Říjen 2003

Légion étrangere a § 115 trestního zákona

Milan Hulík

Soldats de la Légion étrangere

Se sont battus

Partout en Algérie:

Beaucoup sont tombés, de braves légionnaires

Pour la Légion,qui est notre Patrie.

Cizinecká legie - pojem,legenda a skutečnost. Elitní útvar francouzské armády. Nejlepší vojenský sbor na světě. Jednotka s nejlepší morálkou - žádný legionář neopustí raněného nebo pomoci potřebujícího kamaráda. Cizinecká legie přežila nelítostné boje obou světových válek, indočínského konfliktu i koloniálního tažení v Alžírsku, překonala hluboké vnitřní rozpory a obrozena těmito zápasy vstoupila do šedesátých let jako nejdůležitější složka francouzské Force d´Action Rapide, připravena k bojovému nasazení kdekoliv na světě, kde by se zájmy Francie ocitly v nebezpečí. Svou bojovou připravenost a pohotovost k nasazení kdykoli a kdekoli ve světě, prokázala legie i jako součást mírových jednotek OSN a dalších mezinárodních sil. Francouzská legie se právem pyšní vítězstvími a hrdinskými činy svých vojáků. Proto je na tradici a bojovou historii tohoto sboru kladen značný důraz a každý nováček se s nimi musí podrobně seznámit ihned po přijetí do řad legionářů. To, čím se však Cizinecká legie tak výrazně odlišuje od ostatních jednotek, je zvláštní atmosféra hlubokého přátelství a pocit vzájemné sounáležitosti, který spojuje všechny legionáře, ty bývalé i ty současné. Je to jev zcela mimořádný a to tím spíše, že legionáři jsou vlastně námezdní vojáci , kterým velí francouzští důstojníci. A aby jejich solidarita a přátelské vztahy ještě více vynikly, dodejme, že legionáři jsou vojáci z nejrůznějších zemí.

NON SON HOMBRES, SON DEMONIOS

Tajemství legie spočívá v bojové historii staré více než 150 let, v níž se hrdinství jednotlivých mužů i celých oddílů snoubí se vzácným a zcela ojedinělým duchem vzájemného bratrství, které nemá v jiných armádách obdoby. Bitvy legie vstoupily do dějin. Celou 170letou historii Cizinecké legie vyznačovaly statečné skutky legionářů a jejich legendární bitvy, jako např. bitva u Camerone v r. 1863, kdy malá jednotka legionářů vyslaných Napoleonem III., který se angažoval v mexickém dobrodružství rakouského arcivévody a mexického císaře Maxmiliána, padla v nerovném boji proti celé mexické armádě. „To nejsou lidé, ale ďáblové“, řekl o nich mexický plukovník Millan španělskými slovy, která jsou nadpisem této kapitoly. Na místě bitvy je dodnes pomník, který hlásá, že 60 legionářů bylo rozdrceno převahou tisíců vojáků a že zemřeli dříve než jejich odvaha. Mezi nimi i dva Češi, Horský a Kunášek. Jejich kolega seržant Fiala uprchl s několika dalšími legionáři z mexického zajetí přes pohraniční řeku Rio Grande a dostal se až do New Orleansu, odkud doplul lodí do Veracruzu, kde znovu nastoupil do služby. Ve vojenské penzi dožil potom jako správce zámku Pau nedaleko Pyrenejí.

Francouzská cizinecká legie byla založena dekretem krále Ludvíka Filipa dne 9.3.1831. Bývalý Napoleonův maršál Joseph Soult prosadil zásadu, aby nově vytvořená vojenská formace nebojovala v mateřské zemi, nýbrž aby byla používána jen k akcím mimo její hranice. Poprvé byla tato zásada porušena až ve francouzsko-pruské válce v letech 1870-1871 a podruhé v 1.světové válce. Tehdy se do dějin Cizinecké legie zapsala jedna slavná česká kapitola.

NAZDAR

Historie roty „Nazdar“ je krátká ale významná. Již 25.7.1914, v den, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku se v rue de Varennes před budovou rakousko-uherského velvyslanectví v č. 7 shromáždili příslušníci československé kolonie v Paříži, aby na protest svému imperiálnímu domovu spálili rakouskou vlajku. Krátce nato dne 9.8. se Generální shromáždění česko-slovenských spolků v Paříži rozhodlo, že všichni schopní muži vstoupí do francouzské armády. A tak 22.8. několik desítek českých a slovenských řemeslníků, číšníků, umělců a příslušníků dalších profesí, odjelo ze shromáždění z Paláce Royale (kde to dodnes dokumentuje pamětní deska) po prohlídce u odvodní komise sídlící v „Hotel des Invalides“ do Bayonne, kde vstoupili do Cizinecké legie. Československé legie tehdy ještě neexistovaly a proto Cizinecká legie byla jediným možným útočištěm těch, kteří chtěli jako cizinci bojovat na straně Dohody. Stali se příslušníky 1.roty praporu „C“ jejího druhého pěšího pluku. V Bayonne složili také přísahu a přijali od jeho obyvatel prapor. Konečně dne 23.10. zaujali své místo na frontě v Champagne jako součást marocké divize 5. francouzské armády. První český legionář Lumír Březovský padl dne 11.12.1914 u statku v Marquises. Byl pochován v Lauvois-sur-Marne, aby byl v r.1933 za přítomnosti tehdejšího ministra války a později smutně proslulého premiéra Daladiera exhumován a jeho urna umístěna v Památníku osvobození na Vítkově. Rota „Nazdar“, které dali jméno její francouzští velitelé podle typického pozdravu jejích vojáků, bojovala pak v bitvě

„d´Artois“ v sektoru Neuville-Saint-Vaast. Spolu s Kanaďany, Brity a příslušníky Commonwealthu sváděli krvavé boje o proslulou kótu č. 140. Zde ztratila rota „Nazdar“ 50 mužů a sto padesát jich bylo zraněno. Nejslavnějším mrtvým byl praporečník Bezdíček, jehož tělo rozmetané granátem nebylo vůbec nalezeno. Padl zde i první český důstojník Václav Dostál. Po dalších bojích se zbytky roty „Nazdar“ musely stáhnout, aby se za čtyři roky během další, tentokráte již francouzské ofenzívy, její zbylí vojáci na totéž bojiště vrátili. Tentokráte však již jako příslušníci Československé legie, když po jednáních čsl. Národní rady s francouzskou vládou povolil president Poincaré 16.12. 1917 vytvoření samostatného čsl. vojska.Ten čtenář, který pojede kolem Arrasu, nechť si zajede ještě pár kilometrů do Neuville-Saint-Vaast a navštíví hřbitůvek La Target. Je to jediné samostatné československé vojenské pohřebiště ve Francii. Tak se z lůna Cizinecké legie zrodila francouzská součást legendárních Československých legií.

SLAVNÍ ČEŠI VE SLAVNÉ LEGII

Češi i nadále sloužili v legii.Jedním z těch co proslavili legii i sebe, byl plk. Josef Šnejdárek. Svoji ojedinělou životní pouť popsal v knize „Co jsem prožil“. Narozen v r.1875 po kariéře poručíka rakouské armády vstoupil v r. 1899 do legie. Získal rytířský kříž Čestné legie a po vzniku ČSR bojoval jako československý a francouzský důstojník zároveň v bojových střetnutích s Polskem a Maďarskem. Ač byl v r. 1935 v hodnosti divizního generála penzionován, v létě 1939 prchá s celou rodinou přes Jugoslávii do Francie, aby vstoupil do řad čsl.armády ve Francii. Jen několik dnů po skončení války umírá v Casablance. O legii napsal: „Život ve francouzské cizinecké legii podobá se básni tvrdé krásy, básní psané krví. V ní vítězí ctnost, ať již v boji se zbraní v ruce, nebo srdcem, jež čelí vražedným bacilům.“ Dalším známým legionářem byl Jan Lang, který také o své službě zanechal písemné svědectví. Podobné, ale již v literární podobě knihy „Legie sebevrahů“ podal o své službě v legii i český cestovatel Ladislav Pařízek. Svědectví o legii byla různá, obdivná i příkrá, jen jedno měla společné, jejich autoři byli vždy hrdi na svoji příslušnost k ní.

Také ve druhé světové válce opustili mnozí čsl. vojáci legii, ale jen proto, aby mohli vstoupit do nově vytvářených čsl.samostatných jednotek. Někteří, jako 15 čsl. důstojníků na výzvu generála de Gaulla vstoupilo do jeho armády Svobodných Francouzů. Nejznámějším z nich byl kpt. Otto Wagner,který velel rotě Cizinecké legie v bitvě u Bir Hacheimu. Napsal o tom knihu „S Cizineckou legií proti Rommelovi.“ Po válce se vrátil domů velet v čsl. armádě a jeho kariéra ověnčená mnoha vyznamenáními skončila nakonec v komunistickém kriminále.

Snad největším českým legionářem byl Karel Hora, který své francouzsky napsané paměti nazval „Moje cesta kolem světa v 80 bitvách“. Byly přeloženy i do češtiny, po osvobození vlasti byl do ní přeložen i důstojník Hora, ale poté co mu začal věnovat pozornost neblaze proslulý B. Reicin, uprchl kpt. Hora zpět na Západ. Znovu vstoupil do legie a bojoval v Koreji, v Indočíně, v Tunisku a v Alžírsku. Naštěstí nebyl zajat, jako se to stalo mnoha českým legionářům, kteří bojovali ve Vietnamu a jako zajatci byli pak přes Čínu a SSSR vráceni domů. O jejich osudu byl dokonce v bývalém režimu natočen propagandistický film „Černý prapor.“ Ve filmovém potěmkinovském zpracování se navrátivší legionáři připojili hned k budovatelům socialismu. Ve skutečnosti byli však odsouzeni k dlouhodobým trestům odnětí svobody.

ZNOVUZROZENÍ LEGIE

V šedesátých letech se zdálo, že se z legie stane jen operetní vojsko. Dnes je však situace jiná. Legie se překvapivě adaptovala na nové poměry a v rámci sjednocované Evropy začal vynikat její panevropský charakter. Dokonale fungující celek legie se může zdát zázrakem každému, kdo nevěří, že ve sboru složeném z příslušníků 107 národů mluvících nejméně 70 jazyky, se může vytvořit dokonalá jednota. Že z rekrutů celého světa, kteří mnohdy v legii hledají svoji novou identitu, je možno za čtyři měsíce výcviku vychovat vojáky ochotné zemřít bez reptání za Francii. Jedním z rozšířených mýtů bylo tvrzení (hojně propagované komunistickou propagandou), že legie je útočištěm zlodějů, vrahů, alkoholiků a zrádců vlastního národa. Není pravda ani to, že legionáři jsou žoldáci, kteří se dávají najímat jen pro peníze. Už proto ne, že mzda je nízká. Mnohem větším motivem je touha po dobrodružství, pověst legie a také snaha vyzkoušet si svoje schopnosti. A získat mimořádnou kvalifikaci. I když mnozí řeší vstupem do legie své osobní nebo rodinné problémy, jsou přijímáni pouze uchazeči s čistým trestním rejstříkem. Pokud však chtějí, poskytne jim legie imunitu včetně krycího jména. Při přijímání nových adeptů na základě písemných testů v rodné řeči a přísných lékařských prohlídek, spolupracuje náborové středisko s Interpolem. Zatímco dříve se řada uchazečů rekrutovala z politických uprchlíků z totalitních zemí, dnes legii poskytuje značný počet dobrovolníků vysoká nezaměstnanost spolu s nedostatečnou aktivitou mnoha zámořských armád i armád NATO. Kriteriím náročného výběru však vyhoví pouze 10 % uchazečů a jen 4 % dobrovolníků nakonec projdou základním výcvikem a doslouží do konce svého pětiletého závazku. I ti přijatí nemají zdaleka vyhráno. Musí projít neobyčejně tvrdým základním výcvikem, aby si vysloužili proslulou „képi blanc“. V průběhu čtyř měsíců se z nováčků mají stát na slovo vzatí vojáci a proto se meze snesitelnosti fyzické i psychické zátěže často pohybují na samé hranici lidských možností. Mnozí pak litují, že vůbec kdy zatoužili být legionáři.

Na druhé straně takovýto výběr a takové elitářství zaručují, že legie je útvar prestižní, který v „soutěžních kláních“ poráží i takové jednotky, jako jsou např. američtí „rangers“ nebo americká „námořní pěchota.“ Mnozí legionáři mají specielní výcvik a jsou mimořádnými odborníky v mnoha oborech. Legie má své vlastní lékaře a stomatology, její vojáci mluvící takřka všemi jazyky jí mohou kdekoliv na světě tlumočit. Specialisté Cizinecké legie ovládají všechny potřebné profese, od buldozeristů až po odborníky na jadernou technologii. Legie má jednotky pro boj v poušti i v horách.

Legie se do vojenské historie Francie nezapsala jen svými vítězstvími, ale i porážkami, z nichž ta největší byla u Dien Bien Phu 7.5.1954. Tato bitva, která znamenala konec francouzského panství v Indočíně, proslula ale i mimořádnou obětavostí legionářů, kteří seskakovali na padácích do obležené pevnosti, ač v ní nemohli najít nic jiného než smrt, pokud boj nepřežili a neskončili pak před popravčí četou. Naplnili tak výrok generála Francois de Négriera: „Vy legionáři, jste stvořeni pro smrt a já vás posílám tam, kde se umírá“.

Temnou skvrnou legie byla její účast na alžírském povstání (1961) vyvolaném generály, kteří se postavili proti de Gaullovi a jeho záměru skončit francouzskou angažovanost a dekolonizovat Alžírsko. Měla také za následek rozpuštění dvou výsadkářských pluků legie. I tato neslavná historie však byla důkazem o její pověsti. Francouzské vrchní velení se obávalo, že její výsadkáři budou schopni obsadit Paříž a paralyzovat celou Francii.

POCHODUJ NEBO ZEMŘI!

Snad nejzajímavější na historii legie byla stálá konfrontace jejích „les miserables“ (vrahů, lupičů a jiných zločinců), kteří také kdysi v legii nacházeli útočiště, s jejím mimořádným duchem solidarity, obětavosti a statečnosti. Nejlépe to vyjádřil slavný americký cestovatel a dobrodruh Richard Halliburton v knize „Létající koberec“,který tvrdě odsoudil „Compagnie de discipline“, trestní rotu legie složenou z nejhorších vyvrhelů. Poté však napsal: „Když ale dojde k tomu hlavnímu, k boji, nikdo se jim nevyrovná.V dějinách velkých činů je třeba zařadit Cizineckou legii po bok vojenského sboru thébského a hrdinů z Alama. První zahvízdnutí kulky v nich vyvolá takovou aktivitu, tak všeobsáhlý pocit jednoty, tolik odvahy a obětavosti,tak bezmezné pohrdání nebezpečím a smrtí, že něco podobného ukázalo jen málo jiných armád. Jsou ochotni riskovat desetkrát za sebou život pro spolubojovníka, kterého v době míru z nenávisti jen tak tak nezavraždili. Seržant dá poslední kapku svého přídělu vody vojínovi, jímž od samotného začátku pohrdá. Co záleží na jejích osobních hříších, když legionáři v opravdové zkoušce nikdy neselžou? Mají všechny nectnosti, ale zbabělost neznají. Vynikající bojové schopnosti a nezlomitelný duch jsou hlavní a nejslavnější tradicí Cizinecké legie, tradicí, která se zrodila v nesčetných hrdinských bitvách, sváděných celé století od časů, kdy tento způsob vojenské služby byl zorganizován za vlády Ludvíka Filipa.“

O mravním stavu legie v r. 1940 svědčí např. skutečnost, že ze 14 000 příslušníků francouzské armády, kteří se po okupaci Francie dostali do Anglie, se rozhodlo pokračovat v boji s generálem de Gaullem jen 1 300 osob. Z nich bylo 900 legionářů! Toto rozhodnutí bylo jen jiným vyjádřením slavného hesla legie: „pochoduj nebo zemři!“ Dalších příběhů o legii je mnoho. Jeden za všechny: „Plukovník Paul Rollet: Čím jste byl v civilu? Rekrut v Sidi-bel-Abbes: Byl jsem generálem, mon colonel! Rollet: A jaká je Vaše národnost? Rekrut: Legionář, mon colonel!“

JE NE REGRETTE RIEN

Ničeho nelituji, zpívá Edith Piaf ve svém evergreenu „Mon legionnaire“, kterým přispěla ke slávě legie. My ale litovat můžeme, protože v současném českém trestním zákoně je ustanovení § 115 „Služba v cizím vojsku“. Tohoto trestního činu se dopustí ten občan České republiky „který bez povolení koná službu ve vojsku cizí moci nebo v cizím ozbrojeném sboru.“ Podle odst. 1 tohoto paragrafu mu hrozí trest odnětí svobody od dvou do osmi let. Zákon nerozeznává, zda slouží v armádě demokratického nebo totalitního státu, zda se podílí na obraně demokracie a hodnot evropského společenství nebo zda slouží nějakému diktátoru Husajnova ražení. O odstranění tohoto již po převratu absurdního paragrafu se pokoušel VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) na počátku devadesátých let, avšak marně.

V Cizinecké legii slouží nyní několik desítek Čechů. Pravda, ve svém věku by měli sloužit v České armádě. Jsou však v armádě NATO! Tam však neslouží např. i řada českých špičkových hokejistů, kteří místo toho „slouží“ v kanadsko-americké NHL, kde ovšem nezískávají takovou vojenskou kvalifikaci, kterou získávají jejich vrstevníci v Cizinecké legii. Z těch se stávají prvotřídní vojenští profesionálové, kteří by jednou mohli předávat své zkušenosti těžce se rodící profesionální armádě své vlasti, kdyby o ně byl zájem. Nejde ale jen o nezájem, ale i o to, že za vojenské profesionály nebudou přijati uchazeči se skvrnou v trestním rejstříku, kterou bude právě odsouzení pro paragraf 115 trestního zákona. Že jde jen o teoretické odsouzení? Sdělovací prostředky již o takových odsouzeních v poslední době referovaly. Že je to absurdní? Ano, je! Že jiní legionáři na dovolenou do ČR přijeli a nic se jim nestalo? Pak ke „kultuře“ právního státu zřejmě patří mít i takové paragrafy, které jsou v trestním zákoně jen na ozdobu. Je jich tam už několik. To však svádí k nebezpečné myšlence, proč dodržovat ty ostatní? Jestliže čeští politici mluví o „vyhaslých a neúčinných“ dekretech presidenta Beneše, (které však judikatura českých soudů běžně v restitučních sporech aplikuje), tak proč nezrušit nebo nenovelizovat ty skutečně vyhaslé a neúčinné?

P.S. Po napsání tohoto článku vyšel nezávisle na něm článek o Cizinecké legii v příloze novin „PRÁVO“. (Dříve „RUDÉ PRÁVO“.) Zastával obdobné stanovisko jako tento článek. Navíc v něm byla uvedena informace, že ročně žádá prezidenta několik desítek mladých mužů o povolení sloužit v legii. Prezidentská kancelář však od nich vyžaduje potvrzení Cizinecké legie, že uchazeč bude přijat. Protože legie přijímá žadatele až po tříměsíční zkušební lhůtě, tak nikomu takové potvrzení předem nedá. Kruh je uzavřen a z legionářů se tím stávají potencionální trestanci. Ovšem ve službách demokracie!