Zaří 2003

Úvod do studia trpaslíků

Václav Cílek

Když se před třinácti lety objevili v příhraničních stáncích na cestě do Německa pestrobarevní trpaslíci, málokdo si pomyslel, že obchodování s tak podivným artiklem by se mohlo udržet do příštího tisíciletí. Němečtí turisté však ony pestrobarevné tvory z šedavé, poměrně křehké umělé hmoty nakupují vytrvale dodnes a nezdá se, že by svou vášeň chtěli nějak krotit. Je to skutečně zvláštní: proč si je kupují právě Němci? Proč podobná trpasličí shromaždiště neznáme třeba z maďarské hranice? Anebo naopak, proč Češi nevozí trpaslíky třeba z Polska?

Podíváme-li se na celou věc důkladněji, zjistíme, že většina trpaslíků má červenou čepičku a vypadá jako klasičtí horničtí trpaslíci od Walta Disneye. Postupným vývojem trhu se diverzita plastikových bytostí na tržištích zvětšuje, ale horničtí trpaslíci stále ještě převládají. První hypotéza by tedy mohla znít, že Němci kupují trpaslíky, protože to jsou Sasové, kteří mají úzký vztah k hornictví. Tím přecházíme z oblasti vztahů kýč – umění do kulturní antropologie.

Podobně jako historikové rozlišují velkou a malou historii, můžeme hovořit o velké a malé mytologii. Velká historie je např. historie první světové války, malá historie je životní příběh Josefa Švejka. Velká mytologie se týká milenek Diových nebo kosmologických mýtů. Malá mytologie se však zabývá vodníky, rusalkami či právě malým národem, jak trpaslíkům říkají Angličané. Propojením obou typů mytologií pak vznikají tak oblíbené příběhy, jako je například Pán prstenů.

Původ trpaslíků sahá hluboko do pravěku k ochráncům domácího krbu. V dobách ještě předantických lidé věřili, že dům, ve kterém ještě nezemřel hospodář, není zcela šťastný, protože teprve respektovaný předek se mohl stát ochráncem rodiny. V archeologickém záznamu této víře odpovídají pohřby pod podlahou domu. Mrtví zůstávali s živými, měnili se na ochranné bytosti a někdy se objevovali jako hadi, jindy jako malí lidé.

Bude dobré připomenout, jaké druhy trpaslíků vlastně známe. Trpaslík je tři pěsti vysoký muž, podobně pidimužík je bytost měřící jednu píď. Skřet je název převzatý z němčiny, kde správně zní Skrat. Severští trolové byli původně před rokem 1000 obři, kteří umřeli, a z červů či hadů v jejich těle teprve vznikli trpaslíci. Mnoho slovanských trpaslíků vystupuje rovněž v podobě hada. Zdaleka nejrozšířenějším typem malé bytosti jsou dědkové čili, jak bývali u různých Slovanů nazýváni, krasnoludci. Hornický permon je vlastně obdoba německého Bergmanna a podobně perkajst je ve skutečnosti Berg Geist. Trpaslíkům rovněž vděčíme za názvy dvou kovů. Němečtí horníci věřili, že popudliví permoníci, kterým říkali Koboldi, jsou schopni změnit stříbro na vcelku bezcenný kov, pro nějž bylo zavedeno jméno kobalt. Podobně bývá i název niklu odvozován od podzemní bytosti Starého Mikuláše, neboli Old Nicka, který dělá něco podobného.

Ve výčtu bychom mohli dlouho pokračovat – Angličané mají např. „knockers“, které ve střední Evropě známe jako klepáčky nebo kováříčky. V českém folklóru je známe jako hospodáříčky s červenými čepičkami. Dům bez hospodáříčka nebyl požehnaným domovem. Tuto folklorně vcelku přehlednou situaci zkomplikoval již zmíněný Walt Disney se svou Sněhurkou, kde jeden druh trpaslíka, tedy hospodáříčka s červenou čepičkou, umístil do hornického prostředí, kam ve skutečnosti patří permoník, jen většinou vypadá jako šedovlasý stařec s nepokrytou hlavou.

Němci si tedy u nás z jakéhosi dnes již zapomenutého ekonomického povědomí kupují hospodáříčky, aby vyhověli hluboce zakořeněné výzvě dávných generací. Vyvozovat z celé situace závěr, že německá ekonomika se dnes ocitá v problémech, protože skuteční hospodáříčkové jsou nahrazováni plastovými kopiemi nevalné kvality, by ovšem bylo příliš dobrodružné.

(Respekt)