Zaří 2003

Jakého máme prezidenta?

Emanuel Mandler

Fotografické a televizní záběry z nádvoří Fakultní nemocnice, v níž odpočíval a léčil se prezident republiky, nevzbuzovaly radostné pocity. Naše zdravotnictví nemá dost prostředků na to, aby dalo do patřičného pořádku exteriér staveb josefínské architektury; jaké se asi uvnitř těchto starých budov může dostat léčebné péče hlavě státu? Odpověď pochází přímo z prezidentových úst a je překvapivá. Léčebné péče, říká Václav Klaus, se mu dostává až přespříliš. Mělo by se s ním zacházet jako s každým jiným pacientem, je přece občan jako každý jiný.

Ponechme stranou, že takovou žádost, byť byla pronesena z úst prezidenta republiky, těžko budou lékaři a zdravotnický personál respektovat a všimněme si porovnání, které udělal – jeden vědomě, jiný jen v podvědomí – každý z nás. Týká se léčby minulého a nynějšího prezidenta. Tomu minulému nebyl dost dobrý ani takový odborník jako prof. Pafko, zval si do Prahy rakouského specialistu, ve střešovické nemocnici si nechal vytvořit apartmá, kdežto nynější prezident je skromný – jako nějaký pan Novotný z Novákova Brodu.

To samozřejmě není všecko. Bývalý prezident byl zatěžkán planetárními starostmi, a to doslova, protože cítil a požadoval od nás planetární odpovědnost. Tím se čím dál tím víc dostával do jakéhosi prezidentského ghetta, protože planetární odpovědnost požaduje tak jeden z deseti tisíc. Čím menší měl Václav Havel ohlas doma, tím větší získával ve světě. Potvrzuje to nevídaná řada poct, čestných doktorátů a vyznamenání, korunovaná nyní nejvyšším vyznamenáním Spojených států. A zatímco byl přijat G. W. Bushem k půlhodinovému osobnímu rozhovoru, Václav Klaus na schůzku s prezidentem USA stále ještě čeká. Pokud si však Havlovi ctitelé domnívají, že české obyvatelstvo tyto pocty vzrušují, pak se mýlí.

Vraťme se však k čekání na přijetí u prezidenta Spojených států. Jak by Václav Klaus nebyl v nemilosti, když se vyslovil proti americkému zásahu v Iráku. A to dosti ostře Učinil to ovšem ve shodě s postojem většiny lidu. Proti tomu exprezident připojil svůj podpis k těm, kteří žádali od Evropy podporu amerického zásahu.

Přejdeme-li po špičkách Klausovo veto zákona o zvýšení daně z přidané hodnoty na 22 % (ostatně je v té věci nepochybně v právu), dospějeme přes jeho účast na lidových zábavách až k neodbytnému úsilí o vytvoření národní jednoty v otázce uchování výsledků druhé světové války a Benešových dekretů. Zejména v této otázce odpovídá jeho snažení tomu, co požaduje většina obyvatelstva. Na rozdíl od bývalého prezidenta, který koncem svého funkčního období byl v této otázce více než vlažný.

Máme tedy prezidenta lidového. Víme to a povídáme si o tom. Jedni to považují za kladnou stránku je působení v nejvyšším úřadě, druzí za zápornou. Jenže v demokratickém režimu není dost dobře možné, aby prezident nebyl lidový. Volil by ho někdo v příštím volebním období? Ale nejde jen o to, on přece především nás všechny reprezentuje. Na druhé straně – je lidovost, kterou předvádí současný prezident, ta pravá? Odpovídá tomu, co stát a národ potřebují od hlavy státu? Člověk nemusí být moralista, aby neviděl celkovou (nejen mravní) postkomunistickou spoušť, s níž se musí celá společnost vyrovnávat. Týká se hospodářství, mezinárodních vztahů, vnitřní politiky, mediální sféry. Celkový přehled o tom všem dokáže sice jeden z nás mít, ale jen v hospodě, protože v životě má jiné starosti. Prezident republiky by měl být tak uvážlivý a moudrý, aby takový přehled měl a aby se dokázal vyjádřit k nejrůznějším řešením i pseudořešením také jinak než ve shodě s většinovým názorem. Měl by přece pečlivě vážit, s jakými názory většiny veřejnosti souhlasí, a naopak, v čem musí být o krok před námi. Rozhodně by měl získat a udržet si odstup od politiky a světových událostí. Jinak řečeno, měl by nám být vzorem, zvláště když od Masaryka si národ navykl na víceméně monarchistický nimbus, který prezidenta obklopuje.

Máme tedy lidového prezidenta, prezidenta, který zatím dokázal zdařile vytvářet zdání lidovosti, a zvyšovat tím svou prestiž. To je ovšem samo o sobě hodně málo, jde-li při tom o víc, než aby se Václav Klaus mohl stát prezidentem i na příští funkční období.