vysunuty blíže ke krizovým oblastem, radikálně zmenšeny s tím, že v krizovém případě by byly letecky posíleny bojovými jednotkami během několika málo dnů. Základny v Německu, Japonsku a v Jižní Koreji by měly zůstat beze změny.

Ve všech branných složkách nechal Rumsfeld vytipovat na 300 tisíc vojáků, kteří mohou být nahraženi civilními zaměstnanci - oněch třistatisíc vojáků by pak posílilo bojové jednotky. Vojenská doktrína USA vychází nyní z premisy, že největší nebezpečí pro bezpečnost Spojených států představují nestabilní státy a teroristé a nikoli jasný soupeř jako kdysi Sovětský svaz.

P. S. Naštěstí není českým antiamerikanistům a národovcům známo, že Donald Rumsfeld je původem Němec.