Zaří 2003

Odmítnutí uchazeči

Jiří Loewy

Před sto lety, 19. června 1903, zakládá policie v Bernu nový svazek. Je věnován mladému levičákovi, který utekl z Itálie do Švýcarska, aby se vyhnul vojně. Dvacetiletý radikál má učitelský diplom. Protože ale své povolání vykonával doma jenom rok, nejeví o něho švýcarské školství zájem. Je tedy nezaměstnaný a tře bídu; občas přidává zedníkům. Pak se na něho usměje štěstí: obchodník vínem v Lausanne ho zaměstná jako poslíčka. Ve volném čase dochází na univerzitu. Studuje politickou literaturu, zvláště díla Marxe a Engelse. Po několika letech se vrací do Itálie, odslouží si vojnu a vyučuje pak na základní škole v Terstu. Jenže rakouskouherské úřady ho roku 1909 vypovídají jako extremistu. Uchyluje se tedy do Forli, kde vydává socialistické noviny. Život radikálního novináře není snadný: v letech 1911-15 musí jedenáctkrát za mříže. Před devadesáti lety, v roce 1913, vychází v nakladatelství Podrecca e Galantara jeho práce "Giovanni Huss il Veridico" (Jan Hus, hlasatel pravdy). O Husovi píše s nadšením. V úvodu říká: "Odevzdávaje tento spisek tisku, přál bych si, aby v čtenářově nitru vzbudil zášť k duchovní i světské tyranii jakékoli formy, ať teokratické, či jakobínské." Historik Renzo de Felice věří, že se autor s Husem ztotožňoval a spatřoval v něm svůj mravní vzor. Obdiv k Čechům projevuje ale i v románku "Claudia Particella", kde za jednu z postav zvolí "Čecha, schopného udržet tajemství iza nejtěžšího mučení".

Když vypukne světová válka, podepisuje protiválečný manifest Socialistické strany Itálie (PSI). Už v říjnu 1914 ale přechází do tábora šovinistů a agituje pro vstup Itálie do války. Když je proto vyloučen z PSI, zakládá nacionalistický deník "Popolo d'Italia". Za války opět propuká jeho pročeské nadšení: píše vřelé oslavné články o československých legiích. Ještě i po letech, už jako fašistický diktátor, obdivuje Benito Mussolini prezidenta Masaryka, který je - stejně jako on sám - synem vesnického kováře. Vzdělaný Mussolini opovrhuje Adolfem Hitlerem, přesto se stává jeho spojencem. Podílí se na mnichovském rozbití Československa. Strhává Itálii do války po boku nacistů. A je 28. dubna 1945 popraven partyzány i se svou milenkou. Víme, že historie nezná "kdyby". Přesto buď tež dovoleny dvě otázky: Jak by se byly vyvíjely dějiny Evropy, kdyby švýcarské školské úřady nabídly před sto lety mladému Italovi přiměřené zaměstnání? A kdyby Umělecká akademie ve Vídni neodmítla pro nedostatek talentu roku 1907 (a znovu o rok později) uchazeče Adolfa Hitlera?

(LN)