Zaří 2003

Stanovisko Petra Cibulky k vydání oficiálních „kompletních“ seznamů spolupracovníků komunistické StB

Otázka: Co říkáte jako signatář Charty77 a pětinásobný politický vězeň komunismu tomu, že seznamy spolupracovníků StB vyšly oficiálně až nyní, tedy 12 let poté, co jste je vydal vy?

Odpověď: Kdyby 17.listopad 1989 byl opravdu protikomunistickou revolucí, jak dnes učí ve školách naše děti soudružky učitelky a ne obyčejným komunistickým podvodem, privatizačním pučem KGB-GRU a jejich domácích odnoží, bylo by totální zveřejnění všech tajemství komunistické diktatury a sovětského okupačního režimu prvním krokem, který by musela tato „nová revoluční garnitura“ po 17. listopadu bezpodmínečně udělat, aby se vůbec měla šanci udržet u moci. Ve skutečnosti, až do dnešního dne a hodiny, dělá tato garnitura s využitím všech svých sil a možností pravý opak a ví moc dobře proč. Jak vyplývá z nedávného svědectví prvního polistopadového federálního ministra vnitra JUDr.Richarda Sachera, podaného před soudem v akci StB „Asanace“, kterou Sacher učinil pod hrozbou trestu odnětí svobody na tři roky za případnou křivou výpověď, dnešní standardní český politik ve svém životě pracoval nebo stále ještě pracuje v průměru pro 3-4 tajné služby. Ministr Sacher a jeho tehdejší první náměstek Viliam Ciklamini vypověděli, že nelegální lustrací členů všech tří polistopadových vlád, tedy federální, české a slovenské vlády a všech tří parlamentů bylo prokázáno, že 50% z nich pracovalo pro II. správu komunistické StB!!! K ostatním správám StB, tedy kromě celé řady jiných především k rozvědce, vojenské rozvědce a vojenské kontrarozvědce, celé elitní vědecko-technické rozvědce, zpravodajské službě Vojsk pohraniční stráže, k vězeňské agentuře zvláštní Správy jáchymovských lágrů z 50. let a pozdější vězeňské Vnitřní ochrany, Zpravodajské službě komunistických SS Lidových milicí, k rozsáhlé vražedné agentuře komunistické StB 1948-55, kde často schází data narození, k řadě registrů StB před rokem 1960, kdy proběhla rozsáhlá reorganizace a rušení krajů, k milionové agentuře komunistické policie, atd., atd., se tehdy bohužel ministr Sacher nedostal! Nedostal se rovněž k agenturním sítím sovětského KGB, vojenské GRU a dalších komunistických států, působících na území Československa. V každém případě však po tomto „revolučním“ šoku vyčlenil před nadcházejícími lustracemi politických představitelů svým rozkazem agenturní svazky prezidenta Havla, ministrů, poslanců a dalších podobných estébáckých individuí z archivů Federálního ministerstva vnitra a umístil je do zvláštního fondu, obrovského trezoru, nazývaného od té doby v masmédiích FOND „Z“, na který se lustrace V ROZPORU SE ZÁKONEM(!) nevztahovaly. Svůj „Pokyn“, č. j. OV –0017/X z 2. dubna 1990 ministr Sacher zdůvodnil: „V zájmu zajištění stability politického vývoje nařizuji s okamžitou platností…“ To nepotřebuje komentáře! Dnes jsou v tomto FONDU „Z“ ukryty před veřejností agenturní svazky už cca 5000 bývalých, současných a budoucích nejvyšších politických představitelů této země. V oficiálních seznamech StB, vydaných MV ČR, však dnes není zveřejněn ani jediný z těchto NEJPROMINENTNĚJŠÍCH(!) komunistických a estébáckých kádrů!!! Na přímo položenou otázku po důvodu této jejich zvláštní ochrany před zraky veřejnosti náměstek ministra vnitra Stanislava Grosse Vladimír Zeman nebyl schopen na tiskové konferenci vůbec reagovat. Pouze cosi blekotal o tom, že na takto nekonkrétní otázku nedokáže odpovědět...

Otázka: Když se tenkrát v Necenzurovaných novinách objevily seznamy důstojníků a spolupracovníků II. správy komunistické StB, specializované na boj s vnitřním nepřítelem, způsobily mezi tehdejší českou a slovenskou „revoluční“ postkomunistickou elitou a jejími novináři zděšení. Dostatek důkazů najdeme v dobovém tisku minulých let. Stačí zadat do internetových vyhledavačů heslo „Cibulka“. Represivní složky státní moci proti vám dokonce zahájily trestní stíhání za vyzrazení státního tajemství tohoto demokratického státu. Proč nyní taková servilnost a vstřícnost politiků vůči mnohaletým požadavkům našeho lidu na zveřejnění pravdy o naší neslavné komunistické minulosti a tím i o naší postkomunistické současnosti?

Odpověď: Oficiální seznamy komunistické StB, právě vydané ministerstvem vnitra, jsou prokazatelně největším podvodem na tomto národě a na světové demokratické veřejnosti od 17. listopadu 1989 a od podvodné privatizace národního majetku do rukou komunistické nomenklatury, komunistického gestapa StB, komunistických SS Lidových milicí a dalších podobných zločinců. Ze samozvaných správců majetku, nacisty a jimi samými ukradeného jeho právoplatným majitelům v letech 1939, 1945, 1948 a uprchlíkům po sovětské okupaci v roce 1968, se tito komunističtí kádři stali „zákonnými“ majiteli veškerého tohoto majetku. Co si z jejich hlediska přát více? Další z dlouhé řady precizních státních podvodů na tomto národě jsou dnes tzv. oficiální seznamy StB. O žádnou pozdní vstřícnost současných českých politiků tedy ani v tomto případě rozhodně nejde! Tento jejich další podvod na nás samotných stojí na těchto základních stavebních kamenech:

1) Zatímco Necenzurované noviny postupně zveřejnily od roku 1991 cca 200 tisíc osob, převážně z okruhu II. správy StB, přičemž StB mělo ve skutečnosti svých dalších „správ“ celou řadu a v nich desítky specializovaných odborů, tento stát zveřejnil, a to vůbec poprvé od 17.11.1989, ze všech správ své komunistické Státní bezpečnosti pouhých 75 tisíc jmen agentů a tajných spolupracovníků. Bez důvěrníků a kandidátů tajné spolupráce. Z našich původních seznamů zveřejnili pouze mrtvé duše, důchodce a lidi, se kterými už není možno dále počítat. Ještě větší podvod na nás spáchala těmito seznamy civilní rozvědka ÚZSI, nástupkyně I. Správy StB, která ve skutečnosti operovala z 90% na území komunistického Československa proti odpůrcům komunismu. Ta vůbec nezveřejnila svoji dodnes nejelitnější složku – vědecko-technickou rozvědku, operující na západních vysokých školách a ve výzkumných ústavech!!! Nezveřejnila ani stále živou komunistickou agenturní síť, působící v zahraničí při kontrole politického exilu, ani své sítě před rokem 1955, prakticky nezveřejnila téměř žádné z tisíců tzv. „objektových svazků“, vedených na exilové skupiny, časopisy a zahraniční instituce a organizace demokratického světa. ÚZSI celkově zveřejnila pouze 3 150 jmen agentů komunistické rozvědky!!! Za 42 let komunistické diktatury tedy každý rok získaly tisíce důstojníků I. správy StB, komunistické špionáže, alespoň podle těchto „zaručených úředních údajů“, ke spolupráci pouze 75 českých občanů ročně, dohromady tedy 3 150 osob!!! Není proto, alespoň podle dnešních státních orgánů České republiky žádná pravda, že by komunistické ambasády a obchodní zastupitelství po celém světě představovaly bašty komunistické špionáže proti svobodným zemím, jak prokazovaly po desítky let všechny západní tajné služby a všichni dezertéři StB na Západ. Ti všichni se společně mýlili. Pravdu má pouze současný ředitel civilní rozvědky a nástupce Petra Zemana v čele ÚZSI, „chartista“ a zběhlý katolický kněz František Bublan: Komunistická špionáž ve skutečnosti neexistovala a celý svět se bál komunismu naprosto zbytečně!!! Těch pár komunistických fízlů si mohli při trošce snahy klidně uhlídat…

2) Podle oficiální statistiky ministerstva spravedlnosti z roku 1990 bylo v této zemi během komunistické diktatury a otevřené sovětské okupace vyneseno komunistickými soudci proti jinak smýšlejícím spoluobčanům 270 tisíc teroristických rozsudků, které bylo nutno po 17.11.1989 rehabilitovat. Ti lidé si odseděli v nelidských podmínkách komunistických věznic a koncentračních táborů miliony let a jejich rodiny a přátelé po stejnou dobu trpěli. Za každým z těchto rozsudků byli ti, kteří se do přízně některého z odpůrců komunistické diktatury vetřeli, aby ho udali, ti, kteří ho na toto udání zatkli, uvěznili, barbarskými prostředky vyšetřovali, donutili ho k přiznání, ti, kteří na něho podali žalobu, ti, kteří ho před soudem s pomocí svědků usvědčili a odsoudili k mnohaletým trestům, ti, kteří ho ve zvířecích podmínkách věznili, ti, kteří ho i ve věznicích a lágrech dále udávali a terorizovali, ti, kteří ho a jeho rodinu i po jeho případném propuštění na komunistickou „svobodu“ neustále sledovali a šikanovali. A to mluvím pouze o těch, kteří nebyli komunisty bez soudu přímo zavražděni, popraveni nebo utýráni. Za každým(!!!) ze statisíců politických vězňů komunismu jsou tedy desítky komunistických stvůr a jejich ochotných pomahačů, kteří nejlepším lidem tohoto národa dělali po desítky let z života peklo a vytlačili je na samý okraj lidské společnosti. Všichni tito zločinci i jejich oběti jsou dnes dobře známí z operativních a vyšetřovacích spisů StB, prokuratury a soudů. Nikdo ze všech těchto nesčetných kategorií státem podporovaných zločinců nebyl do dnešního dne za své zločiny, spáchané na nevinných, nikdy postaven před soud a nikdo z nich nebyl dokonce ani zveřejněn. A tito lidé a jejich potomci nám do dnešního dne vládnou, rozhodují o nás a připracují a kryjí další podvody, jako byl 17.listopad 1989, beztrestnost pro komunistické zločince prostřednictvím prosazení tzv. „právní kontinuity“ s komunistickou diktaturou, podvodná privatizace, vytunelování naší země, její zcela likvidační zadlužování, dosahující dnes 50% HDP (Argentina jako stát zbankrotovala při zadlužení 40%!!!) nebo právě teď oficiální „úplné seznamy StB“.

Aby tito lidé získali v dnešním světě tolik potřebný kredit velkých demokratů, bojovníků proti komunistickým zločinům, jejich železné pěsti Lidovým milicím a StB, založili před časem „Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu“, ÚDV. Tento úřad se „proslavil“ tím, že za 10 let jistě velmi usilovného vyšetřování jeho 120 pracovníků dokázalo ze statisíců komunistických zločinců dostat před soud pouze 20-30 osob. Odsouzen z nich nebyl skoro nikdo a nevím o jediném případě, že by si někdo z těchto komunistických zločinců, v některých případech dokonce usvědčených vrahů, svůj naprosto směšný trest skutečně odpykal. Ze stejné dílny pochází a ze stejných důvodů byly vydány tyto podvodné oficiální seznamy StB.

Otázka: Velká kritika se na MV snesla i kvůli technickému a finančnímu zvládnutí tohoto úkolu.

Odpověď: Kritici mají naprostou pravdu. Vrcholem pak je vydaný náklad a vlastní provedení těchto oficiálních seznamů. To je další zločin. Jsem totiž tiskař a mohu to dobře posoudit. Horší kvalitu tisku jsem opravdu nikdy neviděl. To nelze ani kopírovat! Tohle už opravdu nemůže být náhoda. Navíc MV ČR vydalo své seznamy 75 tisíc jmen v rozsahu 5 500 stran A4(!!!), ve 12 dílech a v nákladu 3 000 kompletů, po 8,5 kg potištěného papíru, za 4,5 milionu Kč, což činí při tomto extremně nízkém nákladu 500, - Kč na jeden komplet, tedy peněz, placených z kapes daňových poplatníků!!! Vůbec je nevydali na CD s rychlým vyhledávacím programem, které by daňové poplatníky přišlo při 100 tisícovém superluxusním vydání maximálně na 10, - Kč za 1 CD. My jsme 200 tisíc jmen dokázali vydat v nákladu cca 100-150 tisíc kusů, které Votobia vydala znovu jako dvousvazkové knižní vydání, za pouhou desetinu této neuvěřitelné ministerské ceny!!! Pokud by MV ČR mělo v úmyslu opravdu vyhovět zákonu o zveřejnění seznamů StB, vytisklo by seznamy místo ve 3 000 kusech, které tisklo na archovém ofsetu za 4,5 milionu Kč(!), na vysokokapacitní ofsetové rotačce v nákladu 300 tisíc kusů za 10 milionů Kč, čímž by se jednak dostalo na všechny zájemce, jednak by seznamy byly čitelné, protože žádná normální firma by si nedovolila dodat zákazníkovi takový hnůj. Každý normální zákazník, který zakázku neplatí z cizího, tak, jako ji zaplatilo z našich daní MV ČR, by tohle hodil tiskárně okamžitě na hlavu a nezaplatil by jí za takovou „práci“ ani korunu. Dále, a to považuji za zvlášť důležité, by jeden komplet přišel daňové poplatníky při vysokonákladovém tisku na ofsetové rotačce místo dnešních 500, - Kč na pouhých 30-40 Kč za jeden komplet těchto seznamů. Ministr vnitra by v normální zemi, která si váží peněz daňových poplatníků a umí s nimi hospodařit, musel podat za takovou „práci“ a vyhazování peněz okamžitě demisi.

Otázka: V čem se liší právě vydané oficiální seznamy od těch vašich, vydaných v roce 1992?

Odpověď: Naše seznamy, které bohužel nejsou ani zdaleka kompletní, obsahují cca 200 tisíc osob, především z II. správy StB, specializované na boj s vnitřním nepřítelem, tedy s odpůrci komunistické diktatury. Viz internetové stránky http://www.cibulka.net/, kde jsme navíc dokázali křížově propojit 200 tisíc evidovaných důstojníků a spolupracovníků komunistické StB s databází 350 tisíc současných českých privatizátorů, bankéřů, podnikatelů a obchodníků, evidovaných v podnikovém rejstříku Ministerstva spravedlnosti ČR. Každý se tedy může na vlastní oči přesvědčit, kdo nám dnes v naší zemi vládne ve skutečnosti. Ten kdo má dnes peníze, má v rukou masmédia - továrny na výrobu veřejného mínění a proto má i politickou moc! V politicky a ekonomicky tak tvrdě centralizované společnosti to nemůže být nikdy jinak. Měli bychom si už konečně jednou položit základní otázku, jestli nám v naší zemi vládnou opravdu ti nejlepší, jak nás o tom neustále ujišťují jejich masmédia, nebo jestli to nejsou čirou náhodou právě ti nejhorší. Jak říká Bible: „Po ovoci jejich poznáte je…“ Právě proto, pokud nám ovšem není pravda a spravedlnost lhostejná, musíme usilovat o decentralizaci veškeré moci co nejblíže k občanům, kterým má po právu sloužit a rovněž musíme usilovat o zásadní změnu volebního zákona bez všech jeho současných diskriminačních omezení. Spravedlivý volební systém je dávno dobře znám. Proč ho tedy nevyužít! Oficiální seznamy údajně obsahují všechny správy komunistické StB. Přesto je v nich pouze 75 tisíc osob! Na tiskovce 20. března 2003 v budově MV ČR, za přítomnosti nově zvoleného předsedy parlamentního klubu ČSSD JUDr.Petra Ibla, komunistického vězeňského dozorce, který mě jako politického vězně komunismu věznil v roce 1985 v Praze na Ruzyni, ministerští soudruzi tvrdili, že tak propastný rozdíl je způsoben pouze a jedině tím, že oficiální seznamy neobsahují spolupracovníky StB v kategorii „důvěrník“, „kandidát tajné spolupráce“ a osoby s cizím státním občanstvím a že navíc mnoho materiálů bylo mezitím skartováno. Je to samozřejmě naprostý a velmi snadno prokazatelný nesmysl. Lež má naštěstí obvykle velmi krátké nohy. Je zcela zřejmé, že oficiální seznamy, což jsou ve skutečnosti naše seznamy, důsledně zbavené dodnes aktivních důstojníků a spolupracovníků komunistických tajných služeb, kteří zůstali v těchto službách po 17. listopadu, obsahují pouze udavače v důchodu, ty, kteří už zemřeli nebo ty, kteří odmítli dále udávat nebo ztratili důvěru. Naopak některé z těch, kteří jsou dále aktivní ve službách postkomunistické státní moci, najdeme pouze v tištěné verzi seznamů Necenzurovaných novin, který znovu vydalo, tentokrát v knižním vydání, olomoucké nakladatelství Votobia.

Otázka: Co jste očekával od oficiálních seznamů StB?

Odpověď: Od samého počátku jsem věděl, že oficiální seznamy budou super podvod! Očekával jsem ovšem vysoce sofistikovaný podvod, který bude obtížné prokázat. Tedy zveřejnění 1-2 milionů osob, které se za 42 let komunistické diktatury podílely ve službách komunistických policejních složek na teroru proti jinak smýšlejícím. V tomto seznamu by pak samozřejmě chybělo cca 100 tisíc nejvýkonnějších agentů, kteří jsou stále ve hře nebo připraveni v záloze. To by se ovšem v takovém množství zveřejněných jmen jen velmi obtížně prokazovalo a trvalo by to i v tom nejlepším případě mnoho let. Ne každý se už naučil pracovat s novou knihou nakladatelství Eugenika ruského psychotronika Alexandera Svijaše: „JAK ZÍSKÁVAT INFORMACE Z JEMNOHMOTNÉHO SVĚTA“, která znamenala revoluci ve světové špionáži a kontrašpionáži 20. století a bude bezpochyby znamenat i revoluci v politice 21. století! Po zveřejnění těchto oficiálních seznamů StB si musím opět klást otázku, za koho nás držitelé moci musí asi považovat, když nám bez studu dokáží předložit k uvěření tak stupidní podvod.

Otázka: Proč si myslíte, že je o tyto oficiální seznamy StB tak obrovský zájem, když už 11 let lidé čerpají informace z Necenzurovaných novin a z databáze http://www.cibulka.net/?

Odpověď: Lidé chtějí znát pravdu. Bohužel nejraději tu oficiální. Pravdu o svém životě, o životě druhých, kteří je v jejich životě nějakým způsobem poznamenali a pravdu o životě země, ve které žijí. Chtějí pochopit všechny souvislosti a stát se poučenějšími a moudřejšími, odolnějšími vůči stupňujícím se manipulacím ze strany sil zla. Chtějí žít v souladu s Bohem a s jeho božím plánem, tedy v souladu s neměnnou pravdou a spravedlností. Přirozenější a naléhavější potřebu si u lidí, zvláště v dnešní době (bohužel) neúspěšné americké ozbrojené akce „Svoboda pro Irák“ a rychle gradující celosvětové krize, která bude vrcholit v letech 2005-6, nedokážu vůbec představit. Bohužel si většina lidí stále ještě ke své velké škodě neuvědomila, že od vládců tohoto hmotného světa se pravdy zatím nedočkají. Stále se ještě domnívají, že jim držitelé moci, stojící nad nimi, sdělí všechna tajemství, díky nimž se nad ostatní, bez ohledu na svou vlastní lidskou kvalitu, tak vyvýšili. Toho se ovšem od těchto lidí opravdu nikdy nedočkáme. Rozhodně ne touto cestou, tedy cestou oficiálně sdělovaných „pravd“. Naštěstí už dnes pro nás všechny existují jiné cesty k poznání skutečné pravdy, spolehlivé cesty k pravdivým nemanipulovaným informacím. Oficiální seznamy komunistické politické policie, a to i kdyby byly opravdu 10x rozsáhlejší, než ty naše původní, nás k pravdě příliš hluboko nedovedou. Přesto je velmi dobré vědět, jak tento svět ve skutečnosti funguje, v čí prospěch a na čí úkor. Je důležité se učit, jak rozlišit pravdu od lži, dobro od zla. Je třeba pochopit, proč žijeme v zemi, kde je dobro trestáno a zlo odměňováno. A jak je možné, pokud budeme ovšem chtít, se proti tomu všemu účinně bránit.

Otázka: Máte spočítáno, kolika žalobám důstojníků a spolupracovníků komunistické StB jste musel čelit po vydání vašich seznamů?

Odpověď: Přesně to spočítáno nemám. Zveřejnili jsme celkem cca 200 tisíc osob, evidovaných StB v nejrůznějších kategoriích. Z tohoto počtu na mě podalo žalobu nebo trestní oznámení maximálně 100 osob. Nikdo z nich ani po létech vyšetřování a soudních sporů nakonec neuspěl. Protože se v uplynulých 12 letech za mě kvůli vydávání seznamů komunistické StB nikdo z oficiálních politiků otevřeně a rozhodně nepostavil, jsem dnes díky jim nejčastěji trestně stíhaným a souzeným občanem České republiky a možná i dnešního světa. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že i tohle číslo je neuvěřitelné vítězství pravdivosti našich seznamů. Vždyť je to hluboko pod úrovní každé statistické chyby! Ředitel Archivní a spisové služby MV ČR Mgr.Jan Frolík se před několika dny konečně vyjádřil, že v našich seznamech objevili pouze 40 chyb nebo nepřesností. Škoda, že to MV nedokázalo zveřejnit dříve a oficiálně. Nemusel jsem strávit nejméně 10 let u soudů a na policejních vyšetřovnách tohoto demokratického státu – členské země NATO. Asi to někomu dělalo a dodnes dělá velikou radost... Je víc než příznačné a vypovídající, že česká ani mezinárodní Amnesty International ani jakákoliv jiná organizace na obranu lidských práv za celých těchto 10 let ani jednou neprojevila zájem o moji obranu před represivními složkami státní moci!!! Zřejmě jsem pro ně nebyl dostatečně levicově orientovaný, abych byl hoden jejich zájmu. Mgr.Frolík je ovšem i jinak studnicí zajímavých informací. Kpt. BIS Vladimír Hučín mu před léty řekl: „Až budete v důchodu, určitě napíšete paměti a vyděláte na nich miliony“. Mgr. Frolík se pousmál a odvětil: „Mýlíte se. Mně budou platit miliony za to, abych žádné paměti nenapsal.“

Otázka: Přemýšlel jste někdy o tom, že někteří lidé byli pod různými pohrůžkami ke spolupráci s komunistickou StB donuceni a i když nakonec nikoho neudali a nikdy nespolupracovali, nyní se ocitnou vedle skutečných udavačů?

Odpověď: Samozřejmě o tom přemýšlím. Týká se to totiž i mé matky, jedné z opravdových hrdinů protikomunistického odboje 70. a 80. let, ke kterým se Václav Havel nikdy neznal, ale na kterou jsem já velmi hrdý. Nakonec i v těchto vybrakovaných „ministerských“ oficiálních seznamech jsou takoví lidé zařazeni. Tato do očí bijící nespravedlnost ale není moje vina. Žádáte v této věci příliš mnoho po jedinci a příliš málo po státu, jehož bylo StB součástí. Od 17.11.1989 jsem dělal vše co bylo v mých silách, opravdu vše, čeho jsem byl schopen, aby v komunistickém Československu proběhla normální denacifikace, jaká proběhla po roce 1945 v nacistickém Německu. V rámci procesu debolševizace by pak u nás bylo dosaženo spravedlnosti opravdu pro všechny. Pro zločince i pro jejich nevinné oběti. Byli jsme však polistopadovým režimem za použití všech osvědčených metod totálně poraženi. Bohužel lidé tehdy uvěřili polistopadové garnituře, soustředěné kolem „revolučního“ Koordinačního centra Občanského fóra Václava Havla a nedokázali se postavit proti jejich podvodu s tzv. „právní kontinuitou“ polistopadového Československa s předchozí tvrdou komunistickou diktaturou a sovětskou okupační správou. To zajistilo beztrestnost pro všechny komunistické zločince a bohaté odstupné v řádu statisíců korun pro ty z nich, kteří postupně odcházeli z komunistické armády a dalších represivních složek státní moci, a to včetně StB. Do dnešního dne každý z nás, včetně politických vězňů komunismu, platí ze svých daní těmto zločincům příplatek 7-15 tisíc Kč k jejich dnešním astronomickým důchodům, platům nebo podnikatelským ziskům, a to „za jejich poctivou službu“ komunistické diktatuře a sovětské okupaci. To není moje ostuda, já už jsem víc udělat nemohl. Tohle je ostuda nás všech!

Otázka: Neznepokojuje vás skutečnost, že v těchto seznamech chybí miliony hlavních představitelů 42leté komunistické diktatury a 21leté sovětské okupace, tedy komunisté, milicionáři, funkcionáři Národní fronty, pracovníci všech represivních složek komunistické moci, ideoví spřízněnci nebo prospěcháři, kteří komunismu sloužili a udávali, aniž museli StB podepsat nějaký vázací akt a jsou tudíž evidování pouze v konkrétních causách těch, které zlikvidovali nebo udali? Tito lidé dnes nejsou v žádných veřejně přístupných seznamech uvedeni a mají tedy čistší štít, než mnohý politický vězeň komunismu, který si odseděl v nelidských podmínkách uranových dolů 10 let a tam ho komunisté barbarskými metodami zlomili a donutili ke spolupráci?

Odpověď: Tato skutečnost mě nanejvýš znepokojuje. Co mám ale pro pravdu a spravedlnost našeho života ještě víc udělat? Co dělat, tady a teď? Poraďte! Mám se na protest proti takovým - zcela systémovým - nespravedlnostem tohoto komunisticko-postkomunistického režimu upálit, jako to udělal po sovětské okupaci Jan Palach nebo nedávno 18letý student? Tato cesta není pro každého. Jsem hluboce přesvědčen, že pro pravdu a spravedlnost můžu udělat daleko nejvíc tím, že se je budu snažit poznat, pochopit a že za ně budu ochoten až do konce života bojovat a bránit jak jejich principy, tak i jejich konkrétní nositele. Moje základní kniha, „VODNÁŘSKÉ EVANGELIUM JEŽÍŠE KRISTA“, o které mluvím jako o Bibli pro dospělé, říká tyhle věci až nepříjemně jasně a nedává prostor k manipulacím s pravdou. Učit se a pak učit jiné a tím učit sebe. Je to nekonečná spirála boje, utrpení, poznávání a růstu. Od hmoty k duchu. Cesta spravedlivého ve světě nespravedlnosti je vždycky cestou kříže. Totéž se týká pravdy. Pokud přijmeme tuto cestu, nemůžeme být nikdy poraženi. A Bible říká: Když ne já, kdo tedy, když ne teď, kdy tedy? Pravda, která je trestána a lež, která je odměňována, trestané dobro a odměňované zlo. Záleží jenom na nás, pro co z toho se v tomto životě rozhodneme. A záleží jenom na nás, jestli po III. světové válce přijde ještě ta čtvrtá… Je to bohužel příliš veliké téma na tento úzce tématický rozhovor.

Otázka: Vaše seznamy jsou v některých kruzích označovány jako jediné skutečné „vypořádání se s naší vlastní minulostí“. Souhlasíte s tímto přirovnáním?

Odpověď: Je to zatím první krok k poznání naší minulosti a tím i naší současnosti. Další kroky ovšem už budeme muset učinit sami. Tento stát nám v tom určitě nepomůže.

Otázka: Považujete současné vydání seznamů StB jako svou osobní satisfakci?

Odpověď: Nikdy jsem nepochyboval o tom, že zveřejnění našich seznamů bylo aktem elementární spravedlnosti vůči těm, kteří za komunismu trpěli. Ta dnešní „satisfakce“, navíc z donucení a ještě podvodná, pro mě žádnou skutečnou satisfakcí není. Přesto bych chtěl poděkovat předkladatelům původní verze tohoto zákona, senátorce JUDr. Dagmar Lastovecké, senátorovi MVDr. Jiřímu Liškovi a Mgr. Pavlu Žáčkovi, za jejich pokus osvětlit naši vlastní minulost. Není jejich vinou, že pokus nevyšel. Pro mne by však bylo skutečnou satisfakcí, kdyby současný režim odmítl podvod tzv. „právní kontinuity“ se zločineckou komunistickou diktaturou a provedl poctivou denacifikaci podle vzoru Německa. Kdyby umožnil svým vlastním občanům-daňovým poplatníkům rozhodovat si o svých vlastních záležitostech v referendech a občanských iniciativách, a to na všech úrovních, přímo si volit a pokud selžou, pak taky přímo odvolat, každého politika nebo významného úředníka, soudce nebo policejního ředitele, tak jako to mohou už stovky let občané švýcarské konfederace nebo americké republiky, dvou nejsvobodnějších a proto nejbohatších zemí této planety. Právě tohoto však tento režim není a nikdy nebude schopen. Soudruzi by totiž tímto způsobem „denacifikovali“ sami sebe. Kapři by si vypustili svůj vlastní rybník, ve kterém se jim dnes díky nám tak příjemně plave.

Petr Cibulka, http://www.cibulka.net/, e-mail: Petr.Cibulka@PravyBlok.cz