Zaří 2003

Nacionalismus nemusí být nevinný

Emanuel Mandler

Jakub Patočka v článku, který originálně nadepsal „Junge Front HEUTE“, navrhuje tabuizovat jemu nepříjemné názory Bohumila Doležala. Už z titulku pochopíme, že Patočka chápe MF DNES jen částečně jako český časopis. Pavel Tigrid právem označil tyto a další argumenty pana Patočky za vlajkařské (například námitku, že Doležal uvádí výrok o „obludném“ holocaustu „v závorce“). Nicméně v tažení, které započal pan Patočka, pokračuje 11. srpna v Literárních novinách Jan Šícha. Hned v první větě svého článku „Narušitel smíru“ píše, že Jakub Patočka „napadl redakční politiku „česky psaného deníku MF DNES“ (autor vtipně naznačuje, že MF DNES není tištěna kupříkladu ázerbájdžánsky). Jak je patrné z obsahu článku, souhlasí Jan Šícha s Patočkou, který „označil část názorů stálého komentátora listu (pozn.: kritiku vyhnání Němců) jako extrémní a navrhl je dále netisknout.“

Nebudu s p. Šíchou polemizovat o vyhnání Němců. Jde mi o jeho obhajobu Patočkova stanoviska, že „část názorů“ stálého komentátora (Doležala) je extremní, a proto, soudí Jan Šícha, „podle toho se s tím má zacházet“. Oč přímo jde, pochopíme ze slov Jakuba Patočky: „Kdyby Bohumil Doležal poučoval Čechy o jejich vinách v nějakém bulletinu Vlajka či Antivlajka…vycházejícím v nákladu pár set kusů, bylo by to přiměřené. Ale vydavatel Mladé fronty DNES, už proto, že je německý a největší český, má povinnost takovéto psaní na svých stránkách vůbec nepřipustit. /zvýraznil E.M./“ (Junge Front HEUTE, Literární noviny 28. července 2003). Jakub Patočka se tedy z pozic výrazného českého nacionalismu připojuje k těm našim autorům, kteří mají zato, že veřejnost se o názorech jejich oponentů nemá dozvědět. „Nesouhlasím s Tebou, tedy nejsi“, dalo by se s nadsázkou vyjádřit toto stanovisko, podle něhož se vyjadřuje Jan Šícha a další nesmiřitelní národovci. Jde o déletrvající snahu potlačit svobodu projevu, kterou, zaplaťpánbůh stále ještě máme a bez níž by demokracie byla pouhou fraškou.

Kdyby nebyla, nemohli bychom nic namítat ani proti zcela zvláštním nacionalistickým argumentům. Jako kupříkladu proti připomínce Jana Šíchy k jednání s politickou reprezentací sudetských Němců, „jejíž stanovy odporují české ústavě“. Chtěl by snad p. Šícha zamezit jakékoli jednání s reprezentanty institucí, jejichž „stanovy“ nejsou v souladu s českou ústavou (například s Čínskou lidovou republikou)?

Diskuse o svobodě projevu probíhají v době, kdy nakladateli Zítkovi opět soud vyměřil podmínečný trest na svobodě za to, že vydal česky u nás zcela neškodný Mein Kampf. Zřejmě se před tažením proti svobodě projevu budou muset mít na pozoru všichni vydavatelé a všichni autoři. Zejména ti, kteří kdy měli něco společného s nějakým Němcem.

(LN)