Zaří 2003

Jak Američané vidí Evropu

Jiří Loewy

Aktivní politik, zejména pak státník, bývá zdrženlivý, diplomatický a umí držet emoce na vodítku. Svým sympatiím nebo i jejich opaku dává průchod zdvořile, byť i k jejich vyjádření disponuje širokou škálou prostředků. Publicista-komentátor ve svobodné zemi zpravidla takové ohledy na bonton brát nemusí. A vůbec žádná omezení si neukládá populární americký publicista Ralph Peters, bývalý důstojník americké armády a úspěšný autor šestnácti knih, jehož nejnovější práce nese název Beyond Terror: Strategy in a Changing World. Strategie, jaké vyžaduje měnící se svět, bývají také námětem jeho komentářů. Peters se nedávno obořil na váhavé Evropany, zejména na Němce a Francouze.

"Mysleli jsme," napsal Peters, "že jste dospělí, ale z naší strany Atlantiku vypadáte jako zhýčkané děti. A vaše nedávné výlevy vzteku přiměly Velkého otce Ameriku, aby vás vysadil na schodech strategického sirotčince." Škoda, která vznikla sporem mezi USA a těmi, jejichž slovní zásoba se náhle ztenčila na Nein a Non, bude sice opravena, ale jenom na povrchu, míní Peters, ve věcech společného zájmu budeme i nadále spolupracovat. Nastal čas rozvést naše dlouholeté manželství z rozumu. Jestliže USA nyní ignorují Evropu ve věcech strategického významu, znamená to, že se konečně osvobodí "od neúspěšného modelu evropské diplomacie, který světu nadělil tolik strašných válek a nepoužitelných hranic (...). Vaše krvavá, prohnilá pravidla mezinárodního systému nebudeme dále uznávat, vytvoříme si pravidla vlastní. Mnohá z našich nových pravidel se vám budou zajídat," konstatuje se vzácnou upřímností.

O spolkovém kancléři Schröderovi říká: "Věděli jsme už dlouho, že to je politický šarlatán, ale jeho demagogie a amatérská neschopnost předvídat následky svého pořvávání nás přece jen překvapily. (...) Jeho oportunistický antiamerikanismus se honil jenom za efektem, bez podstaty a skutečného přesvědčení. (...) My Američané jsme překonali rasismus, který rozežírá Německo a Francii. Čekáme na to, kdy v Berlíně potkáme tureckoněmeckého Colina Powella a v Paříži Condoleezu Riceovou senegalského původu. (...) V Americe jsou mezi námi lidé, kteří přežili holocaust, i bývalí vojáci, kteří otevřeli brány Dachau. Byli a jsou to naši otcové, naši učitelé a naši sousedé. Divíte se, že je nám vaše rétorika odporná?"

A na adresu Francouzů: "Prezident Chirac a de Villepin se osvědčili jako jedno z nejneschopnějších spřežení v dějinách diplomacie, dva opilí u kormidla mezinárodní politiky. Udivuje nás, že Francouzi uvěřili, že mohou diktovat Washingtonu. Litujeme, ale Galie neporoučí Římu." O Bushovi: "Nehlasoval jsem pro George W. Bushe. Ale po 11. září jsem byl rád, že je naším prezidentem. Kdyby byl v Bílém domě seděl Al Gore, byl by jednal ve stylu Evropanů a svolal komisi, aby vyšetřila, čím jsme si přivodili tu katastrofu. Prezident Bush vedl otřesený národ k uvážlivým, pečlivě promyšleným skutkům, které zlomily vaz jedné teroristické organizaci po druhé a vyhnaly z jedné země reakční teokracii, z jiné krvavou diktaturu. A Amerika ještě není hotova. Nebudeme následovat evropský systém, podle něhož si mohou diktátoři uvnitř hranic dělat, co chtějí. (...) Srebrenica byla evropský model, Bagdád je náš." Evropané rádi zdůrazňují, že prezident Bush je Texasan, a ty není radno provokovat. Je jim dokonce jedno, kde leží Evropa, píše Peters a uzavírá: "Teď jsme všichni Texasané. Nenechali jste nám jinou volbu."

Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung uveřejnil 15. 5. Petersův esej v plném rozsahu německy. Myslím, že by měl být přeložen do všech evropských jazyků. Ne každý americký komentátor hovoří tak otevřeně a bez okolků. Není to dikce Colina Powella ani Henryho Kissingera. Ale je to postoj, jenž není v USA nijak osamocený a který bychom měli znát.

(LN)