Zaří 2003

Zbavte se mindráků

Jiří Loewy

Kam asi se poděli všichni ti sebevědomí, aktivní, činorodí lidé, ta spousta českých Baťů velkých, středních i docela maličkých? Zmizeli. A místo nich se Povltaví i Polabí hemží elementem malověrným, zapšklým, zamindrákovaným, ubrečeným. Pán, kterého jsem vždycky obdivoval, protože bývá vtipný, duchaplný a skvěle válí na banjo, velice mě zklamal svým tristním pohledem na svět. Vyjevil totiž v LN z 31. 5. tuto chmurnou vizi evropské budoucnosti: "Už vidím Němce, jak vítají s otevřenou náručí levné dělníky z východu, už vidím Francouze, jak se budou tvářit, až jim budou nenávidění Němci skupovat na Riviéře jejich kavárničky, hotely, kasina, nejhezčí vily..." Těch "levných" dělníků z Polska (a zčásti i z Čech) vstřebalo Vestfálsko už kolem roku 1860 přes dva miliony. Stačí nahlédnout do telefonních seznamů v Dortmundu: samý Wawrzionok, Kwiatkowski a Zarzycki, živel dávno integrovaný. Na území Německa dnes žije skoro dvacet milionů lidí, kteří se narodili jinde: čtvrtina obyvatelstva! Ti "nenávidění Němci" mají už dávno, pane Mládku, všechny možnosti, aby skoupili Riviéru francouzskou i italskou. Kupodivu je to nenapadlo. Zato se na Riviéře (stejně jako v Karlových Varech) zakupují Rusové, žádnou EU k tomu nepotřebují. A Italové prý už vlastní půl Václavského náměstí. Nu a? Odvezou snad svatého Václava do Palerma?

Ach kdeže loňské sněhy jsou, kdy ještě česká podnikavost nesla skvělé plody v Kanadě, v Indonésii, v Jižní Africe? Teď se stalo módou brečet na vlastním funuse, remcat a stěžovat si na svět a na dnešní mládež. A ovšem na bruselské byrokraty, ač je jich na ten ohromný kus Evropy třikrát méně nežli těch našich vlastních na 78 884 km čtverečních. Pracoval jsem osmnáct let v holandsko-německém koncernu. Poměr sil byl zpočátku vyrovnaný. A dodržovala se přísná regule, že holandský ředitel musel mít německého náměstka, a naopak. Zákopové boje o moc trvaly dlouhé roky. Ale nakonec s převahou zvítězil ten silnější, dravější, podnikavější. Což byli Nizozemci. Nikde totiž nestojí psáno, že musí vyhrát početnější, větší a bohatší. Dnes už ten koncern Holanďané spolkli s kůží i chlupy. Tak se dali dohromady se Švédy. Teď pro změnu těm seveřanům ukrajují kompetence pláteček po plátečku, metodou krájení eidamského sýra. Mají na to dlouhý dech, nelitují se, nechybí jim přirozené sebevědomí svobodných lidí. Jsou prostě takoví, jací i Čechové bývali. Takoví, jakými se i Češi mohou opět stát, jestliže se v EU konečně zbaví komplexu malosti.

(LN)