Říjen 2003

Stříleli jsme do ozbrojených mužů

Rozhovor s Milanem Paumerem

S bratry Mašínovými se Milan Paumer v 50. letech prostřílel z ČSR na Západ a poté emigroval do USA a dnes žije v Poděbradech. V závěru dokumentu z produkce Febia ukazuje americký pas se slovy "to je má pojistka".

LN: Myslíte si, že takovou pojistku ještě potřebujete?

To je samozřejmě trochu nadsázka, ale mě zaráží a popuzuje liknavost Čechů. Myslí si, že za vším uděláme tlustou černou čáru a zločiny komunismu zmizí. A komunisté z toho těží a znovu získávají pozice.

LN: Existuje podle vás možnost obrany proti levicovému extremismu?

Jediným řešením je legislativa. VAmerice, když na některé zločinné aktivity chybí zákon, rychle se udělá. V Miami jsem prožil drogovou válku, kvetl tam obchod s narkotiky, střílelo se na ulicích. A Kongres okamžitě jednal a záležitost se vyřešila.

LN: Mnozí vám vyčítali, že jste na cestě na svobodu zastřelili několik svých pronásledovatelů...

Stříleli jsme a trefovali se do ozbrojených mužů, protože jsme je viděli dřív než oni nás. I já jsem byl postřelený, ale tomu, kdo mě střelil, se nic nestalo. Byla to válka, kterou jsme my nezačali.

LN: Uvědomovali jste si strach?

Už jsme na to nemysleli, jen na to, kudy a kam. Tenkrát v Německu po nás šlo dvacet tisíc ozbrojených mužů, kteří se ale pohybovali v jednom šiku. Kdyby se rozdělili na menší skupiny a rozestavěli se například podél trati, protože bylo jasné, že směřujeme do Berlína, určitě by nás dostali.

LN: Udělal byste to znovu?

Ano, ale potřeboval bych být aspoň o čtyřicet let mladší. Komunismus byl nemravný režim, který se nezastavil před ničím. Komunisty nenávidím a nejvíc mě rozčiluje, jak se chovali k ženám a dětem. Když jsem četl knížku Dagmar Šimkové Byli jsme tam také, nemohl jsem pochopit, jak se v Čechách mohl někdo chovat tak zvrhle.

(jmc)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)